Oplocená vojenská ubytovna se nachází na okraji Kramolína mezi dvěma chatovými koloniemi pod hlubokým terénním zářezem, takže z okolí není vidět.
U branky je zvonek s nápisem Recepce. Po stisknutí tlačítka se ozývá hlasité zvonění přímo venku u branky. Po chvíli vyjde z budovy pod schodištěm žena středního věku. Redaktor MF DNES však při dotazu na zde ubytované ukrajinské romské běžence není úspěšný. „Nic vám neřeknu.“
Na dotaz, zda paní je recepční tohoto zařízení, zazní podobná odpověď: „Ani to vám neřeknu.“ A to je bohužel základní znak současného citlivého dění kolem kramolínské ubytovny: oficiální mlčení.
V moderní a příjemně působící ubytovně je od pátku 20. května ubytována skupina romských žen a dětí, běženců z Ukrajiny. Mělo by se jednat o příslušníky jedné širší rodiny - matky dětí jsou čtyři sestry, s nimi je pátá, v pokročilém stupni těhotenství.
Kolem budovy byl v úterý odpoledne klid, občas ven vyběhly skupinky malých dětí. Ženy chodily před vchod chvílemi kouřit, jedna vyšla s úklidovým kbelíkem. Fotografovat se odmítly.
Nejsou v detenci, mohou se volně pohybovat
Skupinu pěti žen a devatenácti dětí sem do ubytovacího objektu ministerstva obrany, běžně sloužícímu k ubytování vojáků při cvičeních, poslalo jihlavské Krajské asistenční centrum pro pomoc uprchlíkům, kde byli běženci zaregistrováni.
Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra (SUZ) se k jejich situaci ani budoucnosti nechce vyjadřovat s tím, že na místě působí organizace Romodrom, která se zabývá pomocí Romům ve vyloučených lokalitách.
„Tito uprchlíci v Kramolíně však nejsou v detenci, mohou se volně pohybovat,“ podotkl mluvčí SUZ Jan Piroch. Lidé z Romodromu zůstávají v mediálním mlčení, které oznámili ve vztahu ke kramolínské skupině už před několika dny.
Co bude s touto komunitou běženců dál, lze tedy jenom odhadovat.
„Po předání uprchlíků do tohoto ubytování žádné další aktuální zprávy nemáme. Požádali jsme policii, aby tam situaci monitorovala, žádné informace o negativních jevech od nich nemáme. Jak se bude řešit vzdělávání těch dětí, zda budou někam jezdit do školy a zda to místo je dlouhodobě perspektivní, to nevím a předpokládám, že nám to řeknou lidé ze SUZ,“ řekl hejtman kraje Vítězslav Schrek.
Lidé z Kramolína ještě před příjezdem uprchlíků sepsali petici, v níž vyslovili s pobytem běženců ve své obci nesouhlas. Petici podepsalo více než sto lidí. Takřka všichni obyvatelé obce a množství chatařů z okolí.
„Psali jsme do petice, jaké jsou objektivní důvody, proč tady ubytování uprchlíků nebude fungovat, nemluvě o jejich integraci: je tady rekreační a chatová oblast, není tady škola ani školka, není tady možnost zaměstnání, malinký obchod je tu otevřený hodinu denně. Dali jsme jednoduchou otázku: Co tady ti lidé budou celé dny dělat?“ ptá se jedna ze signatářek petice Jiřina Štefaňáková.
„Chtěli bychom brusle, můžeš nám je sehnat?“
Obec také zaslala ohledně umístění ukrajinských Romů-uprchlíků na území obce Kramolín otevřený dopis ministrovi vnitra. Obojí zřejmě zafungovalo.
„Je splněno, co jsme chtěli: že mezi uprchlíky nebudou muži a nebude zde více uprchlíků, než už jich tam nyní je, čili že celková kapacita ubytovny pro 45 lidí nebude naplněna. Zatím je všechno bez problémů, co se chystá dál, nevíme,“ řekl místostarosta Kramolína Tomáš Vostal.
Většina lidí z obce zatím uprchlíky neviděla, zdržují se v oploceném areálu. Skupina osmi- až desetiletých chlapců, pobíhajících za plotem ubytovny, se při návštěvě MF DNES po chvíli ve srozumitelné ruštině rozmluví.
„Jsme běženci ze Svaljavy v Zakarpatí. Máme jen oblečení, co máme na sobě. Chtěli bychom jezdit na bruslích, mohl bys nám je sehnat?“ mluví chlapci jeden přes druhého přes plot.
Jedna z mála veřejných informací je, že ubytování uprchlíků v Kramolíně teď „není časově definováno“.
