„Rád bych, aby se tyto služby nabízely lidem už hospitalizovaným. Přidávaly by se jako doplněk k jejich léčbě. Akupunktura může pomoci například při bolestivých stavech zad nebo velkých kloubů. Pomoci lze i speciálním cvičením podobným tai-či nebo změnou jídelníčku. S panem ředitelem teď ladíme detaily, aby vše bylo zároveň i v souladu s legislativou. Cítím podporu nejenom ze strany ředitelství nemocnice, ale i Kraje Vysočina,“ říká Vylam.
Jaká byla vaše osobní cesta k čínské medicíně? Zaujalo mě, že jste si prý v 18 letech za své první vydělané peníze z brigády koupil knihu o akupunktuře. To není úplně obvyklé.
Vlastě ani nevím, kdy to začalo. Před deseti lety jsem si udělal první kurz akupunktury a pak jsem čínskou medicínu začal objevovat systematicky i prostřednictvím učitelů, které jsem poznal. Předtím to byl spíš zájem. Tu knihu jsem si koupil s naivní představou, že když si ji přečtu, tak pochopím vše o akupunktuře. (směje se)
Petr Vylam
|
Už na střední škole bylo jasné, že se budete věnovat medicíně?
Kdepak. Napadlo mě to až ve třiadvaceti. Jako první jsem vystudoval farmacii. Ke konci studia jsem si říkal, že bych se rád naučil ještě něco jiného. A rozhodl jsem se, že zkusím medicínu, o které jsem se domníval, že mi bude bližší než farmacie.
A potvrdilo se to?
Doktora dělám už patnáct let a do lékárny jsem ještě neutekl. (směje se)
Máte možnost věnovat se v českém prostředí akupunktuře a čínské medicíně?
Zatím to mám jako koníčka a stále se učím. Spíš ji používám pro své známé a rodinu. Až nyní přišla možnost, že by se to mohlo zkusit i v rámci nemocnice.
Co je vlastně tradiční čínská medicína?
Pojem tradiční čínská medicína nemá žádnou definici a zároveň je to pojem nesmírně široký. Stejně tak jako lidé v Číně neznají pojem akupunktura. Oni pro práci s jehličkami využívají slova obsahující znaky pro ‚kov a oheň‘. Dokonce si myslí, že nikdo jiný kromě rodilých Číňanů nemůže tuto techniku dobře zvládnout. Byli překvapeni, že akupunktura u nás existuje, že se s ní tady lidé léčí a že se o ni zajímáme.
Jaké termíny čínská medicína používá?
Číňané pracují s energiemi a životní silou QI (vyslovuje se čchi - pozn. red.). Věří, že lidským tělem se prolínají elementy: dřevo, oheň, země, kov a voda. Podle čínské medicíny se dají akupunkturou posílit. Například tvrdí, že většina bolestí je způsobena tím, že je v těle chlad. Proto často využívají k nahřívání akupunkturních bodů takzvanou moxu, což je sušená směs bylin slisovaná do válečku o velikosti doutníku, který se zapálí. Teplo body prohřívá a zároveň má vůně bylin posilovat imunitu.
Co všechno jde akupunkturou léčit?
Číňané rádi přehánějí, takže by vám určitě řekli, že všechno.
I onkologická onemocnění?
Během stáže jsem měl požadavek, že chci navštívit i onkologii. Terapie je velmi podobná jako u nás, tedy i s využitím nejmodernější biologické léčby. Ale k tomu všemu přidávají i bylinky. Nepoužívali jehličky.
Jak už jsme naznačili, vy jste se před časem vrátil z tříměsíční stáže v Číně, kde jste mohl na vlastní oči pozorovat čínskou medicínu přímo v praxi. Jak jste se tam vlastně ocitl?
Kraj Vysočina má dlouhodobé partnerství s čínskou provincií Chu-pej. Před dvěma lety absolvovali dva lékaři z nemocnice tradiční čínské medicíny ve Wu-chanu tříměsíční stáž v jihlavské nemocnici. Loni jsem byl vybrán já, abych načerpal znalosti o tradiční čínské medicíně v partnerské nemocnici ve Wu-chanu.
Kde konkrétně jste působil?
Měl jsem domluvenou stáž v nemocnici tradiční čínské medicíny. Tam totiž existují jak nemocnice „západního stylu“, tak jak je známe u nás, tak nemocnice tradiční čínské medicíny. Ale neexistuje mezi nimi žádná pevná hranice. Léčba i diagnostické postupy se tam navzájem prolínají. Čínští lékaři využívají všeho, co se jim zdá dobré k tomu, aby stanovili diagnózu a odpovídající léčbu. Tedy jak nejnovější diagnostické přístroje a léky, tak tradiční čínskou medicínu, bylinky nebo akupunkturu.
Byl ten pobyt pro vás přínosný?
Určitě. Viděl jsem postupy a techniky, o kterých jsem neměl ani tušení. Třeba technika létající jehly mi přišla naprosto zajímavá a rád bych se jí naučil. Při této metodě se jehlička pomalu nepropichuje kůží, ale z pár centimetrů nad kůží se pustí, aby se zapíchla sama. Jinak jsem spíš sledoval, jak lékaři a jejich asistenti pracují. Občas mě nechali aplikovat jehličku nebo si vyzkoušet nějaký postup.
