Do krámku po schůdkách vstupuje mladá žena. Prochází úzkým obchůdkem, jehož stěny lemují stojany s novinami a časopisy nebo vitríny s kuřáckým náčiním. Vysoko pod stropem pak stojí lahve s drahým alkoholem, jako jsou například koňaky či whisky. Žena dojde k pultu na konci uličky a poprosí o zapalovač a cigarety.
„Cigarety, to je to, co se tady prodává jednoznačně nejvíc,“ dosvědčuje prodavačka Hana Sýkorová, že podobný druh nákupu je v trafice na třebíčském Karlově náměstí nejběžnější.
V krámku pracuje osmým rokem. Za tu dobu odpozorovala, jak se nálady nakupujících mění. Stále ubývá těch, kteří si přijdou jen pro čtení, ať už jde o deníky či magazíny. „Ale pořád takoví lidé jsou, i když už jich není tolik jako dřív. Hodně žijeme na doplňkovém zboží. Kdyby to byly jen noviny a cigára, tak nás to, podle mého, neuživí,“ hodnotí situaci Sýkorová.
Kromě již zmíněných cigaret se prý velice slušně prodává i vystavený alkohol a v době blížících se významných svátků stále hodně lidí chodí pro různé pohlednice a blahopřání. „Před Vánocemi a Velikonocemi nestačím pohlednice objednávat. I když se říká, že lidi nepíšou, tak si myslím, že v těchto obdobích to není pravda,“ doplňuje.
V trafice se prodávají také buchty nebo knedlíky
Obchod, v němž pracuje, je jednou z pěti trafik, které momentálně na Karlově náměstí fungují. Všechny jsou už takzvanými „kamennými“ obchody. Kdysi pro trafiky typické kiosky byste na centrálním třebíčském prostranství hledali těžko. A pomalu mizí i z dalších ulic. Pro to, aby přežily, hledají i ony další služby a zboží, které lidem nabídnout. „Viděla jsem trafiku, kde se prodávaly buchty a knedlíky,“ prozrazuje Sýkorová.
Budka na jihlavském Masarykově náměstí se po nějaké době, kdy byla uzavřená, znovu probudila k životu.
Na doplňkové služby, i když ne zrovna buchty a knedlíky, sází i majitelé stánku u autobusového nádraží v Okříškách. Budka, která je pohledům z hlavní silnice ukryta, neboť se krčí za prodejnou jednoho nadnárodního potravinového řetězce, nabízí lidem nepřebernou řadu zboží. Od různých sladkostí až třeba po rum, který avizuje černá tabule připevněná na boku kiosku.
„Jsou to věci, na kterých je vysoká marže,“ vysvětluje Roman Hejduk, nyní už bývalý vlastník okříšského krámku. Dnes ho provozuje jeho bratr Oldřich, který však momentálně pobývá ve Spojených státech amerických.
Cigarety se kupují nejvíc, je na nich ovšem nízká marže
Roman Hejduk si stánek před lety koupil tak trochu z donucení. V městysu totiž provozuje také čerpací stanici, na níž mimo jiné prodává i cigarety. A právě trafika byla v tomto sortimentu jeho velkým konkurentem. „Tak jsem ji koupil,“ přiznává Hejduk.
Podle jeho slov je právě tabák to, co přiláká k okénku nejvíce lidí, i když vedle stojí samoobsluha. „Tam mají ale asi jen deset druhů cigaret, kdežto my máme výběr asi ze 150,“ snaží se přiblížit hlavní lákadlo Hejduk. Jenže i když jsou to cigarety, co se prodává v podobných stáncích a krámcích nejvíce, stále větší zisky mají dnes trafikanti z doplňkového prodeje.
„Na cigaretách nic nevyděláte. Je to zboží s hrozně nízkou marží, pohybuje se kolem šesti procent. O časopisech a novinách se vůbec nemusíme bavit. To je vyloženě služba lidu,“ prozrazuje Petra Zídková z Hodic.
Ta před dvěma lety vyhrála se svým stánkem v jihlavské ulici S. K. Neumanna v soutěži Trafika roku. V kiosku na trolejbusové zastávce prodávala například i kávu s sebou. „Bez doplňkového prodeje bych dnes do trafiky už nešla. Třeba nápoje nebo žvýkačky jsou věci, na nichž máte marži až 300 procent,“ říká mladá podnikavá žena. Její trafika už ovšem zavřela (více se o ní dočtete v boxu pod textem).
Lidé stále více platí kartou. Na jízdenkách by trafiky prodělaly
Jsou však novinové stánky, které to ještě dnes zkouší postaru. Jeden z nich stojí na jihlavském Masarykově náměstí. Před nějakou dobou byl zavřený, nyní se v něm opět prodává.
