Pohyboval se zatím především ve světě sociálních služeb, pracoval pro neziskové organizace a jako člen humanitární nadace ADRA dokonce vyjel na mise do Bosny a Čečenska. Dobrodružný život ovšem koncem loňského roku vyměnil za starostovskou židli.
Ambice stát v čele Golčova Jeníkova však Vlastimil Marušák nikdy neměl.
„Vlastně jsem zpočátku jen kývl na prosbu, abych hnutí Otevřené město Golčův Jeníkov pomohl se sestavením kandidátky. To, že se nakonec stanu lídrem, jsem nečekal,“ přiznává třiačtyřicetiletý rodák z Římovic.
Ještě několik měsíců předtím totiž plánoval, že rozjede terénní hospicovou službu v Brně a v Praze, protože ta prý v Česku výrazně chybí. „Jenže pak se situace změnila a já jsem tady,“ dodává s úsměvem.
V Jeníkově lidé nežijí, jen tam bydlí. Za zábavou jezdí jinam
Největším současným problémem Golčova Jeníkova je podle něj to, že v okolních obcích a malých vesničkách mizí spodní voda. Navíc město není schopno nabízet lidem nové parcely a byty ani odpovídající vyžití. „Zkuste sem přijet v sobotu ve dvě hodiny odpoledne a uvidíte město duchů,“ tvrdí.
„Každý, kdo jen trochu může, jede za zábavou do Kolína nebo do Čáslavi. Tady lidé jenom bydlí,“ tvrdí Marušák, podle jehož názoru by měl Golčův Jeníkov v budoucnu lidi víc spojovat.
Co se mezilidských vztahů týká, zažil toho už současný šéf jeníkovské radnice hodně. Při své humanitární cestě po Čečně dokonce změnil názor na muslimy. „Měl jsem na ně velmi zkreslený a jednostranný pohled,“ přiznává.
„Zhruba tříměsíční pobyt v této zemi mě ale hodně obohatil. Jednak proto, že jsem si uvědomil, že bychom měli být vděční za to, jak se tady máme dobře, a nebrat všechno jako samozřejmost. A pak taky z toho důvodu, že jsem mohl poznat, jak vlastně doopravdy žijí mírumilovní muslimové,“ dodává.
Muslimové se bojí, že se nakazí křesťanskou leností
O přátelství ovšem zpočátku nemohla být absolutně řeč. „Nechtěli se mnou komunikovat, chovali se ke mně jako k prašivému. Vůbec jsem to nechápal,“ vrací se do doby zhruba před osmnácti lety. „Bydleli jsme ve městě Minerálnie vódy a mě ubytovala ve své rodině tehdejší předsedkyně parlamentu. To ona mi nakonec vysvětlila, proč se ke mně místní chovají tak odtažitě,“ doplňuje.
Už malé děti se údajně v Čečně straší tím, že pokud budou zlobit, dopadnou jako křesťané. „Zeptal jsem se, co to znamená, a ona spustila: To znamená, že budou mít plnou pusu krásných ideálů, ale vůbec podle nich nebudou žít. Vy třeba tvrdíte, jak podporujete rodiny, ale každé druhé manželství je rozvedené. Spousta dětí žije mimo rodinu a staré lidi strkáte do ústavů. Tvrdíte, jak je pro vás důležitá morálka, ale nejdůležitější je pornografie. Říkáte, že jste mírumilovní, ale na vašich televizních kanálech je spousta pořadů, které podporují násilí. Proto si s vámi nikdo nechce podat ruku, bojí se, že se nakazí. My se děsíme doby, že by se naše děti zhlédly ve vaší lenosti a přístupu,“ vzpomíná Marušák.
„A já tam jen tak seděl a byl jsem čím dál schlíplejší, protože ona měla vlastně pravdu,“ dodává.
Mírumilovných ubylo, zůstali bojovníci z Afghánistánu
Později ho místní přece jen vzali na milost a on poznal skutečnou muslimskou pohostinnost. „Myslel jsem si, že muslimské ženy jsou ponižované, ale tak to vůbec není. Naopak, muž si své ženy váží a ona zase jeho. Žena se tam také vůbec nezabývá smutnými věcmi, od toho je výhradně muž,“ vybavuje si další poznatky Marušák.
Na druhou stranu však přiznává, že mírumilovných muslimů od té doby, kdy se po Čečně pohyboval on, výrazně ubylo. „Co vím od lidí, kteří tam jezdí pořád, zůstali hlavně bojovníci z Afghánistánu a Pákistánu. Už to není ten islám, co jsem poznal já,“ dodává absolvent Univerzity Karlovy, který v životě zastává jednoznačný názor.
„Baví mě dělat věci, o kterých jsou jiní přesvědčení, že to nejde. Podle mě totiž slovo ‚nejde‘ v naprosté většině případů neexistuje. Jen je třeba přijít na to jak,“ má jasno.
