Atraktivní záběry z obrovské povodně v roce 1985. Oslavy 1. máje v roce 1960 nebo 25. výročí Vítězného února. A taky unikátní oltář v kostelíku v Mostištích nasnímaný v době, kdy církev nebyla žádoucí filmařský materiál.
To vše je zachyceno v krátkých filmových dokumentech z Velkého Meziříčí, které v letech 1950 až 1990 natočili členové Amatérského filmového kroužku ZK ROH Kablo. Zachovalo se sto snímků. Z nich šestnáct je připraveno nebo se chystá k veřejnému promítání ve městě.
Pět se jich už prezentovalo v prosinci, další projekce se připravují na únor.
Znovuuvedení filmů do života si vzal na starosti dlouholetý meziříčský amatérský filmař Jiří Michlíček.
Dokumentární filmy shromáždil nejen z vlastního archivu, ale i ze soukromých sbírek ostatních místních filmařů a z depozitáře muzea.
Filmy mají za sebou rekonstrukci a digitalizaci – některé ve filmových laboratořích na Barrandově.
Jožin z Bažin zabírá pořád
"Při prvním prosincovém promítání se opět osvědčil klip k písni Jožin z bažin, ten na publikum zabírá pořád. Lidi se smějí dnes, stejně jako před pětatřiceti lety, když jsem ho s kolegou Smejkalem točil. Je zajímavé sledovat, jak jsme tehdy vypadali," říká s úsměvem Michlíček. Děj klipu obrazem kopíruje text písně Ivana Mládka.
"Dnes je velmi jednoduché vzít si domácí digitální kameru a natočit si třeba vyprávění babičky, přičemž zvuk je automaticky v synchronu. Před desítkami let to ale bylo úplně jinak. Volila se jiná forma záznamu zvuku. Buď se dával dodatečně z magnetofonového pásku, nebo pokud byl potřeba synchron, kamera na něj musela být vybavená. A to nebylo o malých penězích," vysvětluje celoživotní amatérský filmař.
V Meziříčí měli štěstí na poměrně majetnou odborářskou organizaci. "V 80. letech nám koupili kameru, která byla na stejné technické úrovni jako kamera zpravodajství Československé televize Brno," vzpomíná Michlíček.
Film Stoletá voda je pro Velké Meziříčí cenný dokument
"Pro mě má obrovskou hodnotu film Stoletá voda. Rekonstruuje povodeň z roku 1985. Na náměstí byl metr vody, která ničila majetky. Hovoří v něm lidé, kterých se ta tragédie bezprostředně dotýkala. Myslím, že je cenné snímek vidět dnes, kdy se staví protipovodňová opatření a někteří Meziříčáci k tomu mají velké výhrady," připomíná filmař.
Dalším cenným dílkem je podle jeho názoru Oslava 25. výročí Vítězného února. Rok 1973. "V současnosti se objevuje nostalgie po komunistech. Myslím, že je dobré si to připomenout. Z filmu ta divná doba silně dýchá. Prázdné fráze, hrůza. To se nedá vyprávět, to se musí vidět," pravil Michlíček.
Zabírají prý i snímky, které dokumentovaly oslavy 1. máje ve městě. Lidé sedí a pozorně sledují, zda nezahlédnou sebe nebo známé.
V Meziříčí žil také nadšenec, vzdělaný brašnář František Voneš, který už před válkou běhal po městě s kamerou. Časem přešel do odborářského filmařského klubu, kde byl jedničkou.
Michlíček objevil jeho velmi cenný snímek z počátku 60. let. Pojednává o vzácném skládacím oltáři v kostelíku na hřbitově v Mostištích. "Tehdy se točily snímky poplatné době. Vonešův film se ovšem týkal náboženství a bylo zajímavé, že to prošlo. Film přihlásil do soutěže Brněnská šestnáctka, kde zaujal. Vzápětí brněnská televize kostelík navštívila a natočila o tom dokument," vzpomíná.
Jiří Michlíček říká, že se mu blíží šedesátka, jeho firma je rozjetá, děti pomáhají a pro otcovy úlety do světa starých velkomeziříčských filmů mají pochopení.
Zrekonstruované filmy se časem objeví na webu. "Už tři roky se snažím městské stránky přebudovat na bohatý archiv informací o městě, jsou tam třeba kroniky či informace z historie a tyto unikátní dokumentární pořady budou atraktivním doplňkem," podotkl starosta Radovan Necid.
