Tatínek volejbalového reprezentanta Martina Licka je velký sportovní nadšenec, proto svoje dva kluky vedl doma v Havlíčkově Brodě k pohybu hned od útlého věku. A výběr nechal zpočátku plně na nich.
„Můj táta není ani tak sportovní nadšenec, jako spíš maniak,“ směje se úspěšný český volejbalista. „Začínali jsme s hokejem, protože na něj chodili naši kamarádi. Pak jsem ale zjistil, že můj soused hraje fotbal, a tak jsem zkusil kopat. A až zhruba v 9. třídě u mě definitivně převládl volejbal. Jak říká taťka: Počkal jsem si, až moji synové dorostou,“ přibližuje Licek start svojí kariéry.
Nenapadlo vás někdy, jak by váš život vypadal, kdybyste dál zůstal u hokeje či u fotbalu?
Víte, já byl hrozně těkavé dítě, taková rychlokvaška, jak se říká. Nebyl jsem nejhorší, ale ani nejlepší, potřeboval jsem jít jinam. A pak můj táta založil volejbalový oddíl, kde byla skvělá parta. Cítil jsem se v ní výborně. To asi rozhodlo.
Evidentně jste v Brodě patřil k silnému ročníku. Váš někdejší hokejový spoluhráč Ondřej Beránek se loni stal mistrem světa a fotbalový parťák Tomáš Souček válí nejen za reprezentaci, ale i v anglické Premier League...
Je pravda, že jsem měl na tyhle úspěšné kluky štěstí. S Ondrou o sobě víme i teď, ale v kontaktu nejsme. Podobně je to i s Tomášem. Kdybychom se někde potkali, asi bychom si dobře pokecali, ale každý už máme svůj život.
Vy jste svůj sportovní život začal celkem brzy odchodem do Brna. Vlastně jste byl ještě kluk. Jak na toto období vzpomínáte?
Myslím, že hlavně naši si dost oddechli, když jsem odešel, já byl totiž hrozný lotr. A takhle o mně aspoň všechno nevěděli. (směje se)
Martin LicekNarodil se 5. ledna 1995 v Havlíčkově Brodě. Začínal s hokejem a fotbalem, ovšem nakonec u něj zvítězil volejbal. V nejvyšší domácí soutěži oblékal dres Brna, Odoleny Vody a Českých Budějovic, vyzkoušel si také rakouskou a portugalskou ligu. Se Sportingem Lisabon získal prvenství v lize, poháru i superpoháru. Český pohár vybojoval v dresu českobudějovického Jihostroje. |
A komu se podařilo vás zkrotit? Platí i ve vašem případě, že za vším je potřeba hledat ženu?
(usmívá se) Přesně tak, byla to přítelkyně.
Vaše partnerka pochází rovněž z volejbalového prostředí?
Přímo z volejbalového ne, ale je pravda, že jsme se seznámili, když jsem v Odoleně Vodě hrával. Potkávali jsme se u piva. (směje se)
Počkejte, já myslela, že v Odoleně Vodě se rodí jenom samí volejbalisté...
Tak ona zrovna volejbalistkou nebyla. Ale jinak tam máme svoje zázemí pořád. Byt, rodiče a další rodinu, což se hodí. Zvlášť teď, kdy máme malého syna, tak když já budu v létě někde pryč, aspoň na to nezůstane mamka sama.
Poslední dvě sezony jste ale strávil v Portugalsku, konkrétně v lisabonském klubu Sporting CP, partnerka byla s vámi?
Ano, a ani jeden z nás na tohle angažmá nikdy nezapomene. Vlastně máme doma malého Portugalce, protože Albert se před třemi měsíci narodil právě tam. A docela se bojím, že ho to ovlivní, že nás bude dost řídit, Portugalci jsou totiž dost rázní a taky celkem líní. (směje se)
Byl jste u porodu?
Jasně. Naštěstí vyšel termín tak, že jsme měli zrovna volný den, tudíž jsem to stihnul hned od začátku.
Někdy mám pocit, že jsem právě spadl z Měsíce, komentuje Jiří Holík dnešní svět |
Neomdlel jste?
Ne, to ne, ale jinak musím smeknout klobouk před každou ženou za to, čím si musí projít.
Měl jste volno až tak, že jste mohl syna řádně zapít?
Jo, vzali jsme to dost poctivě, aspoň bude zdravý. A samozřejmě jsme ho zapíjeli portským. V Portugalsku by to ani jinak nešlo. (směje se)
Jak s vámi vyhlížení potomka prožívali v klubu?
Skvěle. Vedení mi vyšlo maximálně vstříc. Na poslední zápasy jsem mohl jezdit vlastním autem pro případ, že bych musel hned vyrazit do porodnice. A v době, kdy jsem ženu doprovázel na různé prohlídky a nestíhal jsem kvůli tomu trénink, tak mi povolili si ho dohnat individuálem. Jsem jim všem moc vděčný, hrozně nám pomohli.
Říkáte, že s vámi synek bude zřejmě dost cvičit, ale při narození byl vzorný, počkal, až bude mít táta volno. Možná bude po vás trochu ďábel a po mamince andílek, co vy na to?
Kdepak, bude to ďábel po mně i po mamince – tam anděl nikde nebyl. (směje se) Jo, když spinká, je to zlatíčko, jenže pak se probudí...
V Portugalsku všichni tři zůstanete i další sezonu?
Zatím nevím, uvidíme, každopádně rádi bychom někam ven.
Máte nějakou vysněnou destinaci nebo klub?
Rád bych zkusil Řecko, ale nevím, jestli to vyjde. Možná mi osud chystá něco docela jiného. Jasno bych v každém případě chtěl mít do srpna.
Nezvyknete si, ale naučíte se s tím žít. Rodiče hokejisty Vašíčka vydali knihu |
Zůstaňme nicméně ještě na chvilku v Portugalsku: překvapilo vás na této zemi něco?
Z negativního pohledu asi to, že se jim nechce moc pracovat, když po nich něco chcete. Na druhou stranu jsou neskutečně přátelští, vezmou vás mezi sebe, nedělají rozdíly. Procestovali jsme s Karolínou snad celé Portugalsko a moc se nám všude líbilo.
Vyhledávali jste památky, nebo spíš přírodu?
My hlavně rádi objevujeme různá jídla.
A jaké je tedy Portugalsko v tomto směru?
Dobré, najdete tam všechno, na co máte chuť. Třeba mě nejvíc nadchla korejská kuchyně, konkrétně kuře ve sladkokyselé omáčce. Když jsem do něj poprvé kousnul, hned jsem se zamiloval. (směje se)
A vy sám také zkoušíte vařit?
Jednou jsem zkusil připravit chobotnici a málem jsem Káju otrávil, od té doby nechávám vaření na ní. Já jen ochutnávám. (směje se)
