Žáci se stali pouze zbožím, říká ředitelka školy s osmi desítkami dětí

Základní škola ve Strážku na Žďársku funguje na výjimku, chodí do ní jen 82 dětí. Na každého mají učitelé mnohem více času. Učitelé i rodiče si takový systém nemohou vynachválit, jenže aby škola přežila, musí na ni doplácet obec.

Je sedm hodin ráno a já se proplétám mezi dětmi proudícími do školy v malém městysi Strážku, který nemá ani tisíc obyvatel. Na chvíli se zastavuji a prohlížím si prostředí před budovou. Malé parkoviště a dětské hřiště s prolézačkami.

„Je to tady hezký, že jo?“ překvapuje mě otázkou jedna z maminek, a tak hned využívám situace a ptám se jí, jak je se školou spokojená.

„To víte, že jsem spokojená. Je tady málo dětí, a proto se učitelka může našemu klukovi víc věnovat, než kdyby chodil do velký školy. Taky to máme tady v obci, jsem moc ráda, že nemusí nikam dojíždět,“ svěřuje se matka asi osmiletého klučiny.

„Je tady příjemná a uvolněná atmosféra,“ potvrzuje mi další maminka. „Všichni se tady známe a důvěřujeme si. Pokud nastane nějaká neshoda nebo konflikt, rychle se to vyřeší. Myslím, že je to právě díky otevřenosti a větší spontánnosti, která na velkých školách není,“ dodává.

Základní škola ve Strážku je skutečně malá. Letos ji navštěvuje 82 dětí. Přesto se jí daří držet všech devět ročníků. Funguje totiž takzvaně na výjimku.

„Spousta lidí vůbec netuší, že něco takového jako škola na výjimku existuje,“ říká ředitelka Anna Knoflíčková.

Děti jsou vyvolané několikrát za hodinu, lépe si látku zopakují

Ve třídách je zde velmi málo žáků. Nejnižší počet je jich v osmé třídě - pouze pět. A to je právě ten nejlepší příklad toho, co znamená výraz „škola na výjimku“. Státem požadovaný průměr žáků na jednu třídu je 17 dětí.

Z historie školy ve Strážku

• Přesný letopočet zřízení školy ve Strážku nelze jednoznačně určit. Podle údajů nejstarší školní kroniky uvádí místopisec Řehoř Volný roku 1662 první zprávy o škole. Zmiňuje se o učiteli, který „několik dítek v obecním domě vyučoval, začež 5 a půl zlatých a něco obilí obdržel“.
• V roce 1878 byla ve Strážku v nákladu 7 000 zlatých postavena nová budova školy. Šlo o stavbu u kostela, která sloužila jako trojtřídní škola. Jejím velkým a dlouhodobým nedostatkem byla voda, která musela být najatým člověkem do budovy denně donášena.
• Na počátku 20. století navštěvovalo školu ve Strážku přes 200 dětí, a to i z okolních vesnic - Mitrova, Habří a Jemnice.
• V roce 1908 bylo rozhodnuto o tom, že je potřeba postavit novou a větší školu na náměstí, protože stávající již nedostačovala. Stavba byla zadána Karlu Šírovi, staviteli z Nového Města na Moravě. V nové škole se začalo učit až v roce 1914. Vyučovalo se zároveň v obou budovách a ve Strážku vedle obecné školy vznikla i škola měšťanská.
• Po druhé světové válce byla při hlavní škole zřízena i škola mateřská a bylo zavedeno školní stravování a zájmové kroužky. Počet žáků stoupal a na konci padesátých let navštěvovalo školu téměř 300 žáků.
• Úbytek žáků však začíná být značný a od školního roku 2003/2004 nenaplňuje škola třídy na celostátní průměr. Zřizovatel tedy základní škole uděluje tzv. výjimku.

Vedení školy tak musí každý rok žádat svého zřizovatele, to je městys Strážek, o povolení výjimky z nejnižšího počtu žáků. A samozřejmě s tím spojenou úhradu zvýšených výdajů na vzdělávací činnost školy. „A to nad výši stanovenou krajským normativem,“ doplňuje ředitelka

„Myslím si, že škola s menším počtem dětí ve třídách je výhodou, protože má velmi pozitivní vliv na výuku,“ říká starosta Vlastimil Tvarůžek. Mít ve třídě 30, nebo jen 10 žáků je zásadní rozdíl. Učitel se může každému žákovi věnovat více individuálně.

„Musíme samozřejmě řešit finanční stránku věci, jak zajistit chod a také pořizování pomůcek a vybavení. Ale domnívám se, že to má obrovský smysl,“ zdůvodňuje starosta.

