Lence je 37 let. V dětství tíhla ke sportu, jenže pak se její život vydal jiným směrem. Sklouzl k drogám, distribuci pervitinu, neplacení výživného. A nakonec i k vězení.
Teprve v něm se osud Lenky začíná obracet. „Vyměnila jsem jednu závislost za druhou. Drogy nahradil běh,“ říká naprosto otevřeně sympatická černovláska.
Yellow Ribbon Run
|
Lenka se stala součástí týmu v projektu Yellow Ribbon Run, který v květnu poběží Pražský mezinárodní maraton. Jako jedna z členů štafet se žlutou stužkou chce zbořit předsudky a upozornit veřejnost na to, že i přes záznam v rejstříku trestů mohou být bývalí vězni dobrými zaměstnanci.
Ve světelské ženské věznici je Lenka přibližně čtvrt roku. Trest jí vyprší za rok a půl. Za tu dobu se jí běh stal, bez velkého přehánění, novým smyslem života.
„První den jsem myslela, že nedoběhnu. Strašně těžké bylo i chodit po schodech, jak mě všechno bolelo,“ popisuje.
„Ale teď je to něčem jiném. Vidím, jak se mi zlepšila kondička. A dokážu si tu, na rozdíl od mnoha jiných holek, udržet postavu,“ říká.
S cigaretami se běh příliš neslučuje, ale udrží postavu
Na pražský maraton se ve světelské věznici připravují tři vězeňkyně. Lenka, která je ze skupinky nejstarší, pak dvacetiletá Pamela a čtyřiadvacetiletá Sandra. V Praze každou z nich 8. května čeká desetikilometrový úsek. Trénovat začaly asi před měsícem.
Ve věznici se mohou odsouzené ženy přihlásit na sportovní aktivity. Vychovatelka Zuzana Matlachová, jež je má na starosti, vybrala společně s vedením věznice tři adeptky, které by účasti byly schopny a u nichž by zároveň neexistovalo žádné bezpečnostní riziko.
„Byla jsem ráda a okamžitě souhlasila,“ nadšeně vypráví Lenka.
Po měsíci tréninku je ještě nadšenější. Nevzdala to, jako mnohé její spolubydlící. Pracuje na své postavě i fyzičce.
„Byla jsem roky zvyklá kouřit, ale zjistila jsem, že s během se to neslučuje. Cigarety jsem omezila na minimum a věřím, že je brzy odhodím úplně,“ popisuje.
Musí ignorovat posměšné poznámky spoluvězeňkyň
Celý tým chodí do práce nebo do školy a má naprosto běžný vězeňský režim jako ostatní. Jen ve svém volném čase místo procházek běhá, cvičí, posiluje. A snaží se ignorovat posměšné poznámky jiných vězeňkyň. „Neuvědomují si, že to děláme i pro ně,“ tvrdí.
„Proč běháte? Proč si radši nesednete? Kam běžíte? Takové poznámky tu slýcháváme často,“ pokrčí rameny Sandra.
Čtyřiadvacetiletá blondýnka si trest za podvody odpyká v září. „To je dříč. To je nejlepší sportovkyně, kterou jsem tady kdy měla,“ mluví o ní s uznáním vychovatelka.
Skupinka trénuje třikrát týdně odpoledne v době svého volna. „V areálu věznice jsme jim vyměřili trať o délce 350 metrů a v tréninkovém plánu jsou zahrnuty i další druhy cvičení pro zvýšení fyzické kondice a za doprovodu zaměstnance věznice i trénink na běžeckém oválu ve městě,“ popisuje mluvčí věznice Jana Rajdlová.
Zaměstnavatelé rejstřík trestů zneužívají, nemusí ho vidět
Všechny tři odsouzené ale shodně tvrdí, že je pro ně důležitý jiný aspekt účasti na pražském maratonu - obtížné hledání práce bývalých vězňů. „Zaměstnavatel vidí záznam v trestním rejstříku a hned ho odmítne. Ani si nezjistí, co je to za člověka, jaký je a jak umí pracovat,“ zdůrazňuje Sandra.
„Byla tu slečna, která neměla rodinné zázemí, nesehnala práci a tak šla velice brzy zpět. Ve vězení se za krádeže znovu objevila po 28 dnech. I to pro mě byl impulz, bojovat za šanci na nový start,“ rychle dodává Lenka.
„Podmínka čistého trestního rejstříku je v některých oborech, třeba bankovnictví nebo státní správě, daná už zákonem. Ale mnozí další zaměstnavatelé toho zneužívají a požadují ho, i když by to dělat nemuseli,“ podotkl vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu světelské věznice Vladimír Jirák.
Lenka, Sandra i Pamela se v běhu zlepšují. Po měsíci tréninku dají bez větších obtíží deset koleček vězeňským areálem. Věří, že svých deset kilometrů v květnu zvládnou. Ale i ony vědí, že to pro ně bude nejspíš mnohem snazší úkol, než se o pár měsíců později vrátit do běžného života.