Prosecký pracoval jako malíř - natěrač, ale všichni jej znají hlavně jako nadšence do aut, kterému pod oblíbeným pruhovaným tričkem bilo tatrovácké srdce.
„František bude navěky spojený s touto značkou. Byl to obětavý kluk, kolem kterého se sdružovala komunita pracovitých autíčkářů, kteří jsou schopní z hromady šrotu udělat auto a jsou ochotní do toho investovat hodiny a hodiny času. Bude nám tady chybět…,“ zavzpomínal na svého spolupracovníka Vladimír Cisár, vedoucí bystřického Městského muzea. Společně připravovali několik ročníků Muzejní noci, v jehož programu veterány nemohly chybět.
Připomněl také, že se František Prosecký v minulosti podílel na akcích Veteran Classic Car. „Tyto akce dělal v Bystřici ještě předtím, než vznikl memoriál Františka Proseckého staršího,“ zmínil Cisár.
Právě Prosecký senior stál u zrodu nevšední rodinné sbírky. „První v rodině byla modrá Tatra 75. Táta ji koupil v roce 1962 do normálního provozu. Z kabrioletu udělal limuzínu, aby mohla dostat zahrádku a vozit na stavbu překlady a různé jiné věci,“ líčil František Prosecký před čtyřmi roky ve velkém rozhovoru pro MF DNES. Jeho otec se stal třikrát přeborníkem republiky, společně obráželi veteránské akce. Tento exemplář si zahrál i v populárním seriálu Četnické humoresky při Arazímově svatbě.
Muzeum jako odstavná plocha
František Prosecký mladší si nejvíc vysnil Tatru 12, kterou se mu ale dlouho nedařilo získat. Mezitím však získal desítky jiných aut, mnohdy unikátních. Nejstarším vozidlem ve sbírce je pohřební vůz, jediný kus svého druhu na světě. Chloubou byla i hasičská Tatra 43. Ke každému vozidlu měl nadšený sběratel nějaký nevšední příběh.
František Prosecký však nesbíral jen auta, ale také motocykly, kočárky, rádia nebo plastové tatrovky. Před třemi lety se s gustem pustil do opravy leteckého navijáku Herkules III.
S většinou prací na autech si dokázal poradit sám, zvládl motory, elektriku, klempířinu i čalounění.
20. května 2019 |
Bystřický klub veteránistů sdružuje kolem třiceti členů. „Ať byl pátek, nebo svátek, Franta byl pořád stejný. Nezakládal si na tom, jak vypadá, ale co řekl, to splnil, nikoho nepodrazil a taky to vyžadoval po ostatních. Mezi veteránisty měl velkou důvěru. Když už třeba někdo nemohl se svým autem jezdit, dal ho Fandovi, aby ho provozoval, protože věděl, že bude v dobrých rukou a dál ho neprodá,“ podělil se o vzpomínku jeden z členů klubu Michal Neterda.
V bývalém lihovaru založil František Prosecký před lety depozit - muzeum. „Kdybych udělal oficiální muzeum, musel bych ze všeho vypustit olej a benzin a vydělat baterie. Je to odstavná plocha našeho veterán klubu,“ vysvětloval nezvyklý postup.
Memoriál ani Veterán Tatra klub nezanikne
Dlouho dopředu měl vymyšlený program 18. ročníku memoriálu svého otce, který se má uskutečnit 12. srpna. Posledních ročníků se zúčastnilo kolem čtyř stovek historických vozidel všeho druhu, Bystřické Masarykovo náměstí praskalo ve švech. Například při jedenáctém ročníku Prosecký v žertu popíchl tehdejšího starostu Karla Pačisku, aby do příštího roku s radními a zastupiteli projednal rozšíření náměstí.
Na memoriál dokázat dostat legendárního kamioňáka Karla Lopraise a další osobnosti spojené nejen s kopřivnickou značkou.
12. června 2020 |
I když je vše čerstvé, podle prvních reakcí se zdá, že tradiční srpnový sraz bude pokračovat. „Myslím, že memoriál ani Veterán Tatra klub nezanikne, zahrnuje tolik nadšenců,“ míní Vladimír Cisár.
„Tak, jak jsme podporovali Fandu dosud, podpoříme rodinu. Uvidíme, jestli to jednou převezme malej Fanda,“ zmínil Michal Neterda vnuka Františka Proseckého. „Uděláme všechno pro to, aby tradice pokračovala,“ slíbil.
Poslední rozloučení s Františkem Proseckým se bude konat v sobotu 25. března ve 14 hodin. Z kapacitních a organizačních důvodů se odehraje před Městským muzeem na Masarykově náměstí. Očekává se účast řady veteránistů včetně jejich vozidel.
