Byla to akce, která ve vesnici Kožlí nedaleko Ledče nad Sázavou dosud neměla obdobu. V neděli 2. září 1945 chtěli občané definitivně odhodit poslední smutky ze skončené války. Velká slavnost, jejímž vrcholem mělo být odhalení pomníku odbojářům, kteří tu v lednu téhož roku položili životy, do Kobylího dolu přilákala tisíce lidí.
Místní kronika, jistě trochu přehnaně, uvádí deset tisíc účastníků. Do údolí mezi dnes již neexistujícím městečkem Zahrádka a vesnicí Kožlí směřovaly zástupy zvědavců. Dorazily vdovy a příbuzní po zastřelených, jejich přátelé, oddíl skautů, delegace z Prahy, z okresního národního výboru i lidé ze širokého okolí.
Pod dráty se škvířila těla zasažených. Hrozný zápach spálených těl se nesl krajem.
Čeho budou za okamžik svědky, nikoho ani v nejhorším snu nenapadlo. O tragických událostech v Kobylím dole se za minulého režimu moc psát nemohlo. „Za totality to bylo zakázané,“ říká starosta Kožlí Václav Husák.
