Kdo vás zná delší dobu, tak ví, že chodíte nejraději v krátkých safari bermudách, a to dokonce i v zimě. Jenže od července nastoupíte do ředitelské pozice. Změníte tedy kromě kanceláře také svůj šatník?
(směje se) Při oficiálních příležitostech rozhodně. Samozřejmě mám ve skříni dlouhé kalhoty, oblek i košile. Umím to nosit.
Jaký bude váš první krok v ředitelské funkci?
Bych byl hrozně rád, kdyby zahrada fungovala v zaběhnutých kolejích. Žádnou revoluci neočekávejte. Nejsem revolucionář, jsem evolucionář.
Plánujete personální změny?
Nic zásadního. Budu rozhodně potřebovat náhradu za sebe. Takže hledat budu určitě nového zoologa. To bude klíčová záležitost.
Podle radních bylo vaše vítězství ve výběrovém řízení poměrně jednoznačné. Jaké jsou tedy vaše vize pro jihlavskou zoo?
Naše zahrada byla vždy malá a komorní. Zaměřovali jsme se na terarijní zvířata, drápkaté opičky a kočkovité šelmy. Stavebním boomem v posledních letech se zoo rozšířila a zvířata se člení geograficky. To je věc, kterou bych nechtěl pohřbít, ale chtěl bych se zpětně více přiklonit ke specializaci v rámci těchto celků. Myslím, že zahrada našeho charakteru by měla mít svá specifika.
Jan VašákNarodil se 13. srpna 1973 v Jihlavě. Je ženatý, má tři děti (dvě dcery a syna). Vystudoval bakalářský obor na České zemědělské univerzitě v Praze. Zemědělským inženýrem se stal na Mendelově univerzitě v Brně. V jihlavské zoologické zahradě začínal v roce 1992 v rámci civilní služby. Od roku 1994 je jejím zaměstnancem. Nejdřív působil jako chovatel u kopytníků, v roce 1998 přešel k šelmám. Později pracoval jako kurátor a v roce 2010 se pak stal hlavním zoologem. Od 1. července vystřídá na postu ředitele zoo Elišku Kubíkovou. |
Jaká zvířata by tu podle vás mohla ještě přibýt?
To je i otázka dalšího rozvoje areálu Modety. Tam by mohly být expozice se zaměřením na plazy, respektive terarijní zvířata obecně a dále drobní primáti a savci. Ale například i větší charismatičtější zvířata, jako třeba nosorožec indický. Druhově nám ubyli také někteří primáti. Takže i ty bych rád v dlouhodobém horizontu posílil.
Zmínil jste areál Modety, který město před časem pro zoo koupilo. Představa o jeho využití byla podle náměstka primátora Výborného klíčovou částí výběrového řízení. Jak by se dal objekt podle vás využít?
Mou osobní představou je, že by tady mohl vzniknout samostatný, soběstačný a nezávislý pavilon ve stylu Akvária Berlín - Zoo Berlín. Pro berlínskou zoo je to navíc i neuvěřitelně ekonomicky úspěšný projekt. Nám by pomohl zvýšit návštěvnost v zimních měsících, která nám lehce pokulhává. Lidé by tam v teple mohli strávit celý den, dívat se na zvířata ve vnitřních expozicích, zajít si do restaurace a využít dalších služeb. Budova by nabízela kompletní servis. V první vlně by tam mohla vzniknout samoobslužná restaurace, která nám tu velmi chybí a je po ní velká poptávka. Areál by byl oboustranně přístupný, lidé by měli na výběr, zda navštíví jen tento areál, nebo zoo, či obojí.
Očima bývalého šéfa zoo Vladislav Jiroušek „Honza Vašák se v jihlavské zoo prakticky narodil, chodil do ní už jako dítě. Po střední škole šel na vysokou zemědělskou, ale najednou se objevil u mě v kanceláři, jestli bych ho nepřijal do zaměstnání. Koukám na něj nevěřícně: Vždyť jsi sotva začal studovat! Odpověděl, že udělal zkoušku ze zoologie a víc už mu škola dát nemůže. Vyhodil jsem ho a poslal zpátky. Jenže neposlechl, tak jsem ho nakonec přijal jako řadového ošetřovatele. Vysokou si potom po čase dodělal dálkově. Honza je výborný zoolog, jazykově vybavený, chytrý, ale zatím mu chybí tvrdá ruka. Přál bych jemu a hlavně jihlavské zoo, aby v něm měla dobrého ředitele, který ji v návštěvnosti posune k hranici půl milionu lidí. Musí se naučit komunikovat s politiky a mnoho jiných věcí, které dnes možná ještě netuší. Nebude to mít lehké.“ |
Jedním z problémů zahrady je v letních měsících parkování. Máte nápad, co s tím? Hovořilo se o možnosti vybudovat nad hlavním parkovištěm druhé patro.
To by podle mého názoru bylo neuvěřitelně finančně náročné. Rád bych se zeptal na možnost řešit letní parkování v oblasti mezi letním kinem a sportovním areálem Na Stoupách. To je jediná volná plocha v okolí, kde by to bylo možné. Pokud by se tam daly zatravňovací dlaždice, zůstala by zelená plocha. Navíc by to nebylo tak drahé. Parkoviště by mohli využívat i návštěvníci sportovních utkání.
Velmi úspěšné jsou ve vaší zoo večerní prohlídky s průvodcem. Zachováte je?
Ano, o to je velký zájem a je prakticky pořád plno. Limitem jsou však lidské zdroje i finance. Rád bych přivedl k životu projekt Spolek přátel ZOO Jihlava. Měl by status neziskové organizace a mohl by dosáhnout i na jiné finanční prostředky určené na vzdělávání. Průvodcovské aktivity by pak mohly být financovány z externích zdrojů.
Vy celý život pracujete se zvířaty. Teď se přesunete do ředitelského křesla, na manažerskou pozici. Nebudou vám zvířata chybět?
Já doufám, že se zvířaty budu v kontaktu pořád. Nechci si připouštět, že od nich úplně odejdu.
Emeritní ředitel Vladislav Jiroušek mi říkal, že jste skvělý zoolog a že jste se pro zoo narodil, ale že na ředitelskou funkci jste moc hodný.
To se uvidí, jestli jsem moc hodný. (směje se) Nejsem žádný zajíc, pár let už jako vedoucí zoologického úseku týmu lidí šéfuju. Ale rozhodně jako šéf funguju demokratičtěji než on. Je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně. Já bych například nemohl dělat manažera v nějaké fabrice nebo supermarketu. Přísné manažerské metody by tady podle mě selhaly. My jsme víc M. A. S. H. (zkratka pro označení mobilní armádní chirurgické nemocnice - pozn. red.) než fabrika. V zoo pracujete s velmi specifickými typy lidí, které můžete tvrdými manažerskými postupy zničit. A to by byla nesmírná škoda, protože můžete přijít často o velmi dobré lidi. Ale samozřejmě - také se umím naštvat a bouchnout do stolu.
Může si zoolog jako vy dovolit mít nějaké zvíře raději? Máte takové v zoo?
Těžká otázka. Já jsem vždy inklinoval k šelmám. Na nich jsem si udělal jméno. Byl jsem v roce 1999 u prvního odchovu levhartů sněžných. Těm jsem vděčný za hodně. Celkově mám rád velké skvrnité kočky. Jedno z prvních slov, které jsem prý jako malý řekl, bylo tygr. Ale prošel jsem si obdobím na střední škole, kdy jsem choval drobné ptáky a savce. A vždy jsem měl rád i primáty.
