V indiánském týpí, kde před chvílí dosvačily děti, plápolá oheň, uvnitř je příjemné teplo a Kateřina Málková tam zrovna pomáhá s převlékáním ani ne tříletému chlapci.
Není se čemu divit – venku je obleva a děti se snaží užít si ještě poslední zbytky sněhu, i když už notně mokrého. Převlékání ostatně patří v Šalamounkově Dvorečku, který je alternativou klasické mateřské školky, k velmi frekventované denní činnosti.
Děti tráví většinu dne venku a počasí je málokdy odradí od venkovních aktivit. „Naštěstí jsou zvyklé si říct, pokud je jim chladno nebo mají promočené oblečení. Ty starší se převléknou nebo se jdou ohřát samy, mladším samozřejmě asistujeme. Každopádně alespoň dvě sady oblečení i bot na den jsou nutností,“ vysvětluje Eva Bačkovská, další z celkem tří takzvaných průvodkyň, jak se pedagožkám v Šalamounkově Dvorečku říká.
Přirozený koloběh roku
Název je příznačný, průvodkyně se totiž snaží desítku dětí, jež tento školní rok zařízení navštěvují, provázet světem přírody i životem celkově. „Snažíme se, aby vnímaly přirozený koloběh roku – jaké věci se ve kterém ročním období v přírodě dějí, jaké svátky v tuto dobu slavíme. A nejenže si o tom povídáme, ale také to děti vidí okolo sebe naživo. Plno věcí si navíc mohou samy rovnou vyzkoušet. Hodně tvoříme například z přírodních materiálů, to mají děti hodně rády,“ popisuje Bačkovská s tím, že její svěřenci mohou třeba opracovávat dřevo i pomocí nože s tupou špičkou, pochopitelně pod dozorem.
Příroda je v Šalamounkově Dvorečku, který v údolí Doubravy funguje již druhým rokem (předtím měl zhruba tři roky zázemí v chotěbořské střední škole – pozn. red.), všude okolo. K areálu u někdejšího mlýna se vine z Chotěboře pouze místní komunikace plná serpentin. Louka, na níž mají děti svůj rajon, je obklopena řekou a lesem. Nechybí malé hřiště, pískoviště, zahrádka. Žádný plot ani zamčená branka.
„Dětí tu nemáme tolik, aby je nešlo mít pod kontrolou. Navíc u nás platí určitá pravidla, která jsme si z důvodu bezpečnosti nastavily. A musím říci, že je děti skutečně dodržují,“ říká hrdě průvodkyně.
Dítka například dobře vědí, že nesmí zmizet dospělým z dohledu. Také k řece mohou pro vodu pouze poté, co se zeptají průvodkyně, jež je pak kontroluje, nebo se tam přímo vydá s nimi. Podobné je to i s ohněm. Samy do něj děti nesmějí přikládat ani s ním nijak jinak manipulovat. „Ale pokud chtějí, domluvíme se a věnujeme se ohni nebo aktivitám u řeky společně. Když je v létě hezky, využíváme rádi i možnost koupání,“ líčí Bačkovská.
Činnosti v Šalamounkově Dvorečku nejsou ale omezeny jen na jeho sídlo. „Dopoledne často vyrážíme na nejrůznější výpravy po okolí. Máme svá oblíbená místa, která se nám ještě neomrzela. Někdy si vezmeme svačiny do batůžku s sebou a jsme venku od rána až do oběda, jindy jdeme na vycházku jen na dvě hodinky po svačině,“ popisuje průvodkyně.
Fantazii se meze nekladou
Chůzí, hrami a novými vjemy znavené děti, a zvláště ty mladší, potřebují také zázemí pro odpolední siestu. Tu jim poskytuje rekonstruovaná budova bývalého mlýna, jež patří Zážitkovému vzdělávacímu centru Horní Mlýn Chotěboř, z. s., stejně jako okolní venkovní pozemky. Areál využívá příležitostně i Svobodná škola Chotěboř.
Uvnitř budovy se obědvá, je tam sociální zařízení i zázemí využívané při velké nepřízni počasí. Naproti tomu, pokud je hezky, mohou děti absolvovat odpolední odpočinek nebo oběd pod širým nebem – fantazii se meze nekladou. K dispozici mají i maringotku. Svačiny si děti nosí svoje z domu, obědy jsou do Šalamounkova Dvorečku dováženy.
„Já jsem určitě radši venku než uvnitř, venku se líp hraje. Třeba v zimě mě nejvíc baví, když stavíme sněhuláky nebo bobujeme. V létě zase koupání v řece. Máme tu i tábory,“ líčí šestiletý Matěj.
