Masarykovu sochu pro Humpolec vytvořil v roce 1937 Vincenc Makovský. Dílo stojí na Tyršově náměstí. | foto: ČTK

Přežila v uhlí i pod zemí. Masarykova socha se na náměstí vždy vrátila

  • 0
Jako by symbolizovala odpor a protest lidí proti režimům potírajícím lidské svobody. Socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v Humpolci má za sebou nevšední příběh. Několikrát byla vystavena a několikrát musela být ukryta. Třeba v hromadě uhlí a dřeva nebo zakopána pod zemí.

Právě socha prvního prezidenta Masaryka bude středobodem oslav stého výročí založení Československa v Humpolci. S dílem sochaře Vincence Makovského a jeho nevšedním osudem detailně zájemce seznámí pedagog a historik Zdeněk Škrabánek. Ten historii sochy zmapoval. A při oslavách 13. října s podrobnostmi seznámí zájemce.

„Nejzajímavějším střípkem z její historie je určitě její ukrývání za války a odvaha lidí, kteří se podíleli na tom, zachovat symbol první republiky pro budoucí léta. Její příběh je barometrem politické situace, odvahy, nebo naopak pokrytectví,“ vypráví Škrabánek.

Lidé, kteří myšlenku Masarykovy sochy iniciovali, se sešli poprvé v říjnu 1936. Za tvůrce pomníku vybrali sochaře Vincence Makovského, kterého doporučil i architekt Josef Gočár. Ve veřejné sbírce na sochu bylo tou dobou přes 43 tisíc korun.

Socha byla na Tyršově náměstí slavnostně odhalena v létě 1937. Jenže za pár let zmizela. Původně se lidé domnívali, že z bronzu odlitou sochu odstranila v roce 1940 německá správa a odvezla ji do sběru. Její skutečný osud popsal v roce 1946 Jindřich Trnka. Rukopis je dnes uložený v humpoleckém muzeu.

Konce války se socha dočkala. Pak ji dvakrát uklidili komunisté

Sochu zachránil se svými spolupracovníky tehdejší starosta Emil Hrdlička, kterého později nacisté popravili. „Nejprve ji ukryli ve sklepě měšťanské školy pod dřevem a uhlím. Když se začaly tenčit zásoby otopu a hrozilo prozrazení úkrytu, přemístili ji do bývalého Beckova hospodářství. Byl to prozíravý krok,“ podotkl Škrabánek.

Asi o měsíc později už školní budovu obsadilo německé vojsko. Ani v novém skladu však socha dlouho nevydržela. Kvůli zpřísňujícím se domovním prohlídkám ji lidé zasvěcení do jejího ukrývání raději zakopali asi dva metry od vchodu do skladu. Formálně ji nechali zmizet zápisem v městském archivu, podle kterého byla poničená a posloužila jako materiál pro stavební úpravy.

Socha se pod zemí dočkala konce války a v říjnu 1945 už stála na svém původním místě, kam se vracela ještě dvakrát. Poprvé v roce 1968, devět let poté, co ji odstranili komunisté. V roce 1959 sochu uložili do skladu radnice a žulový podstavec rozsekali na dlažební odseky.

Na novém podstavci ale vydržela jen čtyři roky. S odůvodněním, že se na Tyršově náměstí bude stavět kvůli přivaděči k dálnici, skončila bronzová socha v roce 1972 v depozitáři Krajského střediska ochrany památek a přírody v Brně. Do Humpolce se vrátila až po pádu komunistického režimu, 10. března 1990.

Vyprávění o nevšedním osudu sochy bude jen jednou částí oslav v Humpolci. Ke stému výročí založení Československa připravuje výstavu muzeum, jedna z výstav bude věnována období končící habsburské monarchie. Program zpestří rekonstrukce vyhlášení republiky a vycházka kopírující průvod, jenž městem v okamžiku vyhlášení republiky procházel.

,