Nominaci dostal dvaatřicetiletý učitel matematiky a tělesné výchovy od svých žáků deváté třídy k Vánocům. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Bosý učitel umí vše vysvětlit vtipnou formou, i proto se stal Ámosem

  • 6
Po základní škole ve Větrném Jeníkově chodí učitel Jiří Palán bos, téměř pořád se usmívá, ale respekt a uznání přesto má u svých deváťáků. Je výhercem regionálního kola o nejoblíbenějšího učitele Ámos Vysočiny. Na konci března ho čeká v Praze velké finále.

Nominaci dostal dvaatřicetiletý učitel matematiky a tělesné výchovy od svých žáků deváté třídy k Vánocům. S myšlenkou, že ho do soutěže přihlásí, koketovali školáci už o rok dřív. Ale až letos prý nastal ten správný čas.

„Pan učitel nás má od páté třídy a touto nominací jsme chtěli zakončit náš společný čas ve škole a poděkovat mu za to, že to s námi těch pět let vydržel a ještě se z toho nezbláznil,“ hovoří za žáky ve třídě Ema Nováková.

Podle školáků by si totiž titul Zlatý Ámos rozhodně zasloužil. „To, jak učí, není na našich školách obvyklé. Má úplně jiný přístup k nám dětem než ostatní učitelé. Dokáže se s námi na všem v klidu domluvit. To je pro obě strany výhodnější a příjemnější,“ říká Ema.

Dokonce prý i tak nepopulární matematika je v jeho podání docela oblíbený předmět. „Umí vše vysvětlit vtipnou formou. A i když je to matika, tak s ním se dá zvládat,“ dodává se smíchem.

Pořádá stezku odvahy v zámeckém sklepě i Noc s Andersenem

S dětmi ho spojuje i další věc. A to je společně strávený čas a různé mimoškolní aktivity. „Když o tom tak přemýšlím, tak s málokým trávím tolik volného času jako s těmito dětmi,“ pokyvuje hlavou Jiří Palán.

Od páté třídy se scházejí i mimo vyučování.

„Setkáváme se hlavně na zámku, kde můžeme využívat některé prostory. Třeba ve sklepení měly děti stezku odvahy, využili jsme i zámeckou půdu, ve spolupráci s městysem děláme i Noc s Andersenem. Postupem času jsou to věci méně a méně organizované z naší strany, ale o to víc se do organizace a navrhování aktivit zapojují děti,“ vysvětluje pedagog.

Původně šel Jiří Palán studovat učitelství pro střední školy. Líbilo se mu postavení učitele na gymnáziu, to, jak prezentuje látku. Ale po dvou letech na základní škole v Jihlavě, kam nastoupil hned po studiích, přišla nabídka učit ve Větrném Jeníkově. Tedy na škole, kterou sám jako dítě navštěvoval.

„Líbilo se mi, že je tady vyučování provázáno se spoustou mimoškolních aktivit. Navíc k venkovským dětem máte hodně blízko, zvlášť když tady i bydlím. Všichni se tady znají, vy znáte rodiče dětí, oni vás. Když si s dětmi uděláte hezký a přátelský vztah, je hodně možností co dělat společně i mimo vyučování. Líbí se mi, jak děti ovlivňují vás a naopak jak vy můžete ovlivňovat a směrovat je,“ vysvětluje s tím, že po této zkušenosti by už na střední škole učit nechtěl.

Děti vymyslely třístránkovou oslavnou básničku

A i když přiznává, že ještě na vysoké škole tak trochu zvažoval, jestli je práce ve školství vzhledem k finančnímu ohodnocení to pravé zaměstnání pro muže a potenciálního živitele rodiny, teď už by si jinou práci nedovedl představit. „I kdyby to bylo za mnohem víc peněz,“ směje se.

Nominace od dětí ho potěšila, ale rozhodně nečekal, že se probojují až do finále. Společně se pak připravovali na jednotlivá kola.

Celé první kolo soutěže i výsledná prezentace byla v režii jeníkovských dětí.

„Já jsem tam byl jenom jako dozor. Děti vymyslely dlouhou, asi třístránkovou básničku, kde se snažily popsat, co všechno společně děláme, a doplnily to o fotky z našich akcí,“ vzpomíná.

Když postoupil, udělali na jeníkovském zámku oslavu, kterou zároveň pojali jako přípravu na semifinále. A protože děti každý rok svému učiteli dávají k narozeninám dort, vyrobily originální skládací papírový dort, na který nalepily fotky všech dortů, které svému učiteli v minulosti darovaly.

Na semifinále vytvořily také speciální vzpomínkový strom, kam každý z žáků napsal svou vzpomínku na společně prožité akce, ať už to byl lyžařský výcvik, výlety, nebo akce na zámku.

Propagátor chůze naboso dostal od každého jednu pantofli

„Na cestu mi dal každý ještě jednu svou pantofli, abych prý nechodil po Praze bosý,“ směje se Jiří Palán, který je propagátorem chůze naboso.

Mladíka bez bot vykázali z autobusu, stěžuje si na omezení práv

Teď se už všichni chystají na finále, které vypukne 28. března. Dokonce kvůli tomu museli v Jeníkově o jeden den odložit školní ples.

„Na finále do Prahy pojedeme celá třída. Chystáme video, které už máme téměř hotové, a připravujeme scénku. Rozdělena bude do šesti fází a jmenuje se Deváťákův rok. Bude to překvapení,“ nechce víc prozradit žákyně Viktorie Nováková.

Z Větrného Jeníkova bude do Prahy na finále Zlatého Ámose vypraven celý autobus. Podpořit svého pedagoga pojedou nejenom deváťáci, ale i část pedagogického sboru a někteří místní obyvatelé.