Loňská pauza, kterou si musely ovce kvůli riziku nemocí dát, se už na pastvině stihla projevit. „Je tam patrné větší množství takzvané stařiny. Naposledy se totiž plocha sekala loni v červenci a od té doby mohla druhá tráva nerušeně narůstat. Sami asi vidíte, že nežádoucí třtina křovištní se zase začíná prosazovat. Vytvářejí se její trsy, což se v letech, kdy pastva probíhala, už tolik nedělo,“ vysvětlil přímo na místě farmář Milan Daďourek z Počítek na Žďársku.
Právě Daďourkovy ovce plemene romney stráně pod poutním kostelem svatého Jana Nepomuckého pravidelně obhospodařují. Středeční vypouštění stáda korigoval farmář společně se svým ovčáckým psem, border kolií Kájou. Ten si tak mohl alespoň potrénovat práci se stádem, kterou si očividně užíval. A mohutní berani jej poslouchali jako hodinky.
Ovce nastupují letos do práce o něco dříve než obvykle, aby stihly již notně bující trávu včas zkonzumovat. Vzrostlejší trsy už jim tolik nechutnají. Jak dlouho bude dvacetihlavé stádo tvořit atraktivní kulisu stavby od legendárního architekta Santiniho, ale ještě jisté není.
„Záleží na vývoji počasí. Kdyby stávající sucho přetrvávalo, travní hmota bude dříve zasychat, a nutričně tak už nebude zvířatům stačit. V tomto případě bychom museli ovce stáhnout z pastvy dříve,“ uvedl Daďourek a dodal, že více napoví až počasí v květnu a červnu.
Žďárská dieta
Zpravidla zůstávají ovce na žďárském působišti do srpna, případně je jejich počet i během léta podle potřeby snižován. „Zelená hora obecně je spíš taková hubenější pastva. Musíme tam dávat odolná, zdravá zvířata, která snesou nějaký váhový úbytek,“ popsal farmář. Po sezoně se stihnou berani do zimy ještě „spravit“ na vydatnějších lukách, třeba za sídlištěm Pod Vodojemem.
Ovce spásají svažitý terén kolem svatostánku od roku 2020. Na stráně, dříve zarostlé náletovými dřevinami, ostružiním a hustými chomáči trav, má tento způsob péče pozitivní vliv. „Louka je nyní nižší, prosazují se tam pastevní druhy, jako je třeba kostřava červená – ta pastvu dobře snáší. Je nižší a vytváří hustší drn,“ nastínil Daďourek.
Místo ovcí sekačky a hrábě. Stádo na Zelené hoře vystřídali sousedé i úředníci |
Naproti tomu ubývají takzvané přerůstavé druhy, tedy již zmíněná třtina křovištní nebo například kostřava luční. „Jejich plocha je oproti stavu, kdy jsme začínali, zhruba třetinová,“ míní farmář. Tyto „nezvané“ rostliny utlačují žádoucí luční flóru. Svahy se díky živým sekačkám zbavily rovněž nevzhledných křovin – jejich růst přežvýkavci zarazí hned v zárodku.
V neposlední řadě jsou ovce i turistickou atrakcí a za uplynulé roky se staly doslova jedním ze symbolů Zelené hory. Ohrady, kde se stádo pohybuje, jsou totiž volně průchozí a s lavičkami. Lidé se tak mohou kochat Santiniho uměním s kulisou poklidně se pasoucích zvířat.
Berani nejsou tak hluční
Do stáda byli zvoleni pouze berani, ti totiž nejsou tak hluční jako samice, a neruší tudíž pietu blízkého hřbitova. „Pravidla pro pobyt v ohradě platí stejná jako minulé roky. Lidé by se měli pohybovat jen po cestách, nechat ovce v klidu. Pokud půjdou na pastvinu se psem, musejí ho mít na vodítku,“ upozornila Dagmar Kafková ze Sdružení Krajina.
Tento spolek z Počítek pastvu na Zelené hoře pro město zajišťuje. Naprostým tabu je podle sdružení krmení zvířat, zvyklá jsou totiž pouze na trávu. Vodu mají ovce k dispozici hned na několika místech v ohradě, úkryt jim zase poskytuje místní vegetace. Přístřešek toto odolné plemeno nepotřebuje.
Zelená hora letos přijde o lákadlo, kvůli nemocem bude památka UNESCO bez ovcí |
„Spolupráce se Sdružením Krajina se léty osvědčila, prokázalo se to hlavně loni, kdy jsme museli pastvu vynechat. Beránci se kromě prokazatelného prospěchu přírodě navíc ukázali jako atraktivní pro místní i turisty, takže se každý rok těšíme na zahájení sezony,“ zhodnotil žďárský starosta Martin Mrkos.
Ovce i poníci
Pastvu ovcí, ale také shetlandských poníků praktikuje Sdružení Krajina i na řadě dalších míst v kraji. Zvířata si totiž dobře poradí také s podmáčenými loukami, jejichž údržba je jinak dost náročná.
Často se jedná i o chráněná území, kde tradiční a šetrná pastva pomáhá k navrácení dříve běžných druhů rostlin do přírody. Mezi tyto lokality patří třeba přírodní rezervace Havranka u Chotěboře, přírodní památka Laguna u Bohdalova na Žďársku či oblast zvaná Pastviska u Odrance ve Žďárských vrších.
