„Rekonstrukci pivovaru bereme jako hobby. Inspirovali jsme se Postřižinami. Je to kultovní film,“ oznámil tehdy Petr Řehořka, jeden ze spoluvlastníků pivovaru. Právě on s kolegy utnul dlouhou pauzu, kdy se tam pivo nevařilo od roku 1977. Na tradici majitelé navázali v roce 2002. A už dvacet let tam funguje i hospoda. „Každý rok se nám zvyšuje prodej piva, za což jsme moc rádi,“ popisuje dnes Simona Horká z tamního pivovaru.
V současnosti jsou Dalešice jedním z nejoblíbenějších cílů nejen na Třebíčsku, ale i na celé Vysočině. K obnovenému pivovaru se přidalo v létě roku 2007 také zavedení lodní dopravy na nedaleké přehradě. Atraktivitu oblasti dotváří i možnost exkurzí v blízké vodní elektrárně.
„Během roků, kdy je pivovar znovu otevřen, si obyvatelé městyse na zvýšený pohyb turistů během letní sezony již zvykli,“ shrnuje Jiří Loukota, starosta Dalešic.
Pro městys a jeho zaměstnance to kromě jednoznačných pozitiv znamená i častější vývoz košů a úklid odpadků po neukázněných návštěvnících. „Při konání větších akcí bývá, tak jako všude, problém s parkovacími místy. Vše ostatní zvládáme bez problémů,“ ujistil starosta.
Herci z filmu se vrátili
Do pivovaru se po jeho obnově vrátili na návštěvy také herci z oblíbeného filmu včetně Magdy Vášáryové a Jiřího Schmitzera.
„Jednou za čas k nám jezdí i Jaromír Hanzlík,“ prozradila Simona Horká, která v pivovaru zařizuje různé akce. Představitel strýce Pepina v pivovaru vzpomíná na natáčení filmu.
Poetiku spisovatele Bohumila Hrabala, autora románu Postřižiny, udržuje pivovar dodnes. „Na konci prázdnin se mohou hosté těšit 30. srpna na Hrabalovskou noc. Budou kostýmované prohlídky a vstupné dobrovolné. Nutná je rezervace předem,“ pozvala Simona Horká.
Na konci prázdnin se mohou hosté těšit 30. srpna na Hrabalovskou noc. Budou kostýmované prohlídky a vstupné dobrovolné.
Během roku nabízí pivovar dva okruhy prohlídek. Ten první se týká historické části, kde návštěvníci poznávají i místo natáčení slavné koupací scény Maryšky v podání Magdy Vášáryové. Bývalou slovenskou herečku těší znovuzrození areálu. „S radostí jsem konstatovala, že film pomohl pivovaru,“ vzkázala.
Degustace i hotel
Druhý turistický okruh seznamuje turisty s novodobou výrobou piva. Jeho součástí je také degustace z ležáckých tanků. Pivovar bude letos pořádat i steakové, husí nebo zvěřinové hody.
V areálu je i hotel, jehož některé pokoje jsou v původní budově pivovaru. Část hostů má z oken výhled na filmem proslavený komín. Provozovatelé tam pořádají také svatby či různé firemní akce.
Za turistickou oblíbenost Dalešic může hlavně režisér Postřižin Jiří Menzel. Do obnoveného pivovaru se za svého života rád vracel.
Už šest let před Postřižinami zamířil k Dalešicím kvůli úplně jinému snímku. Ten už je skoro zapomenutý. Jmenuje se Kdo hledá zlaté dno. Hlavní roli řidiče nákladního auta v něm dostal Jan Hrušínský. Film vznikl na stavbě dalešické přehrady. Pro režiséra byla první polovina 70. let složitá doba. Měl sice doma Oscara za Ostře sledované vlaky, nesměl však už pět roků režírovat kvůli Skřivánkům na niti.
Díky budovatelskému filmu Kdo hledá zlaté dno se vrátil ke své práci. Poté už se mohl věnovat snímku Na samotě u lesa a právě Postřižinám znovu v Dalešicích.
Točil na přehradě. Pivovar našel mnohem pozdějiNarodil se v Třebíči. V blízkých Dalešicích natočil jeden ze svých nejlepších filmů Postřižiny. Kameraman Jaromír Šofr, který letos na konci léta oslaví 85. narozeniny, se podílel na řadě dalších legendárních snímků. Režiséru Jiřímu Menzelovi točil jeho slavné hrabalovské filmy, včetně oscarových Ostře sledovaných vlaků či posledního Obsluhoval jsem anglického krále. Odmítl jen Slavnosti sněženek. Proč? „S Jiřím jsme se na tom domluvili v Třebíči před kinem. V něm jsme si promítali denní práce filmu Postřižiny. Slavnosti sněženek jsem nedělal proto, že už jsem se účastnil příprav velkého projektu Putování Jana Amose režiséra Otakara Vávry. Ten mi také velmi důvěřoval, mohl jsem mluvit i do obsazení hlavní postavy Komenského (hrál ho Ladislav Chudík, pozn. red.),“ zavzpomínal Jaromír Šofr. Scénář filmu Slavnosti sněženek s převahou hospodských řečí kameramanovi nebyl tak blízký. Jiří Menzel jej marně přesvědčoval: Vždyť to je svět pana Hrabala! „Je pravda, že i když pan Hrabal byl starší než my, stali jsme se přáteli. Přesto jsem se této příležitosti v podobě Slavností sněženek vzdal, už jsem se soustředil na Komenského. To jsme si vysvětlili v Třebíči u toho kina,“ doplnil kameraman. Jiří Menzel také netočil filmy tak často, aby se na něj kameraman mohl vázat svojí obživou. „Když to třeba srovnám s dílem Juraje Herze nebo dalších, tak u nich byla ta četnost vyšší. Všechna díla Jiřího Menzela ale vzbudila pozornost a já se na tom mohl podílet, což mi významně obohatilo kariéru. Snažil jsem se posloužit těm filmům přiléhavým vizuálním obalem,“ popisoval Jaromír Šofr. V Dalešicích spolu s Jiřím Menzelem točil kromě Postřižin i film Kdo hledá zlaté dno o budování přehrady. „Jiřímu Menzelovi se do natáčení na přehradě moc nechtělo. Ale byl to důležitý krok, protože on tehdy nemohl točit v nastupující normalizaci. Původně se to jmenovalo Frajeři na blátě. Já jsem ho víceméně přemluvil, aby do toho šel. Obrazově to bylo atraktivní, protože jsme točili v dubnu a vůbec nepršelo. Za tatrovkami se vznášela oblaka prachu. Název Frajeři na blátě byl proto nahrazen. Na staveništi přehrady jsme se setkali se spoustou mimořádně kvalitních lidí, kteří tam byli za trest. Jeden z nich byl stavbyvedoucí inženýr Žáček z Brna,“ vybavil si Šofr. Dobře si také vzpomíná, že během natáčení bydleli se štábem v zámečku na Vlčím kopci. Při práci na budoucí přehradě s Jiřím Menzelem ještě nevěděli o existenci pivovaru v Dalešicích. „To věděl můj tatínek, že se tam dělalo výborné dalešické pivo. Pro náš film se ale našel až později, kdy jsme s architektem a režisérem navštívili i spoustu jiných pivovarů. Byla to náhoda, že jsme se tam vrátili do blízkosti přehrady. Tento pivovar nám nejvíce vyhovoval. Dělá mi radost, jak dnes funguje. Bývali jsme tam každoročně zváni na velké slavnosti Postřižin,“ popsal Jaromír Šofr. |