„Já jsem taky ráda venku, hrajeme si tady třeba na mořské panny,“ potvrzuje čtyřletá Eliška.
Rodičům vyhovuje filozofie i malý kolektiv
Podle Evy Bačkovské jsou rodiny, které místo klasické mateřské školy zvolí právě tu jejich, umístěnou uprostřed přírody, hlavně z Chotěbořska. A pohnutky, jež je k této volbě vedou, se různí. „Někdo třeba zkoušel už jinou školku, a ta se z nějakého důvodu neosvědčila, tak děti přešly k nám. Rodiče často vítají i malý kolektiv, který tu máme, a tím pádem se dětem můžeme i více věnovat. Blízká by jim ale samozřejmě měla být i celá naše filozofie,“ říká Eva Bačkovská.
Předškoláci podle ní ani uprostřed přírody nezanedbávají klasickou předškolní přípravu, mohou se navíc zapojit do výuky hry na flétnu a k dispozici je těm, kteří to potřebují, také logopedka. Jelikož většinou nechodí po obědě spát, tráví čas venku i odpoledne – nejčastěji mají prostor pro volnou hru.
Kapacita Šalamounkova Dvorečku činí zatím dvanáct míst. Obsazeno jich je deset, takže další zájemci se mohou k malým přírodním badatelům poznávajícím svět ještě připojit. Hlásit se lze kdykoli během celého školního roku.
Do budoucna by měla být kapacita Šalamounkova Dvorečku ještě rozšířena, na zhruba šestnáct míst. V plánu je proto například ještě vybudování srubu.
Robinsonové z maringotekLetos v září zahájí v Třebíči provoz nová lesní mateřská škola. Byť vznikne v městské zástavbě, děti ve věku od tří do šesti let v ní čekají pravé robinsonské podmínky. Zázemí při špatném počasí najdou v maringotkách či pod přístřeškem, na mytí poslouží pitná voda z barelů a záchody budou fungovat na principu kompostování. Z nezájmu rodičů provozovatelé, obecně prospěšná společnost Chaloupky, strach nemají. „Předběžný zájem už projevilo 26 rodičů, kapacitu 24 dětí bychom tedy měli naplnit. A nehlásí se jen obyvatelé Třebíče, asi polovina zájemců je z okolních obcí. Je vidět, že jsme nabídli něco, co v regionu zatím chybí, a přitom by to lidé uvítali,“ uvedla Iveta Machátová z třebíčské pobočky Chaloupek. Neziskovka má zatím k dispozici zahradu u řeky, kde měl zázemí i jejich dětský kroužek. Tam má ale město jiné záměry, takže byla Chaloupkám nabídnuta náhrada ve čtvrti Horka-Domky, konkrétně v ulici Družstevní na zahradě za Alzheimer centrem Třebíč. „Je to krásná velká zahrada, ale nejsou tam žádné inženýrské sítě, takže lesní školka, která může fungovat i bez vybudování nějakého složitějšího zázemí, se přímo nabízela. Pozemek máme od města pronajatý za symbolickou částku na dobu neurčitou,“ přiblížila Machátová. Děti zlepší i svoji zručnost Jelikož jde o lokalitu blízko lesoparku Libušino údolí, do přírody to děti nebudou mít daleko. A i přímo u školky je v plánu zřízení zahrady s vizí vlastních výpěstků. Zahrady všeho druhu, od přírodních až po terapeutické, jsou ostatně i jedna z oblastí, na niž se Chaloupky zaměřují. Stravování pak bude pro lesní školku zajišťovat nedaleká mateřinka v Družstevní ulici. „Naštěstí je to opravdu kousek, stačí jen naložit várnice na kárku a můžeme jet. Za každého počasí a i bez řidičského průkazu,“ popisují plány provozovatelé. Děti budou dle jejích slov trávit maximum času venku, dvě zvažované maringotky poslouží hlavně jako místo pro odpočinek a jako úkryt při nepřízni počasí. Program i činnosti se budou zaměřovat nejen na přírodu a soužití s ní. „Důraz budeme klást i na zlepšení zručnosti, protože právě ta dnes některým dětem chybí. A nejde jen o klasické vystřihování a podobně, ale i o práci s přírodním materiálem či jednoduchými nástroji – jedná se o tak zvanou polytechniku,“ vysvětlila Machátová. Součástí běžných činností malých obyvatel maringotek bude rovněž péče o zmiňovanou zahradu. Provozovatelé nyní provádějí výběrová řízení na personál, jenž by měl zahrnovat pedagogické, nepedagogické i provozní pracovníky. Zápisy jsou v plánu na květen, přičemž bližší informace se zájemci zavčasu dozvědí, například na webových stránkách Chaloupek. |
