V divočině si nakonec utřídila životní hodnoty a jako bonus zařadila dlouhé túry do běžného života. O zdolání nejtěžšího treku Evropy - 880 kilometrů dlouhé Pyrenejské vrcholové cesty vedoucí sněhovými poli, nebezpečnými balvaništi i úseky bez cest v ostrých stoupáních, napsala nyní pětatřicetiletá hudebnice knihu.
Knížka má podtitul Cesta na vrcholy Pyrenejí a do hlubin duše. Už to napovídá, že cílem treku nebyl „jen“ sportovní výkon…
Ve čtyřiadvaceti letech nastal v mém životě zlom, kdy se mi spousta věcí nepovedla. Ať už v kariéře, tak v životě jako takovém. Hledala jsem tehdy nějaký impuls, aby se u mě něco změnilo, nebo spíš možná srovnalo.
Pohádali jsme se, takže mě nechal na místě a odešel. Později se přihnala šílená horská bouře a já prožila asi nejhorší noc mého života. Myslela jsem, že je to konec, celé údolí se chvělo, blesky padaly všude kolem, déšť bičoval můj chabý přístřešek.
