„Víte, já dostala od boha velký dar, jsem věčný optimista. Vždycky jsem se zvedla z bahna a řekla si, že bude líp. Není nic jednoduššího než ráno přijít k zrcadlu a zvednout koutky nahoru. Když se usmíváš, tak ochráníš svoji psychiku a ta dělá minimálně padesát procent úspěchu,“ prohlašovala Urbánková.
Zmiňovaný boj se zákeřnou chorobou, stejně jako tři nepodařená manželství byly často živnou půdou pro český bulvár. I hanlivé palcové titulky a „zaručeně pravdivé“ zprávy však brala Naďa Urbánková vždy s osobitým humorem.
„Já tyhle noviny nekupuju, ale občas přijde sousedka s tím, abych se podívala, co tam o mně zase napsali. Jednou jsem jedné takové soudružce od novin odmítla rozhovor a ona se pak rozhodla mi tak říkajíc namydlit schody. Vyšla o mně série článků, přičemž v tom posledním stálo, že mě vykradli. Že mi vzali úplně všechno včetně cédéček a že nejvíc jsem plakala nad ztrátou archivních vín. Přitom já alkohol vůbec nepiju, dokonce nemám doma ani rum do cukroví,“ smála se. „V těch článcích byla jediná pravdivá informace, a to moje jméno.“
Život s jedenácti mnichy, opatem a psem
Do světa showbyznysu kdysi vyrazila z rodné Nové Paky, podstatnou část svého života pak strávila v Praze, nicméně za svoji ji v posledních letech přijala také Vysočina. A ona ji. „Ten všeobecný chaos, nervozita a stres v Praze už mi nedělaly dobře. Stačilo pak dojet za Průhonice a bylo mi hned líp. Říkala jsem si: Moje milovaná Vysočino, už zase jedu za tebou,“ vyprávěla.
Novým domovem na sklonku zpěvaččina života se stal Želiv na Pelhřimovsku. „V roce 2008 se mi ozval jeden známý farář, že ho přeřadili do Želiva. A že ví, že nemám kde bydlet, a že tedy můžu být u nich v klášteře,“ prozradila kdysi v jednom ze svých mnoha rozhovorů pro MF DNES Urbánková. „Půl roku jsem tam žila s jedenácti mnichy, opatem a svým psem. Vařila jsem jim, ale taky jsem je peskovala, když měli nepořádek,“ smála se.
Časem se pak pro ni uvolnil byt hned naproti klášteru. Lepší místo pro své oblíbené povídání s bohem si snad ani představit neuměla.
„Mluvíme spolu s Bohem o všem možném. A někdy mu taky trochu spílám. Tykáme si, takže mu třeba řeknu: Hele, tohle jsi přehnal, to jsi dělat nemusel. A pak úplně cítím, jak mi odpovídá, ať vydržím, že to jednou bude všechno dobrý...“ Naďa Urbánková zemřela v pátek ve věku 83 let.
