Jeho díla jsou natolik dobrá, že si je zařadily do sbírek prestižní světové galerie. Najdeme je v newyorském Guggenheimově muzeu, ale taky v Paříži v Muzeu moderního umění nebo Centre Pompidou.
Jmenuje se František Mertl, narodil se v roce 1930 v Třebíči-Domcích, ale svět ho zná pod jménem Franta, což se Francouzům lépe vyslovuje. Ve Francii totiž od roku 1958 žije.
A naprostou většinu té doby maluje, kreslí a sochá v Provence ve městě Vence na Azurovém pobřeží. V oblasti, kde působili mimo jiné Pablo Picasso či Marc Chagall. S nimi se potkal, Picasso ho, jak sám říká, výrazně ovlivnil.
"Za všechno může jedna krásná dívka. Jmenuje se Jacquelin. Kvůli ní jsem utekl přes Berlín na Západ v roce 1958. Nelituju, jsme spolu dodnes," podotýká umělec.
V Třebíči žil osm let, s rodiči se pak přestěhoval do Brtnice
Díky osudovému rozhodnutí se mu podařilo usadit se v zemi, která je doslova prošpikovaná kvalitním výtvarným uměním. Franta tam v tvrdé konkurenci prorazil. Za svůj život uspořádal 120 samostatných výstav po celém světě a dočkal se uznání. Teď se pomyslně vrací domů, na Vysočinu.
V Třebíči žil do války do svých osmi let. Potom i nějaký čas v Brtnici. "Nápad otevřít stálou výstavu v Třebíči, kam bych věnoval svá díla, přišel už mnohem dřív. Spontánně. Setkal jsem se se starostou Pavlem Heřmanem, který má umění rád. A s místním výtvarníkem Lubošem Kressou. Slovo dalo slovo a myšlenka byla na světě," vzpomíná Mertl. Měl jednu podmínku: díla budou vystavená a přístupná veřejnosti.
V zadním traktu Národního domu na Karlově náměstí v samém centru města stavaři adaptují zajímavý prostor, kam bude umístěno bezmála čtyřicet děl v hodnotě okolo patnácti milionů korun. Stěhovat se tam začnou na podzim. Galerie bude otevřená od počátku listopadu a stane se krom památek UNESCO dalším tahákem pro návštěvníky Třebíče.
"Třebíč je v Česku výjimka, umí přijmout takový dar"
Dělníci ještě musejí zazdít okna, nainstalovat klimatizaci a udělat podlahy a kvalitní osvětlení. V expozici budou stabilní světelné podmínky, stálá vlhkost a teplota.
Historička umění Marie Dohnalová, která se na přípravách podílí, je z přístupu třebíčské radnice nadšená. "Nedávno jsme se bavily s Medou Mládkovou, která tak složitě jednala s Prahou ohledně Sovových mlýnů a Muzea Kampa, kde jsou cenné darované sbírky. Říkaly jsme si, že Češi neumějí dary přijímat. Třebíč je výjimka," uvedla Dohnalová.
František Mertl přijel tento týden do Třebíče podepsat darovací smlouvu. "Pro mě je odjakživa velmi důležitá moje rodina. A ta s nápadem naprosto souhlasí a pomáhá mi v tom. Nebude v budoucnu uplatňovat žádná dědická práva a podobně," zmínil.
Starosta Pavel Heřman při té příležitosti zdůraznil, že Třebíč získává něco, co jí bude závidět celý svět.
O umělci se ví, že je celý život vášnivý cyklista. Místostarosta Pavel Pacal mu věnoval příhodný dárek - cyklistický dres s motivem Třebíče.
Komunisté mu znemožnili přijet na pohřeb tátovi. To bolelo
František Mertl vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Miloslava Holého. Zaměřil se na figurální malbu. Na studijní cestě do italské Perugie se poprvé setkal s budoucí ženou Jacquelin, původem z francouzského Alžíru.
Komunistické úřady vztahu nepřály. Dívku podezíraly, že pracuje pro špionáž. Vadilo jim, že je Židovka. Mertl za ní uprchl přes Západní Berlín. Ve Francii našel nový domov i přátele. Mezi nimi například spisovatele Grahama Greena.
"Ve svém životě lituju jediné věci. Že mi blbost komunistů zabránila přijet na pohřeb tátovi. To bolelo hodně," řekl.
Že má republika v zahraničí tak významného rodáka, o tom se veřejnost začala dozvídat až po roce 1989. V tuzemsku má za sebou několik výstav, je zastoupený i ve sbírkách pražské Národní galerie.
