Nejobvyklejším tradičním vánočním pokrmem je vánočka. Toto pečivo z kynutého těsta se běžně peče i dnes.

Nejobvyklejším tradičním vánočním pokrmem je vánočka. Toto pečivo z kynutého těsta se běžně peče i dnes. | foto: MAFRA

Štědrovečerní večeře bývala skromným pohoštěním až o patnácti chodech

  • 0
Jako svátky hojnosti a štědrosti. Tak vnímáme vánoční dny my, a tak je v mezích svých možností spatřovali také lidé o staletí zpět. Mnohem více důležitosti ovšem kladli na duchovní a liturgické prožitky Vánoc. Rozhodně netrávili svátky u plotny nebo sháněním dárků.

Přesto měl štědrovečerní jídelníček podle tradice přinášet devět, třináct nebo patnáct chodů na stůl. Jídla byla mnohem skromnější, než jak je známe dnes. Nebyla to žádná opulentní hostina, ale z našeho dnešního pohledu poměrně skromné pohoštění.

K těmto slavnostním příležitostem připravovaly hospodyňky sváteční a obřadní pečivo, které mělo svou kultovní funkci. Takřka posvátnou úlohu měl podle etnografů chléb, vnímaný jako Boží dar. Pro slavnostnější příležitosti připravovaly hospodyně jemnější druhy pečiva z kynutého těsta, kterým se připisoval pověrečný význam.

„Věřilo se například, že pokažená vánočka věští neštěstí. Proto byla jejich přípravě věnovaná pečlivá pozornost,“ píší etnografové v nově vydané kuchařce nazvané Z receptáře našich předků, která mapuje i lidovou stravu na Vysočině.

Právě sváteční a obřadní pečivo se v téměř nezměněné podobě dochovalo až do dnešních dnů. V období Vánoc právě vánočka z kynutého těsta nesměla chybět na vánočním stole. Svůj tradiční vzhled nezměnila již několik století.

Upletená musela být z několika pletenců, ochucená vzácnými rozinkami nebo citronovou kůrou.

Pravá vánočka z kynutého těsta se plete z devíti copů a vystavěna je ve třech patrech. Možná je i varianta vánočky pletené ze šesti pramenů, které se stáčejí do patra. Postup pletení tímto způsobem zdokumentovali etnografové ve Velké Bíteši a je součástí již zmiňované kuchařky regionálních pokrmů, která byla vydána letos na podzim.

„Je to taková alternativa pletení, ale je velice náročná. Myslím, že pro hospodyňky je jednodušší varianta z devíti pramenů. Je to však bezpochyby velká zajímavost,“ usmívá se Jitka Katovská z Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury při Muzeu Vysočiny Třebíč.

Kynuté těsto považovali za symbol síly a bohatství

Dříve se vánočka nosila na požehnání do kostela a měla i krajové názvy. Například na Třebíčsku se jí říká štědrovnice nebo také štědrovka.

V době adventu, v rámci duchovních příprav na Vánoce byli lidé, pokud jde o stravu, střídmější. Navařilo se na Štědrý den a další dny se dojídaly zbytky.

Vánoční recepty

Smažený kapr na vánočním stole je klasika, kterou zná každý a moc se na ní nedá zkazit. Co takhle vyzkoušet si kapra jinak? Třeba podle prvorepublikového receptáře Magdaleny Jeřábkové z Velké Bíteše?

