„Svůj účel to splnilo, zprávu to předalo. Chtěli jsme, abychom tady po sobě něco zanechali. Aby to mělo nějaký smysl,“ doplňuje předseda třídy Richard Holas (o tablu v článku Pohřební věnec a osmadvacet sebevražd. Gymnazisté pojali tabla morbidně).
Kdo je autorem konceptu tohoto tabla?
Sochor: Asi nejspíš já. Ale domluvili jsme se na tom kolektivně, odhlasovali jsme si to většinově.
Někteří lidé řeší, zda téma tabla není za hranou. Byl někdo ve třídě proti?
Sochor: Jasně, některým se to nelíbilo, ale to je tak vždycky. Ale nikdo nebyl schopen vymyslet nějaké další téma. Nebo se tomu nějak věnovat samostatně. Proto jsem si to vzal na starost. Někdo mi ale pomáhal, samozřejmě.
Holas: Nikoho jsme do ničeho nenutili. Dopadlo to podle každého, jak kdo chtěl.
Co je 27 ClubJako 27 Club (Klub 27), někdy též Forever 27 Club (Klub navždy 27) je mezi fanoušky označována skupina vlivných rockových a bluesových hudebníků, jejichž život skončil neočekávaně v sedmadvaceti letech, ať už kvůli užívání drog, alkoholu, nebo následkem dopravních nehod, vražd či sebevražd. Do tohoto klubu patřili například zakladatel Rolling Stones Brian Jones, Jim Morrison z kapely The Doors, Kurt Cobain z Nirvany a další hvězdy, jako Jimi Hendrix, Janis Joplin nebo Amy Winehouse. |
Tablo vzbudilo velkou pozornost. Čekali jste to?
Sochor: Mně bylo jasné, že přijde nějaká vlna odporu. Tak jsme vymysleli text, který to měl zlehčovat. Dali jsme do toho nějaký vtípek. Moc lidí ho nepochopilo, ani si nepřečetlo ten samotný text. Ale myslím, že jsme to udělali tak, jak jsme chtěli.
Vysvětlovat jste však své tablo museli i řediteli školy, že?
Holas: Pan ředitel má povinnost chránit dobré jméno školy. Proto jsme to chtěli udělat tak, abychom se od školy co nejvíce distancovali. Aby to pro gympl nebylo tak těžké snášet. Nechci říct, že nám to povolili, ale tolerují to.
Reakce od veřejnosti jste vnímali?
Holas: Určitě. S nějakými reakcemi jsme počítali. Je to hodně důležité téma. Mnoho lidí se domnívá, že to myslíme ze srandy. Ale řekl bych, že naším cílem je upozornit společnost, že tenhle konkrétní problém - s drogami, alkoholem, se smrtí některých umělců v 27 letech - existuje. A čím víc se o něm bude mluvit, tím více se bude řešit. Tenhle problém tady vždycky byl. Teď se o něm začíná mluvit. Ale nic dalšího se neděje.
Takže cílem bylo i vyvolat diskusi?
Holas: Diskusi rozhodně. Ale ne pobuřovat. To vůbec ne.
Jak vaši tvorbu vnímali rodiče? Přeci jen, některé by tablo s fotkami vlastních dětí v sebevražedné pozici mohlo znejistit.
Holas: To je individuální. Mí rodiče říkali, že je to super. Že je na tom vidět, že jsme generace mladých lidí, která se chce nějakým způsobem realizovat.
Sochor: Mým to bylo asi jedno. Měl jsem tu desku asi dva dny doma, stála v obýváku. A dělali si z toho srandu, že konečně vědí, jak vypadají moji spolužáci.
Co napsala třída 6A6 Gymnázia Jihlava na tablo„Na rozdíl od členů 27 clubu jsme nikdy nebyli a nebudeme slavní a bohatí, přesto jsme zde a budeme žít své životy dál, třebas i neúspěšné maturitě navzdory. Chtěli bychom apelovat na všechny z vás, aby nikdy nesklouzli na takto morbidní dráhu života, potažmo takto ubohý způsob jeho ukončení. Věřte nám, zoufalejší životní situaci, než teď zažíváme my ani ne měsíc před maturitou, si lze těžko představit. Důvodem výběru tématu tabla byl počet žáků v naší třídě, který je identický s dosaženým věkem neblaze proslulých členů klubu. Těmito fotkami jsme nechtěli nijak nabádat k užívání drog ani pobuřovat veřejnost.“ |
Na tablu je také fotografie vašeho třídního učitele. Jak on kontroverzní záležitost vnímal?
Holas: Třídní učitel byl vůči tomu dost flegmatický. On ani nevěděl, že něco takového pořádně děláme. Jenom jsme ho požádali o fotku, vypadá tam normálně, jako jediný. Ale dali jsme mu samozřejmě možnost říct, jestli to tablo takhle bude chtít. Nebo ho z toho máme sundat.
Sochor: Když to viděl, tak se mu to asi úplně nelíbilo. Ale jenom proto, že jsme vyvolali nějaké rozepře.
Tablo se začalo hodně řešit i na sociálních sítích. Kdy jste začali registrovat první reakce?
Holas: Poměrně rychle, do jednoho dvou dnů od jeho zveřejnění. První přišel ředitel, potom se to rozjelo dál.
Sochor: Na Facebooku se to rozjelo. Pak to bylo i v televizních zprávách.
Měli jste na sociálních sítích někdy tendenci reagovat?
Sochor: Nikdo z nás to na Facebooku neřešil. Četli jsme to ale všichni.
Holas: Jediné, co se k tomu dá říct: v 99 procentech případů by pomohlo, kdyby si lidé přečetli text na tablu. Trošku mě mrzí, že když už mají čas se k tomu vyjádřit, tak by si to možná mohli také přečíst. Aby poznali tu zprávu, kterou chceme předat.
Kousek od vašeho tabla byla prezentace třídy 4C4, kterou doprovázel pohřební věnec a zapálené svíčky. Věděli jste, že se vaše nápady takto propojují?
Holas: Ne, to se sešlo náhodou. Přibylo to asi den předtím, než jsme realizovali naše tablo.
Podle dohody s jihlavským magistrátem, který vám prostor pro tablo před školou pronajal, ho do čtvrtka odstraníte. Nemrzí vás, že poté se asi věc, na kterou chcete upozornit, přestane řešit?
Holas: Ne. Svůj účel to splnilo, zprávu to předalo. Ostatně, takhle je to vždycky. Když něco zmizí z očí, lidé na to hrozně rychle zapomenou. Ale v podvědomí už to zůstane. Třeba i příští třídy budou motivované originálně se vyjádřit. A třeba přednesou nějaký další problém naší společnosti.
Už v minulosti studenti gymnázia řešili tablo originálně: byl tu trabant, kadibudka, popelnice, hrob. Chtěli jste je nějak překonat?
Holas: My jsme to jako výzvu někoho překonat nebrali. Ale doufám, že i ročníky po nás se nějak vyjádří. I když vím, že to je na každé třídě. Každá se vyvíjí jinak, v některé jsou individualisté, některá je kolektivní. My jsme po sobě chtěli něco zanechat. Dát vědět, že by se tohle téma určitě nemělo brát na lehkou váhu. Víme, že to není vtip. Celá třída si uvědomujeme, že je to ponuré téma. Je to tmavé. Ale mělo by se o tom mluvit.