Jaký je rozdíl mezi českou a čínskou nemocnicí?
Ve všem. Lidé v Číně mají jen částečné zdravotní pojištění, takže za pobyt v nemocnici si hodně připlácejí. Navíc pacient se tam sám stará o jídlo a hygienu. To sestřičky vůbec nemají na starosti. Ty mají za úkol dělat léčbu, kterou navrhuje lékař. Pokud není pacient soběstačný, většinou tam s ním bývá někdo z rodiny, kdo o něj pečuje. Třeba i v noci. Jestliže se pacient pohybuje sám, většinou si chodí pro jídlo na ulici, kde je spousta stánků s jídlem. Protože bývá v nemocnicích hodně pacientů, nejsou ubytováni jenom na pokojích, ale leží i na chodbách, kde jsou odděleni jenom plentami.
Jak jste tam komunikoval? Umíte čínsky?
Měl bych se učit víc. Bylo by skvělé, kdybych čínsky uměl víc a domluvil se, protože i ta stáž by byla o něčem jiném. Domlouval jsem se v angličtině, ale pravdou je, že Číňané moc anglicky neumí. Za ty tři měsíce jsme poznal snad jenom dva lidi, kteří uměli anglicky lépe než já. Takže jazyková bariéra tam byla opravdu velká. Ale i tak se snažili ukázat mi, co se dalo.
Necítil jste se tam izolovaně?
To ano. Vyzkoušel jsem si, jaké to je, být tři měsíce jenom sám se sebou. Navíc tam nemáte žádné soukromí. Vzhledem k tomu, kolik je v Číně lidí, pořád do vás někdo vráží a strká. Vzduch tam také není úplně čistý a po návratu do Čech si vážíte už jenom toho, že si můžete doma z kohoutku natočit čistou vodu. Tam jsem si musel vodu kupovat balenou.
Nechtěl jste to kvůli té samotě a nemožnosti si s nikým pořádně popovídat zabalit a vrátit se předčasně domů?
Párkrát mě napadlo, že si koupím letenku a vrátím se. Číňané byli velmi milí, snažili se mi pobyt zpříjemnit, ale i vzhledem k jazykové bariéře asi nebylo úplně šťastné, že jsem tam byl z Čech úplně sám.
A naopak, co jste si tam užil?
Pokud pominu profesní stránku, je tam obrovská nabídka ovoce a zeleniny. Já jako vegetarián jsem si to užíval. Na druhou stranu i díky tomu, že nejím maso, jsem nemusel ochutnávat nejrůznější hmyzí speciality či maso, u kterého jsem si netroufal určit, z jakého zvířete pochází. Běžně tam bylo na ulicích k dostání čerstvé maso z želv, žab nebo různých druhů ryb.
Vegetariánství tam je běžné?
Právě že ne. Oni maso jedí opravdu ve velké míře. Myslí si, že není možné bez něj být. Moc nechápali, jak mohu bez něj existovat.
Měl jste pocit, že tam Číňané trpí nesvobodou? Že je režim hlídá? Nebo vy sám jste zažil nějaké nepříjemné chvíle?
Jestli mě nějak hlídali - nevím. Možná jsem nebyl tak důležitý, aby mě systém monitoroval. Pocit nesvobody jsem cítil v tom, že tam nefungují běžné softwarové systémy, na které jsme tady zvyklí. Nefunguje tam vyhledávač Google, Facebook nebo e-mail mi také nešel. Člověk už je zvyklý na nějaký standard a toto mě hodně omezovalo.
Měl jste možnost Čínu trochu procestovat?
Snažil jsem se podívat do nejbližšího okolí, to znamená do vzdálenosti 200 kilometrů od Wu-chanu. Chtěl jsem vidět hlavně přírodu. Po měsíci pobytu v desetimilionovém městě plném smogu byl výlet do hor něčím neskutečným. Byl jsem jako opilý čistým horským vzduchem a jeho svěžestí.
Jsou místní zvyklí na Evropany?
Moc ne. Kdekoli jsem se objevil, budil jsem rozruch. Znají nás v podstatě jenom z televize. Navíc kromě toho, že jsem bílý, jsem oproti nim i hodně vysoký.
Mají proti Evropanům nějaké předsudky?
Mají spíš představy. A protože jsou Číňané hodně zvědaví, tak se rádi ptají, jestli je to pravda, nebo ne. Typický Evropan je pro ně tlustý člověk, který chodí do McDonald‘s, hodně se voní a navštěvuje často kostel. Velmi častá byla i otázka víry. Ptali se mě, kolik vydělávám, i třeba jestli jsem členem komunistické strany. Já jsem jim pak z legrace říkal, že v Čechách se nikdy neptáme na to, kolik vyděláváme, koho volíme a jakého jsme vyznání. (směje se)
Co jste si z Číny přivezl domů?
Kromě několika suvenýrů a dárků pro blízké například i sadu originálních akupunkturních jehel, dále moxu - což jsou slisované léčivé byliny, které se pálí a prohřívají se tím akupunkturní body. Pak také speciální kladívko, na němž jsou drobné jehličky. Jím se jemně poklepává do postiženého místa. Léčí se tím například kožní onemocnění. Ale hlavně jsem si přivezl kontakty na přátele, kteří mi na dálku mohou poradit.
