Přehlídka Sochy pod novoměstskou oblohou se už pomalu chýlí ke konci. Co bude s vašimi díly dál? Kam z nitra Vysočiny poputují?
Je to různé. Například Místo – držitel, figura, která se opírá o Horáckou galerii, pojede zpátky do areálu Golf Hostivař, kde je ostatně doma. Další zamíří na různé výstavy ve městech po republice. A část asi skončí buď v depozitáři, nebo poputuje k současným sběratelům, kteří si díla zatím vystaví, než je třeba zapůjčím na nějakou další akci. K tomu, co mám v Novém Městě, mi navíc nedávno přibyl i Hokejista, kterého jsem měl na zimních olympijských hrách v Miláně. Plus tři další sochy umístěné před milánským konzulátem – ty asi půjdou do soukromých rukou.
Jedna ze soch však na svém novoměstském působišti zůstane, té se stěhování týkat nebude, že?
Teď si říkám, že nejlepší by bylo, kdyby ty sochy zůstaly v Novém Městě všechny a ideálně navždycky. (smích) Všechno to stěhování, rozebírání, logistika, stavění a další věci okolo – to považuji snad za jedinou nevýhodu mého jinak nádherného povolání. Jsou to občas fakt obrovské věci, na které potřebujete několik velkých aut. Takže je to vždy lehký, nebo občas i těžší stresík, který já jinak při své práci moc nezažívám. Naštěstí mám kolem sebe tým super lidí, kteří jsou velice schopní – ale přece jen u toho většinou musím být fyzicky i já.
Jakub Flejšar
|
Lidé nyní hlasují, zda ve městě zůstane kovová socha koně alias Klid, nebo Upjatec, či Zlatej soused. Jsou v tomto užším výběru i nějací vaši favorité?
Já si myslím, že všem sochám jsme vybrali hezká místa, která jim moc sluší, hodí se k nim. Třeba sochu koně, jehož si zpravidla zamilují hlavně děti, protože je láká k prolézání, mám i já moc rád.
Anebo socha ve výklenku Horáckého muzea – to je přesně ta moje oblíbená figura, která si někde jen tak na pohodu hoví, pozoruje okolí, do ničeho moc nezasahuje, nic nekomentuje. Tu mám fakt rád, protože je zapojená do prostoru přesně tak, jak by to podle mě mělo být. A i když není zas tak velká, výrazná je pro změnu svojí jasně červenou barvou. Těší mě, že sochy vybírali lidé z novoměstské Horácké galerie, kteří tomu opravdu rozumí, ale když jsou do toho zapojeni i obyvatelé města, je to o to zajímavější.
Jak roční výstavu zpětně hodnotíte, byť tedy skončí až za pár týdnů?
Byla to pro mě zatím největší výstava mých děl pod širým nebem. A musím říct, že spolupráce s Horáckou galerií mě neuvěřitelně překvapila. Od té doby je to pro mě prostě fakt top srdcovka. Způsob, jak si s těmi sochami hráli, jak je využili, jak do toho zapojili i děti, širokou veřejnost, to bylo naprosto úžasné, srdečné a nápadité. Z toho, co jsem měl zatím možnost poznat, mám pocit, že Nové Město je v tomhle asi hodně unikátní a specifické. Taková snaha přibližovat umění veřejnosti a vzdělávat v něm zábavnou formou odmalička i děti, to se dnes hned tak nevidí. A to nemluvím jenom o umění, které je krásné na první pohled. Město podle toho i vypadá, má svoji kulturu, je velmi zajímavé. Ostatně je to místo, odkud pocházejí významné sochařské osobnosti.
