Podle přírodovědců Pavla Kindlmanna, Hany Šantrůčkové a Jakuba Hrušky Veleba poškodil jejich pověst, když označil vědecké granty za nestandardně vysoké. Uvedl, že motivací přírodovědců jsou „peníze, docentury a profesury“. Tento výrok se objevil před dvěma lety na senátorově profilu na webu Parlamentních listů.
Středeční jednání okresního soudu pokračovalo výslechem žalovaného a závěrečnými řečmi. A nakonec padl také rozsudek, kterým soudkyně Jana Homolová dala vědcům částečně za pravdu.
Senátor a předseda Strany práv občanů z Velkého Meziříčí se musí vědcům omluvit dopisem a také stáhnout část textu z internetových stránek. Přírodovědcům navíc musí uhradit polovinu nákladů soudního řízení. Naopak nemusí zveřejnit na webu vyjádření, které vědci požadovali.
Bylo to připravené předem, myslí si o rozsudku Veleba
Rozsudek dosud není pravomocný, senátor Veleba bude zvažovat odvolání. „Necítím, že bych se měl za něco omlouvat. Rozsudek považuji za jednostranný,“ konstatoval po vynesení verdiktu.
„Velmi mě udivuje, jak lze během pětadvaceti minut přestávky po mém prvním výslechu precizně naformulovat rozsudek. Bylo to připravené dopředu,“ zpochybňuje Jan Veleba.
„Článek (odpovídal na dotaz čtenáře - pozn. red.) jsem napsal proto, že si myslím, že jdou na granty veliké veřejné peníze, které nejsou dostatečně kontrolované,“ hájil se Veleba.
Docent Hruška k soudu ve středu nedorazil, přítomní profesoři Kindlmann a Šantrůčková mohli být s rozsudkem spokojení, i když uspěli jen částečně. „Výrok je promyšlený a je dobře, že soud jasně deklaroval, že pan senátor poškodil naše osobnostní práva, protože mluvil nepravdu,“ komentoval výrok soudu Pavel Kindlmann.
Podle něj nechtěl senátor vědce porazit argumenty, ale pošpinit je. „Chtěl nás vyautovat z diskuze o Šumavě tím, že nás hanobil a diskreditoval,“ dodal.
Jména přírodovědců z Karlovy univerzity a Jihočeské univerzity se objevila ve Velebově výčtu deseti grantů, které jdou podle senátora na ruku ekologické lobby. Čtyři z grantů ve výši čtyři až šest milionů korun řešili dotčení přírodovědci.
Podle Kindlmanna nejsou granty jediným zdrojem financování, které mají fakulty a ústavy zajištěné pomocí institucionálních peněz na běžné výdaje, základní výuku a základní výzkum.
„O grantech rozhoduje agentura - zda je užitečný a jestli je pravděpodobné, že je žadatel na základě minulých výsledků schopný úkol vyřešit. Ty částky rozhodně nejsou neúměrně vysoké. Granty, které jsme žalovali, jsou naopak pod průměrem tehdejšího grantu,“ dodal.
Pavel Kindlmann se o granty u soudu přel už potřetí
Pro vědce nebyl žďárský soud první záležitostí, kterou řeší soudní cestou. ČTK uvedla, že už loni justice rozhodovala spor mezi Kindlmannem a senátorem Tomášem Jirsou (ODS). Jirsa žaloval Kindlmanna kvůli tomu, že jej v novinovém rozhovoru označil za autora senátního návrhu zákona o Šumavě. Kindlmann v interview uvedl, že zákon byl šitý na míru developerům a spekulantům s pozemky. Spor v říjnu skončil u českokrumlovského soudu smírem obou stran.
Ještě předtím Kindlmann a jeho kolegové vedli spor s českobudějovickou lékařkou Jitkou Markovou. Na svém blogu kritizovala granty na výzkum Šumavy jako nákladné a podle ní právě Kindlmann měl být jedním z vědců, kteří tyto peníze čerpali. Badatelé proto od Markové žádali omluvu, okresní a následně i krajský soud však rozhodl, že se lékařka za svá slova omlouvat nemusí.
