Těžké stroje lesníků poničily zbytky středověkého hornického náhonu

Důsledkem kůrovcové kalamity nejsou jen zdecimované smrkové porosty, ale také zničená středověká technická památka u Rantířova a Plander na Jihlavsku. Těžaři těžkou technikou zničili dochovanou část náhonu, který sloužil při jihlavské těžbě stříbra ve 14. století.

Náhon vedl od Rantířova podél řeky Jihlavy až do místa nynější křižovatky ulic Humpolecká a Romana Havelky v jihlavské čtvrti Staré Hory.

„Předpokládáme, že tam byl náhon ukončen velkým dřevěným lopatkovým kolem, které svrchu roztáčela síla vody. Pomocí kola se pak odčerpávala voda z dolů, mohli se pomocí jeho síly také dopravovat horníci z dolů na povrch,“ popsal archeolog Muzea Vysočiny David Zimola, který dokumentoval loňské a letošní poškození náhonu najížděním lesnické techniky.

„Jeho tvar a průběh se stále více stírá, takže následující generace už ho budou moci vidět nikoli vcelku jako ještě my, ale dochovají se jim jen jeho pozůstatky,“ dodal Zimola.

Celkem 6,5 kilometru dlouhý rantířovsko-starohorský náhon se podle archeologa takřka v původním stavu dochoval zřejmě až do 19. století. V 80. letech minulého století jej znovuobjevil a zkoumal geolog Zdeněk Laštovička.

Náhon vedl do Starých Hor vodu z Jiřínského a Bělokamenského potoka a z dalších menších toků. Končil v místech takzvaného starohorského couku, kde se od 13. století intenzivně těžilo stříbro.

„V nynější ulici Na Dolech je v zemi jedna šachta vedle druhé. Tyto pozůstatky dolování se táhnou od prostoru nové jihlavské nemocnice k Jiráskově ulici, pak jdou paralelně s ulicí Na Dolech až k řece Jihlavě a dál na Hybrálec,“ přiblížil Zimola.

Podle historiků se se starohorským rudním obvodem pojí patrně vůbec nejstarší doklady o hornickém využití vodního kola v českých zemích. Budování starohorského náhonu dokládá listina krále Jana Lucemburského z roku 1315.

Jihlavská stříbrná horečka

• Nález stříbrných rud na území nynější Jihlavy se datuje lety 1237 až 1239.
• V roce 1249 už kronikáři v alsaském Kolmaru zaznamenali velký pohyb horního lidu do Čech, což se pokládá za potvrzení jihlavské stříbrné horečky.
• Nejstarším a nejvýznamnějším těžebním okrskem byla nynější oblast Doliny a Starých Hor.
• Na konci 13. století byla díky stříbru Jihlava jedním z klíčových měst království.
• Nejslavnější éra skončila se začátkem 14. století, kdy prvenství Jihlavy v dolování stříbra převzala Kutná Hora.

Patrně nejvíce je poničen náhon asi půl kilometru severovýchodně od rantířovské části Damle, kde je ve stometrovém úseku nově zcela zavezen kameny a zarovnán jako cesta. Náhon je podle Zimoly zapsán jako památka na státním seznamu archeologicky cenných lokalit.

Zimola se obává, že další části náhonu například v okolí bývalého Brandlova mlýna u Plander jsou stále v ohrožení, protože tam v místech náhonu těžba kůrovcem zahubených stromů ještě nezačala. Tam se nachází i pozůstatky motte, středověkého hornického hrádku.

„Jde o hliněné návrší, kde stála malá budova strážního charakteru. Sloužila mimo jiné k ochraně náhonu,“ podotkl Zimola.