Pro většinu lidí jsou jenom prostředkem k uspokojení vlastních potřeb. Jenže pro Rudolfa Fojtíka znamenají bankovky a mince daleko víc. Jsou jeho sběratelskou vášní - a zároveň němými svědky velkých milníků dějin bývalého Československa.
Jednašedesátiletého sběratele rozhodně nenachytáte, ať mu předložíte jakékoliv platidlo z časů společného státu Čechů a Slováků. Vždy ví, do jakého období jej zařadit a kousek z jeho historie vám navíc ochotně převypráví. „Tuhle vášeň jsem podědil po prarodičích, kteří mi později své nashromážděné kousky předali,“ vzpomíná Fojtík.
Kolik platidel ve sbírce má, nikdy nepočítal. Nebylo pro něj podstatné znát přesná čísla a také... k čemu vlastně? Občas nějaká bankovka přibude či se vymění s podobně zapálenými lidmi za nový, dosud chybějící kousek. Odhadem však úctyhodná sbírka cenných „papírků“ čítá nejméně 500 kusů. A počet mincí je ještě mnohem závratnější, údajně jich může mít kolem dvou a půl tisíce.
Socialistická dvacetikoruna byla plná nesmyslů
Po léta střádaná platidla mapují československou historii, tedy období mezi roky 1918 a 1992. Charakter dané doby se promítl i do podoby peněz.
„Například socialistická papírová dvacetikoruna je opravdu kuriózní. Na rubu je vyobrazen muž nesoucí monstranci, ale obě ruce má levé. Následuje kůň, který vykročuje dvěma nohama najednou. A vzadu procesí uzavírá vousatý děda, který má dokonce tři nohy,“ zmiňuje Fojtík zajímavé nedokonalosti, kterých si jen tak nepovšimnete.
Pamětníci předlistopadové éry by jistě okamžitě poznali i bony, tuzexové poukázky, které dopomáhaly k sehnání nedostatkového zboží.
Nejmilejšími bankovkami jsou pro sběratele z Lidmaně ty, které navrhl malíř Alfons Mucha. Jeho motivy dělají z obyčejného platidla hotové umělecké dílo. Fojtík by proto svou kolekci o další podobné oku lahodící exempláře ještě rád doplnil.
Ale slabost má i pro další kusy ze své bohaté sbírky. „Třeba o nejstarší minci, kterou mám, jsem doslova zakopl. Jednou si takhle vyjdete na procházku a narazíte na minci ze třináctého století,“ usmívá se Fojtík, že i náhoda může výrazně zasáhnout do hodnoty sbírky.
Za skutečný počátek své vášně označuje den, kdy se vydal na burzu do Českých Budějovic. Sbírku tehdy neměl zdaleka tak rozsáhlou a ani nadšení nedosahovalo dnešních rozměrů.
„Vůbec jsem netušil, co se mi za ta léta dostalo pod ruce. Měl jsem nějaké ty bankovky a mince a chtěl je jednoduše prodat, protože jsem k nim neměl žádný vztah,“ ohlíží se do minulosti Fojtík. Tenkrát, psal se rok 1986, ho však zastavil jiný sběratel se slovy: Neblbni, raději si to nech! A tak začala jedna velká etapa jeho života - sběratelství.
Bankovka v ceně auta
Teď už má při cestách na burzy jiný hlavní cíl: doplnit sbírku o další žádaný kousek. Jenže například raritní papírové bankovky mohou majitele přijít až na částky, za které by si pořídil nový automobil. Pro skutečné nadšence není ani to žádnou překážkou. „Ale mně by bylo líto dát za to takovou horentní sumu,“ dušuje se Fojtík.
Jako správný sběratel navíc dobře ví, že není důležité sbírku jen rozšiřovat, ale také se o ni dobře starat. Péče o nové bankovky a mince nekončí koupí, ale jejich bezpečným uskladněním. Zvlášť papír snadno podlehne vlhkosti, proto musí být každá bankovka zvlášť zabalena v průhledné fólii.
Neexistuje, že by ji někdo vzal do rukou jen tak bez ochranné „bariéry“. „Každý má ruce mastné či upocené, což okamžitě začne působit. Bankovka by tak mohla být bez povšimnutí znehodnocena,“ vysvětluje, co může jeho vzácnostem ublížit.
Fojtík je přitom opravdu sběratelem na slovo vzatým. Jak sám sebekriticky přiznává, je mu líto a zatěžko cokoli vyhodit. Co kdyby se zbavil vzácného unikátu?
Jeho sběratelskou prvotinou byly zápalkové nálepky za sběr papíru, které získal už jako malý chlapec. A to je jen začátek výčtu... Kdybyste směli u Fojtíků vyšplhat až na půdu, našli byste také pečlivě uskladněné keramické hrníčky. A snad ještě víc těší sběratele z Lidmaně hledání a střádání nejrůznějších pivních sklenic a etiket.
Po čtyřech letech dokončí knihu o historii Lidmaně
Jako lokální patriot dává samozřejmě přednost pivovarům z okolí. Na Vysočině tedy asi není ani jeden pivovar včetně malých rodinných, ze kterého by se etiketa nedostala až k ostravskému rodákovi.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
„A které pivo mám nejraději? Asi to z kamenického pivovaru Kokeš nebo pelhřimovského Poutníka,“ svěřuje se.
I když má Fojtík tři syny, zatím není jasné, jestli bude alespoň jeden z nich v jeho hobby pokračovat. „Vždyť i já sám jsem tomu propadl až v relativně pokročilém věku. Proto je ještě brzy definitivně tvrdit, že se mnou skončí i má sbírka,“ myslí si Fojtík, který má velkou oporu i v tolerantní manželce, která sbírá pro změnu pohlednice.
Čas na doplňování a hýčkání sbírky bankovek a mincí mu však v současné době odebírá jiná aktivita - psaní knihy o historii Lidmaně, na které pracuje čtvrtým rokem.
„Ale už se blížím ke konci,“ usmívá se Fojtík, jemuž se podařilo dopátrat až k údajům ze třináctého století.
