Město by demolicí sila přišlo o jednu ze svých architektonických dominant. Pětipodlažní budova s charakteristickými štíty střech ve tvaru lomených oblouků při pohledu od severozápadu dotváří charakter návrší u městského nádraží, za kterým se zvedá centrum města. Budova však byla dlouhodobě prakticky nevyužívaná.
Nyní se chopila iniciativy skupina aktivistů, kteří v někdejším silu chtějí vybudovat kulturní a komunitní centrum. Svůj projekt nazvali prostě a výstižně: Silo Jihlava.
Vůdčí osobností vznikajícího projektu je Stanislav Kašík, který si budovu a okolní areál v březnu na rok pronajal od vlastníka, jímž je akciová společnost ZZN Jihlava.
„Chci zabránit další degradaci této unikátní stavby, aby ztratila nálepku hrůzostrašného domu. Chceme tady vybudovat komunitní zahrady a komunitní kavárnu, nabídnout multižánrový kulturní program včetně venkovních akcí, čili nejen například kytarové rockové koncerty,“ říká třiatřicetiletý rodák z Napajedel Kašík.
Na start projektu se připravoval dlouhodobě, roky ho zvažoval. V Jihlavě pracoval jako divadelní technik a opuštěné silo u městského nádraží okukoval a přemýšlel, jak by jej bylo možné využít a oživit.
Stav budovy je strašlivý, narušuje ji vlhkost
„Vím, že to vůbec nebude jednoduché, je to pro nás všechny, co do toho jdeme, obrovská výzva. Sám bych to nezvládl finančně ani časově, protože bydlím u Humpolce a pracuju v Praze, do Jihlavy dojíždím. Všechno děláme ve volném čase a ze svých peněz. V nejbližší době založíme spolek, který ty aktivity zaštítí, a budeme shánět peníze,“ říká Kašík.
Budova se neobejde bez investice. Je narušená vlhkostí, chybí sociální zařízení pro návštěvníky, provozovatelé budou muset udělat mnoho opatření, aby vyhověli bezpečnostním a protipožárním předpisům.
„Stav budovy je strašlivý. Střechy jsou sice celkem v pořádku, ale budeme muset řešit okapy a svody, buď jsou narušené, nebo byly ucpané. Místy se vysypává zeď, v podlahách je houba, stěny v některých interiérech jsou tak vlhké, že tam opadaly omítky,“ popisuje Kašík.
Před pandemií v silu krátce fungovala laser aréna, covid ale tuto éru záhy ukončil. Ještě před 20 lety, kdy budova dosluhovala ve svém původním účelu, v bytech sila bydleli lidé. Fungovala zde i prodejna zemědělského materiálu.
„Byla to oficiálně nejbláznivější show turné“
„Za tu dobu však byty zchátraly natolik, že dnes jsou neobyvatelné. Ty prostory jsme nabídli k různému využití například kapele na zkoušení, výtvarníkům jako ateliér, bude tam fungovat zázemí pro platformu Food Not Bombs, která vaří jídlo bezdomovcům,“ konstatuje Kašík.
První měsíc strávili dobrovolníci platformy Silo Jihlava převážně úklidem. Budova byla plná haraburdí typu hromad starých pneumatik či zbytků dřeva. „Našli jsme tu množství jehel po uživatelích drog, víme, že tady leckdo přespával a nechal tu nepořádek. To všechno uklízíme,“ přibližuje Kašík.
První zahajovací akcí byl v dosud velmi syrovém vnitřním prostoru sila koncert dvou kapel s prestiží v komunitě nezávislé kultury: pražské skupiny Prohra a newyorských Savak. „No, Jihlavo, to byla oficiálně nejbláznivější show turné,“ napsali členové Savak po koncertě. Další akcí byl uplynulou sobotu den otevřených dveří.
Ekonomický náměstek vlastníka budovy společnosti ZZN Petr Lapeš říká, že roční pronájem je jakousi „zkušební dobou“. „Pokud ale budeme my spokojeni a nájemce bude také spokojen, nebude důvod smlouvu dál neprodloužit,“ říká.
Náročná ruční práce a nedostatečná kapacita
Vlastník zatím nejednal o vlastním finančním vkladu do sila, ale podle Lapeše taková investice bude časem nevyhnutelná. „Pokud bude pronájemce potřebovat pomoc, budeme se mu snažit vyhovět, ta budova každopádně do budoucna bude potřebovat peníze,“ tvrdí Lapeš.
Společnost ZZN pro staré silo už v posledních dvou dekádách neměla využití. „Silo jsme přestali jako takové využívat pro pracovní náročnost jeho technologie. Mělo maximální skladovací kapacitu 3,5 tisíce tun a obsluhovalo jej šest či sedm lidí. Moderní sila mají kapacitu 20 tisíc tun a jejich obsluhu zvládne jeden člověk,“ vysvětluje Lapeš.
Zatímco v soudobých silech je obsluha automatická přes počítačové rozhraní, ve starém silu byl značný podíl ruční práce. „Tam se obilí ukládalo do dřevěných hrádí (kójí - pozn. aut.) po patrech. Když se jedno patro vysypalo, obsluha musela jít vymést ty hrádě a dosypat to o patro níž, bylo to dost náročné,“ popisuje Lapeš.
Obilní silo pro potřeby tehdejšího německého zemědělského skladištního a hospodářského družstva pro Štoky a Jihlavu vzniklo podle projektu brněnského inženýra a stavitele Johanna Theimera pro kapacitu 150 vagonů obilí, zprovozněno bylo v lednu 1928.
Jeho největší zajímavostí je zvláštní takzvaný lamelový krov, který byl pod názvem Zollbau patentem architekta Friedricha Zollingera. Jde o úspornou konstrukci z prken. Tento typ originálního krovu je jak nad hlavní budovou sila, tak i nad částí objektu, kde bývaly kanceláře a byty pro správce a obsluhu sila.
Terminál nebude problém, silnice silo obejde
„Skladiště sloužilo svému účelu až donedávna a dochovalo se zcela autenticky,“ píše Lukáš Brena, který o silu vytvořil heslo pro encyklopedii Industriální topografie, jež mapovala staré průmyslové stavby Vysočiny.
Areálu sila by se měla zřejmě už od příštího roku dotknout stavba nové komunikace k centrálnímu dopravnímu terminálu v místě městského nádraží od okružní křižovatky Havlíčkova - Pražská. Tato nová silnice by měla jít zčásti v trase staré Chlumovy ulice, dnes už zaslepené serpentiny někdejší výpadovky z Jihlavy na Prahu, která se v areálu sila a u něj dochovala.
Nebude to znamenat narušení projektu Silo Jihlava? „Skloubit to určitě půjde, protože ta aktivita počítá s centrálním dopravním terminálem, který je na tom místě plánován už řadu let. Jeho stavba se vlastní památkově chráněné budovy sila nedotkne,“ řekl mluvčí magistrátu Radovan Daněk.
„Tyto komunitní aktivity jako město vítáme, i když samozřejmě dnes nevíme, jak ta aktivita bude vypadat za čtyři pět let. Terminál by mohl centru naopak pomoci, protože se tím k němu přiblíží nový dopravní uzel,“ dodal.
