Jejich sestrojení bylo jednoduché. Do dřevěné bedny nalili jejich konstruktéři beton nebo naskládali cihly, aby byl pořádně těžký. Zespodu přibili k bedně několik kartáčů na boty a nahoru připevnili tyč, za niž tahali vojáci kombajn po chodbách a ve velkých místnostech.
„Pamatuji si, že se to používalo. Ale v Jihlavě se už asi žádný nedochoval,“ vzpomíná Jan Ňachaj, ředitel krajského vojenského velitelství.
Kombajnem se leštily navoskované podlahy.
„Pomocí rukojeti se s ním šoupalo za velikého úsilí tam a zpět. A opravdu, když se po vosku přejelo několikrát, podlaha se krásně leskla. Člověk pak měl ovšem pocit, že složil vagon uhlí,“ popsal jeden z bývalých „kombajnérů“.
Betonový půlmetrový kvádr na tyči často tahali dva vojíni v modrých teplákách a třetí na něm ještě seděl, aby kartáče ještě víc přitlačil k zemi. Předtím byla podlaha „vydrbaná“ mazlavým mýdlem.
Do některých kombajnů se místo betonu nasypal písek. Jeden exponát je třeba zachycen v rajonové scéně seriálu Chlapci a chlapi, kde ho tahá herec Martin Zounar v roli vojáka.
Pomocník při úklidu, ale také nástroj pro šikanu
Kombajny, po nichž se často podlahy leskly jak zrcadlo, někdy používali mazáci jako nástroj šikany mladších vojínů.
„Taky jsem si na něm zařádil. My jsme měli v kombajnu sádru. Ta se drolila a dělala krásné bílé šmouhy na podlaze, kterou měl kombajn leštit. Sedm měsíců nikoho nenapadlo sádru vyhodit a nahradit ji cihlami či kamením,“ zavzpomínal jeden z diskutujících na webu vojensko.cz.
Jeho uživatelé na prosbu MF DNES zavzpomínali na své kombajnové zážitky. V jedněch kasárnách měli podle Petra Cveka bednu zatíženou článkem z tankového pásu. Jinde přebývali vojáci na zámku a vzpomínali, že ho v roce 1970 používali k úklidu až příliš často.
Fotogalerie |
Když už se starší vojáci dostávali ke kombajnům méně častěji a blížil se jim civil, malovali si bankovky s čísly, které jim v počtu dnů zbývaly do konce dvouleté povinné služby. „Malovaly se třístovky, dvoustovky i stovky. Pětistovky moc ne, to se ještě nebylo čím chlubit,“ zavzpomínal jeden ze zaměstnanců jihlavských kasáren.
Do posledních detailů propracované malůvky tvořily zvláštní kombinaci vojenských motivů v socialistickém stylu a „zápaďáckých“ doplňků s erotickým nádechem.
