Když si pročítáte rozhovory s hráči a trenéry, kteří byli u prvních let Dukly Jihlava, poměrně často v nich zazní, že ten či onen do Jihlavy nechtěl, ale armáda poručila, tak šel.
Ostatně i legendární kouč Jaroslav Pitner se kdysi z úkolu převzít čerstvě zrozený armádní celek snažil vykroutit. Třikrát byl kvůli tomu i na ministerstvu obrany, ale „povolávacímu rozkazu“ do Jihlavy se nakonec nevyhnul.
Jeho dlouholetý asistent Stanislav Neveselý však ve svých vzpomínkách vždy říká, že na Vysočinu šel rád. A to do drsného venkovského kraje přicházel z Prahy. Tehdejší čerstvý absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu totiž tušil, že u mladého a talentovaného týmu dostane příležitost ověřit si své čerstvě získané znalosti.
Pro armádní klub to byla výtečná akvizice. Neveselý rozmetal tehdejší trenérské zvyklosti, začal klást velký důraz na fyzickou připravenost hráčů. Navíc se snažil neustále vzdělávat a pídil se po nejnovějších trendech.
Stanislav Neveselý
|
„Podle vzoru Rusů jsme přípravu vytáhli ven do přírody. Všechno jsme směřovali do terénu. Dokonce jsem nechal do lesů okolo Čeřínku dovézt nářadí. Takže hráči běhali po lese a pak na stejném místě i posilovali,“ uvedl před lety Neveselý, jenž udržoval kontakty se sovětskými kouči Viktorem Tichonovem nebo Anatolijem Tarasovem.
Dukla pod vedením dvojice Pitner - Neveselý vzkvétala, mezi lety 1967 až 1972 získala šest mistrovských titulů v řadě, což se už po ní nikdy žádnému jinému klubu nepodařilo. Postupem času začal Neveselý přebírat více pravomocí, až Pitnera úplně vystřídal.
„Nástupce jsem si vychoval,“ mohl Pitner v klidu odejít na odpočinek. A z něj už jen sledoval, jak si jeho „učeň“ skvěle vede. Už bez Pitnera na střídačce dovedl Duklu k dalším třem mistrovským titulům a v Praze roku 1985 společně s Luďkem Bukačem dokormidloval československý národní tým ke zlaté medaili.
U národního skončil v roce 1994
O dva roky později skončil na lavičce Dukly, u národního týmu se naposledy objevil v roce 1994. Tedy u toho českého. Na závěr trenérské kariéry se totiž Neveselý vydal i na hokejově exotickou štaci. Na začátku tisíciletí dělal v Chorvatsku ústředního trenéra.
„Sice jsme s nároďákem postoupili z C skupiny, ale výkonnost na B skupinu jsme neměli. To se ukázalo rok nato, když Chorvatsko spadlo zase zpátky. Vždyť i k postupu nám pomohli ruští hráči, kteří měli chorvatský pas. Ti odehráli klíčové zápasy,“ popsal své zkušenosti.
Postupu do vyššího patra se během Neveselého působení dočkal i výběr chorvatských juniorů, který svého úspěchu dosáhl na turnaji v Mexiku.
„I když jsme tam byli v lednu, bylo tam obrovské vedro a vlhko. Skoro se nedalo vyjít z hotelu. Na střídačce musely být zabudovány kyslíkové bomby, protože Mexico City je navíc hodně vysoko a je tam řidší vzduch,“ musel si Neveselý na závěr kariéry zvykat na nehokejové podmínky.
