Společně s Liborem Hudečkem a Milošem Hemzou trénovali, jak se dalo. V prosinci, když Vysočinu zasypal sníh, se po dva víkendy dostali i na pláně. Jenže po oblevě už jim nezbylo nic jiného než využít kolečkové lyže na asfaltu anebo hodiny pro veřejnost ve Vysočina Areně, dokud byla před mistrovstvím světa v biatlonu přístupná.
„V aréně jsme kroužili na dvoukilometrovém kolečku, třeba desetkrát. I tak to hodilo dohromady slušné převýšení 530 metrů, na trať nad tunely jsme ani nejezdili,“ líčí Vašík.
Tato skupinka Novoměšťáků však není žádnou partou nazdárků. Svoji výkonnost prokázali už mnohokrát. „Jeli jsme už čtrnáctkrát Jizerskou padesátku a v roce 2020 i italskou Marcialongu, což je sedmdesátka,“ připomíná Vašík.
Právě maraton v Jizerkách měl před měsícem posloužit jako velký test před Vasaloppetem, jenže jej organizátoři kvůli počasí zrušili.
Po šedesáti kilometrech tělo vypnulo
Jaroslav Vašík, 54letý amatérský laufař z Pohledce (místní části Nového Města na Moravě – pozn. red.) zdolal 90 kilometrů dlouhou trať ze Sälenu do Mory v čase 6 hodin a 50 minut. To znamenalo 2350. místo z celkových 15 800 startujících.
Týmová jednička Miloš Hemza zvládl štreku za rovných šest a půl hodiny, Libor Hudeček potřeboval jen o šest minut více. Pro srovnání, vítězný Nor Syrstad protnul cíl v čase 3:52,43.
„Mokrý sníh byl hrozný, lyže moc nejely, a i když jsem startoval z první vlny, trať po projetí tisícovky závodníků byla hodně rozbitá,“ líčí Vašík.
Celkový zážitek však trápení převýšil. „Lidi tě strhnou, nevypustíš metr trati, valíš, co to dá, ale na to také můžeš dojet. Na šedesátém kilometru mi docházely síly. Tělo pak vypne a musíš přejít do módu na dokončení,“ popisuje nepříjemné chvíle Jaroslav Vašík.
V cíli jen kousek za Ondřejem Rybářem
V cíli už se zase usmíval, protože se potkal i s Ondřejem Rybářem, sportovním ředitelem Českého svazu biatlonu. „Byl asi o dvacet vteřin přede mnou, závěr jsem se snažil dojet zase rychleji,“ zmínil Vašík.
K partě Novoměšťáků, která do Švédska vyrazila s olomouckou cestovní kanceláří, se krátce před cestou přidal i Miroslav Kukla z nedaleké Olešné, který zanedlouho oslaví sedmdesátiny.
„Dá se říct, že jsem si Vasák dal k narozeninám. Ale pro mě to byla nostalgická jízda po pětadvaceti letech. Už jsem to jel v letech 1997 a 1999,“ prozradil Kukla. „Když se v prosinci rýsovala zajímavá zima, tak jsem si říkal, že se podaří pořádně natrénovat. Nakonec jsem doufal, že budou slušné podmínky aspoň ve Švédsku, ale celé se to zvrtlo,“ litoval teplého počasí.
Veterán, který zvládl snad všechny známé evropské laufy, dokončil svůj třetí Vasák v čase 10:25 hodin. Všemi kontrolami tak projel ve stanoveném limitu.
„Můj cíl byl užít a přežít. Byl to extrémní ročník, dojmy jsou všelijaké. Nejhorší byl začátek, na trati už se to vstřebalo,“ popisoval Miroslav Kukla.
„Tímto jsem svoji běžkařskou kariéru pověsil na hřebík. Když budou dobré sněhové podmínky, půjdu se sklouznout pro radost,“ uzavírá jubilant.
