Vedle muzea se na jejím pořádání podílí nemocnice, lékař Jan Betlach, lékárník Jan Vodrážka i třeba střední zdravotnická škola.
Hlavně díky vstřícnosti rodiny výstava rovněž připomíná Pavla Trnku. Býval to špičkový chirurg a dlouholetý primář nemocnice, za jehož působení v první polovině minulého století zaznamenalo zdravotnické zařízení obrovský rozmach.
Jak se ale návštěvníci výstavy přesvědčí, historie zdravotnictví v tehdy ještě Německém Brodě sahá do mnohem hlubší minulosti. S jistotou se ví, že špitál ve městě byl už od počátku 14. století, pravděpodobně však ještě o desítky let dříve.
Stával u kostela sv. Kateřiny v místech, kde dnes začíná blok domů a Nádražní ulice.
„Nejstarší špitály byly v podstatě jednoduché zaopatřovací ústavy. Tehdejší vzdělání personálu nebylo buď žádné, nebo jen velmi mizerné. Vycházelo se pouze z praxe,“ líčí kurátorka výstavy Alena Jindrová. O nemocné pečoval Řád německých rytířů.
Po staletí na jednom místě
Německý Brod byl výjimečný tím, že zdravotnická péče byla po staletí poskytována na témže místě. U svaté Kateřiny fungoval špitál až do svého zbourání v roce 1909. V té době už byla v provozu nejen městská, ale i nová okresní nemocnice.
Spolek pro zřízení nové městské nemocnice vznikl v roce 1822. Město mu zprvu poskytlo pokoj v budově nové radnice na náměstí, kde tenkrát sídlila kasárna. Na pár let se v polovině století nemocnice přestěhovala jenom o pár domů vedle do dnešní restaurace Na Rynku.
Bylo to mimo jiné i na popud doktora Čermáka. Ten do Brodu přišel ze Světlé nad Sázavou a byl prvním vystudovaným lékařem, který ve městě působil.
V roce 1857 už v domě Na Rynku bylo deset lůžek a začal být nemocnici malý. Z výnosů z loterií a z darů byla postavena nemocnice nová. Postavena byla u silnice na Pohled, což je dnešní Žižkova ulice. V budově v současnosti sídlí městská policie.
Místo zde bylo pro 36 pacientů. Povětšinou se o ně staral lékař Šalamoun Vondörfer. „V chirurgickém oboru byl vzdělaný. Ale byl to jeden jediný takto vzdělaný člověk na celý ústav. Pracoval ve dne v noci, kdy bylo potřeba, bez ohledu na hodinu,“ říká Jindrová.
I tato budova ale brzy přestala stačit, navíc vešel v platnost nový zemský zákon o veřejných nemocnicích v Čechách. A tak se urychleně musela začít stavět nemocnice nová, okresní. Ta začala roku 1896 růst na Prempíru, pozemcích západně od centra města, a stala se základem dnešního rozsáhlého zdravotnického zařízení.
Výstava připomíná i dvě největší persony, které nemocnici udělaly jméno. Prvním byl František Zahradnický, po němž nese název dlouhá ulice vedoucí od nemocnice. Po něm nastoupil Pavel Trnka. Za éry obou se nemocnice výrazně rozrostla, přibyly nové provozy, oddělení i pavilony.
Oba pánové zůstali i na svou dobu skvělými lékaři. Výstava v jednom ze sálů třeba ukazuje vybavení Trnkovy ambulance.
„Působil v ní od první světové války až po polovinu století. Z první světové války tu po něm máme i lékařský kufr, se kterým putoval po Albánii, kam byl z Německého Brodu odvolán na frontu,“ ukazuje kurátorka výstavy.
Profesní oblečení neexistovalo
Velkou zajímavostí výstavy je pak Trnkova skutečná operační zástěra.
„Je opravdu původní, jen trochu vypraná,“ smála se Jindrová. Více než oděv lékaře, který mimo jiné vzbudil v roce 1940 rozruch po celém světě, když úspěšně vyoperoval pěticentimetrovou jehlici, již si pacient zabodl do srdce, však zástěra připomínala pracovní oděv řezníka.
„Bílé oblečení se začalo více používat na konci 19. století, ale ještě dlouho nebylo standardem. V bílém nechodili ani lékárníci, ti nosili černý oblek. Dlouho neexistovalo žádné profesní oblečení, snad jen klášterní sestry měly svůj úbor,“ líčí Jindrová.
Také na lékárenství výstava v muzeu pamatuje. Část jednoho z výstavních sálů je přetvořena do podoby lékárny z předminulého století. Muzeum ukazuje i nejrůznější lékařské a lékárenské knihy, mnohé z nich i několik stovek let staré.
V této výstavní sekci se návštěvníci dozvědí, že první obchod podobný lékárně ve městě vedli od roku 1675 augustiniáni v klášteře, kde si na vlastní zahradě pěstovali bylinky. Mimo církev pak lékárnu provozoval od roku 1755 Jan Antonín Wentzel, po něm pak úspěšná rodina Kabeláčova.
„Lékárníci se ale ještě na přelomu 19. a 20. století od těch současných hodně lišili. Prodávali i jiné zboží, například drogerii, zdravotní vína, zdravotní piva a další podobné zdraví prospěšné věci,“ podotkla Alena Jindrová.