„Každý začátek je těžký. Tady byla chyba, že bylo nějaký čas zavřeno, je to znát. Ale lidi se učí chodit sem nakupovat. Myslím, že je to služba, která je potřeba,“ říká prodavačka Ludmila Nováková, která předtím pracovala téměř dvacet let v jiné trafice.
Podle ní by se stánek na náměstí bez doplňkového prodeje, například nápojů, mohl obejít. „Záleží, jaké kdo má nároky, jaké má další investice. Znám paní, která je v trafice, splácí osm tisíc hypotéku a musí si vydělat i na sebe. Je to prostě případ od případu,“ tvrdí.
Prodeje kuřiva ovšem dlouhodobě klesají, podle Českého statistického úřadu spadla spotřeba od roku 2007 do roku 2013 téměř o čtvrtinu.
I přes klesající prodeje se však cigarety podílejí na celkovém obratu trafik v celé České republice výraznou měrou, zejména u menších prodejců to přesahuje i osmdesát procent. Ani ty však řadu z nich nedokážou zachránit.
„Končí zejména malá prodejní místa kvůli nízkému obratu, takové trafiky si na sebe v daném segmentu nevydělají. Prodeje se přesouvají do obchodních řetězců,“ pronesl před časem pro MF DNES ředitel obchodu PNS Grosso Martin Novák.
Právě postupný přesun lidí do nákupních center tlačí do záhuby zejména malé trafiky. Musejí tak hledat nové cesty, aby se uživily. Těmi je už právě zmiňovaný doplňkový prodej.
Podle Martina Koláčka z Českomoravského sdružení trafikantů je pro řadu prodejců problémem i fakt, že čím dál více lidí chce platit kartou. „Například u jízdenek bychom zaplatili poplatek za platbu kartou vyšší, než je marže,“ dodal Koláček.
Trafika roku v Jihlavě už zákazníky nevítá Dagmar Závodská vedla společně s Petrou Zídkovou novinový stánek v jihlavské ulici S. K. Neumanna. Získaly dokonce cenu Trafika roku 2013. Trafika v ulici S. K. Neumanna v Jihlavě zeje prázdnotou. O tom, že se v budce před nějakým časem prodávaly cigarety a noviny, svědčí pouze zbytky polepů. „Je to prázdné asi dva měsíce,“ říká prodavačka z vedle stojícího stánku s pečivem. Přitom trafika měla téměř ideální polohu - stojí u zastávky MHD, na níž se schází řada obyvatel z přilehlého velkého sídliště. „Myslím si, že je to opravdu dobré místo,“ potvrzuje i Petra Zídková z Hodic. Spontánní rozhodnutí Moc dobře ví, o čem mluví. Zmíněný novinový stánek jí totiž zhruba dva roky patřil. Dokonce s ním uspěla i v soutěži Trafikant roku 2013, kterou vyhlašuje největší distributor tisku v České republice, společnost PNS Grosso. „Trafiku jsem ale před rokem prodala, takže nemůžu říct, co se tam stalo, že je nyní zavřená,“ krčí rameny mladá podnikavá žena. Stánek si před lety pořídila vlastně náhodou. Její kamarádka Dagmar Závodská byla bez práce a řešila, jak dál. Obě dámy dostaly tehdy tip právě na trafiku v ulici S. K. Neumanna, kterou její tehdejší majitel prodával. „Řekly jsme si, že to prostě zkusíme. Bylo to spontánní rozhodnutí, trafika nikdy nebyla naším cílem,“ usmívá se Zídková. Stánku se však ženy začaly věnovat na plno. Rozšířily jeho sortiment, na pultě se tak objevily třeba specializované magazíny určené pro úzkou skupinu čtenářů. Hlavně však vsadily na doplňkový prodej. Kromě novin, časopisů a cigaret tak byly ve stánku k mání také limonády, žvýkačky nebo chipsy. Velký úspěch však slavil i malý přístroj, který byl umístěný uvnitř stánku - automat na kávu. „Do doplňkového prodeje jsme dávaly všechno, co šlo.“ Jen noviny a cigarety už ne Stánek sice prosperoval, ale po nějaké době se ho rozhodla Petra Zídková zbavit. „Šla jsem do něčeho jiného a už toho na mě bylo docela dost. Měla jsem k tomu totiž ještě obchod a kavárnu, takže bylo na čase něco z toho pustit,“ vysvětluje své rozhodnutí, v němž hrál roli i fakt, že není z Jihlavy a kvůli stánku musela do krajského města dojíždět. V současné chvíli se v seznamu jejích provozoven žádný novinový stánek nevyskytuje. „V nynější situaci bych do toho nešla bez dobrého místa a bez doplňkového prodeje. A tím myslím třeba i nějaké knížky nebo se domluvit s nějakými internetovými obchody, aby u vás měly výdejní místo. Lidi, když tam přijdou, tak už si něco koupí. Ale v dnešní době jenom trafiku s cigaretama a novinama...? To já bych už určitě nedělala,“ má jasno. |
