„Potkávám tu lidi z různých koutů země. Dokonce tu byl jeden Rakušan, který si přivezl dvoutisícilitrové barely. Zablokoval to tu na půl dne,“ vypráví muž z Pelhřimova, který k vydatnému prameni na Křemešník jezdí pravidelně.
Podobné je to i u některých dalších studánek na Vysočině. Lidé u některých věří v jejich léčivou až zázračnou sílu, dalším jejich voda jen chutná.
„Do studánek si chodí pro vodu především z toho důvodu, že má relativně dobrou senzoriku. Není nijak upravovaná. Takže voní, je svěží a může mít různé chuťové zabarvení. Zkrátka chutná,“ vysvětluje Jiří Kos, ředitel sekce ochrany a podpory veřejného zdraví Krajské hygienické stanice v Jihlavě.
Přesto by měli být lidé při pití této vody obezřetní a ověřovat si její kvalitu. Studánky totiž nepodléhají státní kontrole, pokud neslouží jako oficiální zdroj pitné vody.
„Lidé by si měli všímat, jaké je zajištění studánky proti splachu povrchových vod a zda při jejím nabírání nedochází ke kontaminaci. Měla by být zabezpečena i proti hlodavcům, kteří by se mohli ve vodě utopit a následně ji mikrobiálně znehodnotit. A v neposlední řadě by měli mít k dispozici alespoň základní přehled o chemických a mikrobiologických ukazatelích vody,“ radí Kos.
Voda z některých studánek by mohla být hnojivem
Měření kvality a rozbory vody ze studánek jsou dobrovolné. Zpravidla si je nechávají vyhotovit zájmové skupiny, sdružení, skauti, myslivci či jednotlivci, kteří si vzali studánku pod svůj patronát a starají se o ně. U takovýchto studánek můžete najít vyvěšený celý rozbor i s jednotlivými hodnotami.
Například radnice ve Žďáru nad Sázavou nechává sama pravidelně kontrolovat kvalitu vody ve třech nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších studánkách v okolí.
Jedná se o studánky Salvátorka, Klafar a U Křiváku. „Testují se každý měsíc. Výsledky, které zpracovávají laboratoře Zdravotního ústavu, následně zveřejňujeme na webu města,“ řekl mluvčí radnice Matěj Papáček.
Jen chuť totiž není ukazatelem kvality. Třeba studánka u Skalky v Jihlavě, kde lidé stávali fronty s nádobami, protože káva zalitá touto vodou byla chutná, se ukázala jako nevhodná.
„Ta voda se mohla používat spíš jako dusíkaté hnojivo, protože tam byl obrovský převis dusičnanů,“ dává příklad Jiří Kos.
Základní rozbor vody by podle něj měl obsahovat alespoň dva až čtyři mikrobiologické ukazatele a pět až šest chemických.
„V případě mikrobiologie by neměl chybět test na koliformní bakterie, enterokoky a bakterie escherichia coli. U chemických ukazatelů test na dusičnany, chloridy - jež mohou signalizovat kontaminaci organickými látkami. Dále železo - i na něj nasedají mikroorganismy. A pak například mangan,“ jmenuje.
Velmi užitečný je podle Kose i údaj o množství pesticidů. „To je velký problém posledních let. Tyto látky nacházíme totiž ve většině podzemních vod,“ dodal.
Studánky a prameny na Vysočině zatím nikdo přesně nespočítal. Ale jenom v Národním registru pramenů a studánek je v kraji registrováno přes dvanáct stovek pramenů.
