Do Jihlavy přišla už jako zkušená herečka na rozdíl od mnoha jiných kolegů, kteří na Vysočině pouze začínali. Měla už tehdy za sebou dlouhé působení v tehdejším Gottwaldově. A hned si zahrála s Jaroslavem Ravou v Hubačově Generálce jeho veličenstva. Řada diváků si také dodnes vybavuje její titulní roli Opaly ve hře Opalu má každý rád.
„Než jsem nastoupila v Horáckém, řekl mi v šatně jednoho pražského divadla pan Skopeček: ...tak jdete do Jihlavy? Ta je tak ošklivá, až je krásná... Zdálo se mi, že má pravdu. Zvykla jsem si po geometrické čistotě Zlína na zdejší omšelou malebnost,“ vzpomínala později.
Na Vysočině prožila změnu režimu v roce 1989. „Přes kašnu přešly sametové dějiny a mohu Jihlavě závidět její mládnutí,“ dodala.
Eva Matalová absolvovala na JAMU v Brně. První angažmá získala ještě jako studentka v Beskydském divadle v Novém Jičíně, pak působila dva roky ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde vynikla v roli Maryši. Největší část hereckého života spojila se Zlínem, kde ztvárnila bezmála dvě stovky rolí.
V roce 1955 přišla do Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově a působila v něm dvacet tři sezon, a to po boku takových kolegů, jako byli Jan Libíček, Lubor Tokoš či Gustav Opočenský. Odehrála ve svém životě řadu mimořádných rolí, například titulní roli ve hře Dům Bernardy Alby.
Během šesti let v Jihlavě se věnovala i kantořině na tehdejší Lidové škole umění. Režijně také vedla ochotníky ze Stonařova.
V devadesátých letech se vrátila do Zlína a zahrála si třeba v Kočičí hře.
„Všechna ta léta, která jsem u divadla prožila, sleduji s potěšením, jak z generace na generaci putuje pomyslný štafetový kolík usilovného tvoření, herecké poctivosti a touhy po hledání nových cest. Tomu držím palce. Není nic pomíjivějšího než herecká práce a není nic trvalejšího než hercova láska k ní,“ doplnila.
V červnu oslaví 88. narozeniny.