Ve škole zrovna zvoní a začíná přestávka. Učitelky rychle a ve spěchu přicházejí do sborovny, „na stojáka“ vypijí čaj nebo kafe a jednou dvakrát kousnou do svačiny a zase odbíhají pryč nebo se chystají na další hodinu.

„Učím zde už 30 let,“ svěřuje mi jedna z učitelek. „Vždycky budu podporovat vzdělání, které děti dostávají na této škole, protože si myslím, že se plně vyrovná té velké, městské. V mnoha ohledech ji může i předčit, hlavně lidským rozměrem, na který tu máme prostor. Tady si každé dítě stihne xkrát za hodinu látku zopakovat, protože kvůli malému počtu spolužáků je mnohokrát za hodinu vyvolané,“ sděluje.

Dále si pochvaluje to, že má možnost daleko blíže jednotlivé děti poznat a uzavírat s nimi a jejich rodinami bližší vztahy. Zároveň však práce s nižším počtem dětí znamená připravit si pro ně více úkolů do hodiny.

„Pokud nemáte vyloženě slabou třídu, práce ubíhá rychleji než s velkým počtem dětí,“ říká.

Nynější nastavení financování školství nedává ředitelce smysl

Na otázku, jak vnímá svou, trochu netypickou, školu v systému českého školství, se ředitelka Knoflíčková zachmuří.

„V systému našeho školství se dítě mateřské školy, žák základní školy, student střední či vysoké školy stali zbožím - jednotkou výkonu. Tak se v dokumentech opravdu nazývají. Školám plynou peníze za státního rozpočtu na tuto jednotku výkonu. Víc jednotek rovná se víc peněz,“ říká Knoflíčková, které se tento pohled nelíbí.

„Podstatným a motivujícím kritériem pro přidělení financí by přece mělo být hodnocení toho, jaké mají školy vzdělávací výsledky, zda jejich absolventi mají potřebné znalosti, dovednosti a zvládají plnění školních povinností. Celé nynější nastavení mi nedává žádný smysl a je mi z toho smutno. To my ale bohužel nevyřešíme,“ dodává ředitelka.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Hned na první pohled je znát, že škola ve Strážku k obci prostě patří. Odnepaměti je její součástí. Stejně jako kostel, pošta, obchod nebo hospoda.

Ostatně obce na Vysočině mají o provoz tříd s výjimkou počtu žáků stále zájem. I přesto, že na ně musí doplácet. V kraji funguje zhruba šedesátka základních škol nesplňujících průměrné počty žáků na třídu podle stávajících školních předpisů.

Existence školy na vsi zvyšuje její prestiž. Starostové si svých škol většinou hledí a pyšní se jimi. Do budoucnosti „svých“ dětí jsou ochotni investovat nemalé prostředky.

Na škole se sama učila, teď jí dělá ředitelku

Pro Annu Knoflíčkovou je základní škola ve Strážku srdeční záležitostí. Chodila do ní už jako dítě a nyní v ní pracuje jako ředitelka.

„Myslím, že je důležité, že do ní chodím ráda pořád,“ usmívá se.

Proč si myslíte, že je dobré udržovat v obcích devítileté školy s menším počtem žáků?
Úplná devítiletá škola je důležitá pro udržení stabilního života v menších obcích. Podporujeme komunitní život obcí, zajišťujeme kulturní aktivity a setkávání různých generací. Navíc plně konkurujeme vzdělávací nabídce velkých škol v okolí.

Co si myslíte, že vaše škola může nabídnout jiného, než mají velké školy ve městech?
Jednoznačně je to výuka v malém počtu žáků, ve skupinách. To umožňuje individuální přístup, větší přehled o práci jednotlivců a sledování jejich pokroku. Také ale snížení výskytu rizikového chování mezi dětmi a okamžité řešení kázeňských problémů.

Je něco, na co jste opravdu pyšná, že se vám povedlo v pozici ředitelky dokázat?
Dovolím si říct, že jsem pyšná na to, že škola ve Strážku dokáže využívat dotační příležitosti. Stále se vybavuje novými učebními zařízeními a pomůckami, a výrazně tak zlepšuje podmínky pro vzdělávání. Nyní jsme například získali dotaci na modernizaci učeben počítačů, jazyků, přírodních věd a školní dílny. Dále jsem pyšná na to, že mám stabilní tým pedagogů s požadovanou odborností a že žáci, kteří od nás odcházejí, jsou na středních školách a v životě úspěšní.

Co byste škole přála do budoucna?
Přála bych si, aby škola dál fungovala jako úplná devítiletá. Ráda bych, aby měla více žáků a stále motivované pedagogy, kteří svou práci budou dělat rádi.