Kapr na černo 

  • kapr
  • 1 cibule, mrkev, petržel
  • část celeru
  • 4 lžíce černého postrouhaného chleba
  • 5 lžic perníku
  • 15 pepřů, 6 hřebíčků
  • kousek zázvoru
  • 5 nové koření
  • 5 vlašských ořechů
  • 5 suchých švestek
  • kousek citronové kůry
  • trochu mandlí
  • 2 dkg hrozinek
  • 1/6 l octa
  • 1 l sladkého piva
  • kousek cukru a soli
  • máslo
  • citronová kůra

Kapra rozkrájíme, nasolíme, necháme asi přes půl hodiny odležet. Nakrájí se cibule a kořenová zelenina, postrouhá se chleba, perník a citronová kůra, přidá se koření, zázvor, ořechy, mandle, švestky a hrozinky. Na to se nalije ocet a sladké pivo, když není, tak trochu vína, kousek cukru a soli dle chuti. To vše se nechá asi 3/4 hodiny vařit. Pak se do toho položí kusy kapra v ubrousku vysušené a není-li dosti omáčky, přilije se trochu vína neb piva, aby ryba byla pokryta. Také kousek másla, trochu strouhaného perníku se přidá, přilije ocet, kus cukru na másle do hněda upražený, kastrol se přikryje a kapr do měkka uvaří. Pak se vyndá na mísu, přecezenou omáčkou poleje a drobounkou citronovou kůrou posype.

Karamelky na stromeček

  • 25 dkg krystalového cukru
  • 1/4 l smetany
  • 12 dkg másla
  • 7 dkg medu
  • 9 lžic vody

Do kastrolu nasypeme cukr, nalijeme vodu a necháme asi 5 minut vařit. Potom přidáme máslo, smetanu a med. Vaříme za stálého míchání tak dlouho, až se za vařečkou tvoří cestička a hmota získává okrové zabarvení. Trošku kápneme na studený talířek a vyzkoušíme, zda hmota houstne. Pak obsah kastrolu nalijeme na máslem vymazaný plech a hned jak začne tuhnout, vyděláme placku z plechu na prkénko a rozkrájíme na čtverečky. Karamelky pak balíme do staniolu a věšíme na stromeček.

Pozn.: Přepis z prvorepublikových receptářů Marie a Silvy Krčové z Velké Bíteše.

Zdroj: Regionální pracoviště tradiční lidové kultury při Muzeu Vysočiny Třebíč

Ještě na počátku 20. století a do 1. světové války byl štědrovečerní jídelníček určován na Vysočině tradicí. „Pokrmy se měly skládat ze surovin, které byly dostupné a měly svou symboliku. Jedná se především o houby, kynuté těsto a luštěniny,“ uvedla etnografka Ilona Vojancová, někdejší ředitelka Muzea v přírodě Vysočina.

Kynuté těsto bylo pro naše předky symbolem síly a bohatství, protože mění svůj objem. Houbám byl připisován božský původ a člověka měly ochránit před nemocemi a škodlivými silami. No a luštěny byly symbolem bohatství, protože po namočení mění svůj objem.

Na Štědrý den se lidé zpravidla postili. „Tradičně se dělala luštěninová polévka, především z čočky nebo hrachu,“ popisuje Jitka Katovská.

Jedním z tradičních štědrovečerních pokrmů bylo jídlo z ječných krup, sušených hub a česneku, kterému se říkalo černý kuba, hubník či houbovec.

Kapr se na kuchyňském stole objevil teprve před sto lety. Ale nebyl to zpočátku smažený kapr tak, jak ho známe dnes, ale kapr na modro či na černo, k němu tmavá švestková omáčka. Zajímavá věc je vaření muziky. To byla pochoutka z vařeného sušeného ovoce.

Dnešní svátky si nedokážeme představit bez ozdobeného vánočního stromečku. Tento zvyk k nám přišel z Německa a začal se prosazovat jenom zvolna, a to až od 40. let 19. století. Na venkov pronikl až mnohem později. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Ale nebyly to ozdoby takové, jaké známe dnes. Mnohem častější bylo zdobit stromečky jablíčky, oříšky, perníčky nebo třeba vlastnoručně vyrobeným cukrovím.

Například podle prvorepublikových receptářů Marie a Silvy Krčové z Velké Bíteše, se v jejich rodině až do 70. let 20 století vyráběly karamelky. Čtverečky karamelu se balily do hedvábných papírků a staniolových přířezů, opatřeny ozdobnou stáčenou nití se zavěšovaly na vánoční stromeček.