Muzeum knižní novinku vydalo na konci loňského roku. Publikace v pevné vazbě s bohatými barevnými ilustracemi samotného autora nese název Bajky a pohádky z Vysočiny. Třicet pět zábavných a poučných příběhů je situováno do konkrétních míst rozesetých po celé Vysočině.
Pavel Bezděčka
Pavel Bezděčka je zkušený autor. Kromě odborných publikací v oblasti zoologie napsal již několik pohádkových knih. A i v tomto případě se pohádkovou formou snažil osvětlit některé přírodní zajímavosti. Například proč jsou můry chlupaté nebo proč mravenci bydlí v mraveništích.
„Zvířátka i rostliny spolu mluví stejně jako my. Umí toho mnohem víc, než o nich dosud víme. Jsem přesvědčen, že umí mnohem víc, než chceme vědět,“ píše Pavel Bezděčka v úvodu své knihy.
Proč jste si jako literární útvar vybral bajku a pohádku?
To téma je mi blízké. Mám za sebou několik knih pro dětské čtenáře. První z nich jsem napsal už v roce 1996. Byly to Pohádky o zvířátkách. Pak přišly na svět další. Jedna z nich, Kouzelník Futuro a jeho přátelé, byla přeložena do němčiny. Kniha Medvídek Hamánek zase do slovenštiny. Z 98 procent jsou mým tématem zvířata nebo rostliny.
Odráží se ve vašem psaní pro děti fakt, že jste zoolog?
Například všechny bajky píšu ve správném zoologickém náhledu. Rozčilují mě totiž příběhy, kdy někdo napíše pohádku o tom, že myška měla narozeniny a do svého pelíšku pozvala kamarády z celého lesa, včetně lišky a jezevce. To si zkrátka neumím představit.
Jaká jsou tedy zvířátka, jež v bajkách popisujete?
Nemají ruce, nemají nohy, nejsou oblečená... Vše mají biologicky správně. Akorát mluví. A samozřejmě se držím faktu, že správná bajka má zobrazovat hezké i nehezké lidské vlastnosti, ze kterých pak pro nás plyne určité ponaučení. Mnohé z bajek proto končí tak, jak to má být – špatně. Bajky nám vlastně nastavují takové naše kritické zrcadlo.
Která zvířata na sebe ve vaší nejnovější knize vzala lidské vlastnosti?
Jsou to zvířata nejrůznějších velikostí a forem napříč zoologickým systémem. Začíná to u žížal a pokračuje přes mouchy, brouky, ptáky, plazy až třeba po medvěda. Jedna bajka je také o kapradině. Další například o stromech. V ní se kořeny, větve a listy spolu hádají o to, kdo je důležitější.
Kniha má ještě jeden regionální rozměr. Vy jste jednotlivé příběhy zasadil do konkrétních přírodních lokalit na Vysočině. Je tam například Mohelno, Čeřínek, Žďárské vrchy, Golčův Jeníkov či Kámen na Pelhřimovsku.
Ano. Dá se říci, že ta kniha je vlastně i takovým cestopisem po Vysočině. Zabrousil jsem do všech okresů kraje od Žďárska po Pelhřimovsko. Myslím, že lokální patrioti si přijdou na své. Na Vysočině žiju už třináct let a mám to tu rád.
Pro jak staré děti je kniha určená? A vůbec, je to knížka jen pro děti?
Já s oblibou říkám, že je to kniha pro čtenáře od osmi do sto osmi let, případně pro mladší či starší posluchače.
Kdo četl knihu jako první? Měl jste nějakého dětského recenzenta?
Od dětí se mi pozitivní nebo negativní kritiky ještě nedostalo. Knihu ale četla řada dospělých a ti mi říkali, že je to milé, dojemné i poučné.
Jak dlouho jste na knize pracoval?
Některé z bajek jsem měl napsané už před pěti lety a byly uložené v šuplíku. Další jsem pak napsal vyloženě pro tuto knihu. Zadání od ředitele Muzea Vysočiny Jihlava na přípravu knihy jsem dostal v červnu a pracoval jsem na ní do října. Dva dny před Štědrým dnem knihu přivezli z tiskárny. Někdy jsem se k práci týden nedostal. Z toho jsem pak zase pracoval celý víkend od rána do noci.
Vy jste knížku obohatil i vlastními ilustracemi.
Malování, kreslení i fotografování, to jsou další moje velké záliby. Některé předchozí knihy mi ilustrovali renomovaní autoři, například Josef Kremláček, Galina Miklínová nebo Bára Zichová. Teď jsem se ale rozhodl, že se toho ujmu sám, podobně jako v roce 2001, kdy mi vyšla kniha Pohádky o zvířátkách.
Povězte, co vás kromě práce v nejbližší době čeká?
Bude to několik výstav. První budu mít 14. února v Olomouci. Jsem členem Spolku výtvarných umělců Vysočiny a surrealistické skupiny Stir up. Připravuji se také na výstavu fotografií v Uherském Brodě a v Přibyslavi.
A pokud jde o psaní?
Do konce února musím odevzdat šest pohádek o hadech. Mám také zakázku na audioknihu pohádek a bajek a na nějaké odborné texty. Nenudím se. Zkrátka pořád se něco děje.
