„Ostatně právě to byl důvod, proč jsem si založila vlastní praxi. Chtěla jsem mít své ‚stádečko‘, o něž budu pečovat, vše o něm budu vědět a vybudujeme si k sobě nějaký vztah,“ vysvětluje s úsměvem lékařka, která i dnes několik hodin týdně ordinuje. A aby toho neměla málo, věnuje se stále i práci pro radnici. Za svůj přínos Žďáru tak letos obdrží Cenu města.
Proč jste se kdysi rozhodla právě pro medicínu? Měli jste tento obor v rodině?
Částečně ano. Když si má maminka jako služka vydělala na studium, absolvovala v Brně zdravotní školu. Ve válce pak byla nasazená i do německého lazaretu v Kroměříži. Po válce se vrátila do Brna, kde pracovala jako instruktorka zdravotní školy. Tatínek sice studoval medicínu, ale rodina neměla po smrti živitele dost peněz, tak musel školu v pátém ročníku opustit. K oboru se ale později zčásti vrátil – byl zaměstnaný jako úředník na ministerstvu zdravotnictví, a maminka našla práci jako obvodní zdravotní sestra.
U malých dětí bych vynechala sociální sítě, blokovala přístup na rizikové stránky a redukovala čas, který dítě takto tráví. Mnozí školáci totiž u mobilu ponocují a energii pak přes den dohání energy drinky; ty osobně vnímám jako velké zlo škodící dětskému organismu.
