V městysi Luka nad Jihlavou kousek od krajského města Vysočiny pár desítek metrů od sebe fungují čtyři prakticky stejné vietnamské obchody. Žijí tu tři tisíce obyvatel, ale všechny čtyři večerky, vedle řady dalších tamních obchodů, prosperují. Vypadá to jako zázrak...
Já bych řekl, že Vietnamci svým způsobem nemají fantazii. Když vidí, že někde funguje obchod a prosperuje, otevřou vedle něj další obchod. A taky vidíte, že všechny ty obchody jsou stejné, mají i stejný sortiment. Když jeden vidí, že jeho kolega prodává nějaké zboží, tak on ho začne prodávat taky. Chtějí mít jistotu, když vidí, že něco v obchodu funguje, že se to prodává, tak to budou prodávat taky.
Neurazí se vaši přátelské z vietnamské komunity, když napíšu, že jste řekl, že nemají fantazii?
To můžete klidně napsat, oni české noviny stejně nečtou. (smích)
Zažil jste vietnamskou válku?
Ano, s Čínou v roce 1979. Neúčastnil jsem se ale bojů, byl jsem v zázemí, měl jsem na starosti munici. Opravovali jsme děla. Byl jsem technik. Můj otec byl voják a mladší bratr byl také voják z povolání. Tragicky ale na naši rodinu válka nedolehla.
Mám kamarády většinou mezi Čechy. Vietnamci jsou obchodníci a můžete s nimi začít mluvit na jakékoli možné téma a stejně se po pěti minutách řeč stočí na obchod. A já nejsem obchodník.
