Svůj předchozí běžecký rekord, 402 kilometrů z jihu na sever republiky, si zlepšil o více než 260 kilometrů. „Ani nejsem unavený. Prostě jsem doběhl a běžel bych dál,“ usmívá se několik desítek minut po doběhnutí do cíle.
Pokus zdolat tuto trasu profesionální hasič z Dukovan zahájil ve čtvrtek ráno. V 6 hodin vyběhl z nejzápadnějšího bodu České republiky - několik kilometrů za Aší. V osm hodin už byl u golfového areálu u Františkových Lázní. Dále se vytrvalec vydal přes Karlovy Vary, Prahu, Kolín, Pardubice, Olomouc a Třinec k Jablunkovu. Do cíle se dostal v úterý 8. května v 10.23 hodin.
Původních 640 kilometrů trasy si záměrně protáhl na 666 kilometrů. Na některých místech se vracel, jiné obíhal, aby potřebné kilometry posbíral. „Měl jsem to v plánu od samého začátku, ale chystal jsem si to jako překvapení,“ říká Dvořák.
Je to jeho druhý pokus zdolat tuto trasu napříč republikou. Poprvé ho zradila technika. Kvůli poruše v navigačním systému svou výzvu musel letos o Velikonocích ukončit v Praze po 232 kilometrech.
Běžel nonstop, jen s hodinou přestávkou na spaní
Běžel non-stop jen s nejnutnějšími přestávkami. Poprvé do těchto zastávek plánovaně zařadil i krátké, asi hodinu trvající chvilky na spaní.
Že jeho osobní výzva nebyla jednoduchá, dokazoval Štěpán Dvořák svými krátkými postřehy zveřejňovanými na sociálních sítích. První větší krizový úsek zažil u Lán, po 29 hodinách na nohou. „Únava v kopcích byla po noci znát a ještě jsem musel ošetřovat dost ošlapaná chodidla,“ vysvětloval.
Další asi největší krize přišla po uběhnutých 348 kilometrech a téměř 58 hodinách u Pardubic. „Nějak jsem doklopýtal do Pardubic. Podpora je tu značná. Já ale nemám moc pozitivní myšlenky, protože nohy mě nepříjemně trápí,“ popisoval své soužení.
Několik kilometrů za Pardubicemi si raději šel odpočinout. „Nohy mám mimo provoz a nedaří se mi už pár hodin rozběhnout, takže preventivně jdu na chvíli spát, abych mohl vůbec běžecky pokračovat.“
Právě u Pardubic se sešlo nejvíc faktorů, které mu ztrpčovaly cestu. „Měl jsme velké puchýře, bolely mě svaly, klouby i chodidla. Tam to bylo těžké,“ hodnotil zpětně své putování.
Slunečné a horké počasí mu bylo nepřítelem
Velkým nepřítelem mu tentokrát bylo slunko a velké horko. „Nohy mi hoří jako v pekle. Nejvíc času trávím jejich chlazením a ošetřováním. Slunko mě neuvěřitelně vysušuje, takže mám spotřebu 1 litr vody za hodinu,“ psal z Nového Jičína.
Přesto se nevzdával. Podporu čerpal nejenom ze svého doprovodného týmu, ale i lidí, kteří ho hnali do cíle na jeho facebookovém profilu. „Já ani nedýchám. Osobně už tři dny a noci visím na telefonu a pokaždé nevěřím tomu co vidím - že pořád běží. Já nemám slov. Štěpáne, jste můj hrdina!,“ vzkazovala mu například Pavlína Kroftová.
Další se k němu přidávali přímo na trati a doprovázeli ho na jeho běžecké pouti. Díky němu si někteří dokonce i zvětšili svůj osobní běžecký rekord. „Štěpáne děkuji tobě, tvému doprovodu v autě a všem spoluběžcům, kteří dnes s Tebou běželi, že mi dali sílu si dnes uběhnout můj běžecký rekord. Oproti tvým výkonům je to sice pakatel, ale pro mě to znamená dát si do budoucna další vyšší výzvy a cíle,“ děkoval mu třeba Josef Orság.
Odpočívat po náročné běžecké trase Štěpán Dvořák moc nechce. „Ve středu si půjdu určitě zaběhat,“ směje se s tím, že už přemýšlí o své další sportovní výzvě. A tou je přeplavání Slapské přehrady. „Ta má 43 kilometrů. Chtěl bych to zvládnout ještě letos,“ je rozhodnutý.
