Dalšího dílčího vítězství dosáhl Lukáš Komárek ze Starče na Třebíčsku v soudním sporu s firmou Mann+Hummel Nová Ves, která vyrábí vzduchové filtry pro automobilový průmysl. Domáhal se náhrady ušlé mzdy od svého zaměstnavatele, s nímž se už několik let soudí.
„Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 567 984 korun s úrokem z prodlení ve výši sedm procent ročně,“ uvedl v úterý předseda senátu Okresního soudu Třebíč Jan Tesař. Jde o mzdu za roky 2012 a 2013. Navíc musí Mann+Hummel hradit soudní výlohy.
Právní zástupkyně žalované firmy Pavla Cibulková krátce po vynesení verdiktu nechtěla říct, zda se její klient odvolá. „Musíme se nejdříve poradit,“ sdělila pouze.
To Komárek byl v lepším rozmaru. Nešetřil úsměvy a s Cibulkovou si před soudní síní podal ruku. „Tento rozsudek se dal očekávat. S výrokem jsem velmi spokojen, 1. dubna nastoupím do práce. A doufám, že to nebude apríl,“ nechal se slyšet vyučený seřizovač.
Smlouva se na dobu neurčitou „přepne“ automaticky, tvrdí soud
Komárek začal pracovat v Mann+Hummel v roce 2009. Firma mu následně více než dva roky prodlužovala smlouvu na dobu určitou. Vždy o několik měsíců. Když se na ni Komárek obrátil, že by podle zákoníku práce chtěl změnit poměr na dobu neurčitou, situace se vyhrotila.
Do práce se pak muž snažil po různých rozhodnutích soudu nastoupit i v minulosti, nikdy ale nebyl do podniku vpuštěn a zaměstnat ho firma opakovaně odmítala (více se dočtete zde).
Naopak firma si po celou dobu sporu stála za tím, že Lukáš Komárek od konce roku 2011 už není její zaměstnanec. Ústavní soud ale před časem v případu vydal precedentní verdikt, podle něhož se pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou automaticky „překlopí“ na smlouvy na dobu neurčitou, jestliže nedojde k jejich prodloužení. Pokud to tak zaměstnavatel nechce, musí se obrátit na soud (více čtěte zde).
„Zaměstnavatel s ním zametl a od 1. ledna 2012 ho nepustil do práce. Dle Ústavního soudu měl Mann+Hummel dva měsíce na to, aby neustálé prodlužování obhájil u soudu. Jenže to neudělal. A proto má můj klient smlouvu na dobu neurčitou,“ uvedl Komárkův advokát Luboš Kliment.
K tomuto výkladu se přiklonil i soudce Jan Tesař.
Původně se Komárek domáhal mzdy za rok 2012. V den vynesení rozsudku, aby částka nebyla promlčena, rozšířil požadavek i na rok 2013. Soud to uznal.
Zaměstnance se firemní odbory nijak nezastaly
Komárka se v době jeho obtíží nezastaly podnikové odbory. Cibulková s poukazem na dohodu s klientem nechtěla komentovat, jak kvalitní byl Lukáš Komárek pracovník, když s ním firma prodlužovala smlouvu vždy jen o pár měsíců. Nedala mu stálé zaměstnání v době, kdy jinak obtížně sháněla lidi s jeho specializací. „To ostatně ani není jádrem sporu,“ řekla právnička stručně.
Právní zástupce Komárka, advokát Luboš Kliment, naopak u soudu neopomněl zdůraznit, že v mezidobí čtyř let, kdy nebylo z právního hlediska jasné, zda je Komárek zaměstnancem firmy, nebo ne, řešil jeho klient velké existenční potíže.
Měl problém najít si práci, složitě sháněl brigády a přechodné práce, které byly špatně placené a přinášely dojíždění desítky kilometrů i minimální sociální zabezpečení. Do toho se oženil a v domácnosti přibyly dvě malé děti. Navíc mu nyní reálně hrozí, že bude muset vrátit podporu v nezaměstnanosti (více čtěte zde).
„Jeví se mi to jako záměrné a svévolné protahování sporu. Velká nadnárodní firma uplatňuje ekonomickou převahu nad obyčejným zaměstnancem,“ řekl Kliment u soudu.
