Anebo – třeba pro autora tohoto textu, potterománií nezasaženého – něco jako romantický zámeček ze strašidelného filmu, situovaného do Anglie časů Sherlocka Holmese.
Vstupní budova s pseudogotickými okny a kamenným zábradlím na střeše. Ve stěně reliéf sv. Jiří v boji s drakem, vedle takřka nečitelný švabachový nápis s letopočtem. Ozdobné kování černé a zlaté barvy. Zdobená branka do anglické zahrady se sochami. Místy jakoby ze stěn opadalo zdivo, takže se zdá, že stavba už tady stojí celá století.
Textilník Karl LöwDědic textilního podnikání po svém otci Adolfovi žil v letech 1849 až 1930. Byl člověkem s mezinárodní zkušeností a rozhledem. Jeho továrny vyráběly celou třetinu vojenského sukna a pokrývek pro potřeby Rakouska-Uherska. Obdivoval práci slavného anglického architekta Charlese F. A. Voyseye, s nímž spolupracoval. Je možné, že Voysey pro Löwa navrhoval i reprezentační část areálu v Heleníně, ale není to nijak doloženo. |
Přesně takový dojem chtěl zřejmě vyvolat textilník Karl Löw, když v roce 1919 nechal tuto romantickou reprezentativní část přistavět ke své zdejší továrně.
Ohromující dojem prožívali návštěvníci i v interiérech, když vstoupili do skvostně zařízeného rytířského sálu s anglickým krbem, starými obrazy a gobelíny nebo do vedlejšího velkorysého kinosálu.
Z mobiliáře se nic nedochovalo, vlastní architektura však zůstala.
Dnes zde sídlí Střední uměleckoprůmyslová škola Jihlava-Helenín.
Její historická část se po obnově a restaurování skví v exkluzivním lesku. Je to působivé. A bizarní. „Už v době vzniku byly ty reprezentativní prostory historizující, aby působily starší, než jsou. Jsou převážně v novogotickém stylu, ale něco je klasicistní – kašírované nápodoby antických sloupů, které nic nenesou, jsou jen na ozdobu. Nebo synagoga v pseudomaurském slohu, která ale nikdy synagogou nebyla,“ vysvětluje ředitelka školy Silvie Čermáková.
Vyvolat silný dojem se Löwovi nepochybně dařilo. A daří i teď.
Ostatně nebyl mužem gest. Jeho textilky patřily k největším v rakouskouherské monarchii. Za své podnikání obdržel Řád železné koruny a rytířský kříž Řádu Františka Josefa.
Z helenínské školy však nic z jejího genia loci neodpáře.
Bradavice v Pekelném údolí
Název Helenín je podle některých teorií odvozen od zkomoleného německého výrazu „Pekelné údolí“.
Jeho vznik však patrně netkví v temných sférách astrálu, ale jedná se o odkaz na fakt, že ve středověku se v údolí hojně dolovalo – bylo zde plno jam a čadících ohňů. A také vyvěrající důlní vody.
 |
Která by mohla být coby reálný nepokojný a nepředvídatelný živel emblémem zdejší školy.
Celý někdejší textilní areál na vodě stojí. „S vodou zde ve školních budovách neustále bojujeme. Vzlíná z podloží, někde se nepředvídatelně objevuje a zase mizí, ve stavbě to dělá stálé problémy. Mohou to snad zčásti být vývěry z opuštěných dolů, ale podložené to nemáme,“ říká Čermáková.
Záhady skryté v tloušťce zdí
Aby toho nebylo málo, budova helenínské školy – živelná architektura z 19. století – má i vlastní záhady. „Když jsme přeměřovali chodby a tloušťky zdí, ukázalo se, že někde v prostoru pod rozhraním rytířského sálu a kinosálu přebývá nějaký neznámý prostor, snad místnost nebo chodba navíc, nevíme,“ konstatuje Čermáková.
Svého času veleúspěšná textilní továrna zažila temné zvraty: arizaci za německé okupace, po válce zde byl neblaze proslulý sběrný tábor pro Němce před odsunem, posléze přišlo znárodnění.
Shodou šťastných okolností se podařilo před třemi roky soukromému sběrateli získat soubor neznámých skleněných negativů s unikátními dobovými snímky interiéru Löwova helenínského sídla. Takže víme, jak skvostně byl vybaven. „Co zde bylo, bylo rozkradeno. Vráceno nebylo nic, ale kupodivu architektura zůstala velmi dobře zachována,“ míní Čermáková.
Každý si najde svůj pohled na helenínskou „školu v Bradavicích“. A studenti školy neméně tak. „Líbí se nejen mně, ale třeba i mým prarodičům. Je to umělecká škola a ten vzhled její dojem zvyšuje. Působí možná na někoho strašidelně, ale je pozitivní a přátelská,“ hodnotí studentka prvního ročníku Elen.
Löwovo textilní impérium dávno zaniklo, ale vize jeho tvůrce žijí dál.
