Mám kancelář na stadionu, vypráví bývalý šéf PSJ i jihlavského fotbalu

Více než čtvrt století byl František Vaculík faktickým šéfem jihlavského fotbalu. Známý podnikatel byl generálním ředitelem a předsedou představenstva akciové společnosti PSJ, klíčového partnera klubu a zároveň obří stavební firmy. Ta však před lety padla. Vaculík nyní poskytl první rozhovor od té doby.

I po pádu stavebního holdingu PSJ, jehož činnost prakticky ukončila insolvence, do níž se firma kvůli finanční likviditě přihlásila na podzim roku 2018, má František Vaculík na druholigový jihlavský klub přímou vazbu. Sportovním ředitelem se totiž v roce 2020, po konci své aktivní kariéry, stal jeho syn, bývalý záložník FC Vysočina Lukáš Vaculík.

„O fotbale se s Lukym bavíme často. Z naší diskuse mohou vždy vzejít nějaké věci,“ říká František Vaculík. „Ale v konečné podobě je to rozhodnutí dnes především na něm.“

Takže se forma vaší diskuse od doby, kdy byl Lukáš „pouze“ hráčem, změnila?
Chci, aby to bylo tak, že je Lukáš teď ředitelem. Náročná rozhodnutí, která se dělají, jsou na něm. Ale zároveň chci, aby věděl, že za ním stojím. A respektuji, co udělá.

Chodí se s vámi poradit? Přece jen zkušenosti z řízení fotbalového klubu máte.
Bavíme se často a při různých příležitostech. V rodině jsme fotbalem vždycky žili a žijeme. Víte, že v klubu působila i má žena (někdejší dlouholetá členka představenstva a manažerka technického úseku – pozn. red.). Snažíme se, pokud to dává smysl, aby žádná věc nebyla záležitostí jen jednoho z nás. Podobné je to s dcerou, která je ale v úplně jiném oboru. Věnuje se práci s autistickými dětmi.

Primátor: Pana Vaculíka znám jako optimistu

Nejdůležitější zápas FC Vysočina za poslední roky sledovali na tribuně stadionu v Jiráskově ulici v Jihlavě společně, jen možná s trochu jinými pocity. Někdejší šéf klubu František Vaculík byl evidentně nervóznější než jihlavský primátor Petr Ryška.

„Pana Vaculíka znám jako velkého optimistu, přesto se tentokrát nedalo přehlédnout, jak moc si nepřeje, aby veškerá jeho práce a finanční prostředky, které tady do fotbalu vložil, přišly nazmar,“ prozradil Ryška.

Možný sestup FC Vysočina do Moravskoslezské ligy však nebyl jedno ani jemu. „Důvod je jasný, byla by to špatná situace nejenom pro jihlavský fotbal, ale celkově pro sportovní prostředí ve městě,“ připomněl primátor, že kvůli chystané stavbě nové multifunkční arény přišli jihlavští fanoušci na několik let už o hokej.

Naštěstí sestupový scénář zavrhli samotní jihlavští fotbalisté hned v první polovině utkání s Vlašimí. „Vysočina hned od začátku vedla, což bylo moc dobře. Navíc ve druhé půli hrála ještě lépe, takže jsem si zápas nakonec spíš užil, než že bych byl nervózní,“ svěřil se Ryška.

A minimálně stejně spokojený výraz ve tváři měl po přesvědčivé výhře 5:0 i exšéf jihlavského fotbalu, který okamžitě začal plánovat budoucnost FC Vysočina. „Cíle by měly být podle mě vyšší. A ze strany vedení klubu takové jsou. Je k tomu ale potřeba i zájem města a regionu. Bez peněz to nepůjde,“ hlásil Vaculík.

K žádné razantní změně ohledně podpory fotbalového klubu ze strany Jihlavy se ale v nejbližší době neschyluje. „Město rozhodně nemůže financovat profesionální sport. Primárně to musí být podpora od partnerů a firem. Město může pomoci, ale nemůže být tahounem,“ vzkázal Ryška.

V neděli Jihlava hrála své nejdůležitější utkání za 23 let. Jak jste ho prožíval?
(usmívá se) Víte, mně se vždycky líbí, jak se potom nasadí ty titulky. Nejdůležitější zápas za 23 let? Já myslím, že těch nejdůležitějších zápasů za tu dobu bylo víc. Ale budiž, nechávám to na vás. A jak to prožívám? Samozřejmě, celý život je o emocích. A tady ty emoce byly veliké, protože s fotbalem jsme spjatí už spoustu let.

Do jihlavského fotbalu firma PSJ poprvé vstoupila v ročníku 1991/1992...
Tehdy to byl ještě Spartak, později FC PSJ Motorpal. V té době byla Jihlava na konci nebo v polovině tabulky třetí ligy. Ale teď, kdy je do klubu zainvestováno a je tady poměrně kvalitní zázemí, by byla škoda sestoupit. Jihlavě sluší přinejmenším druhá liga. Nebo v ideálním případě, a to je taky naše přání – vrátit se do nejvyšší soutěže.

Při nedávném rozhovoru mi bývalý ředitel FC Vysočina Zdeněk Tulis říkal, že v Jihlavě je dobré tréninkové zázemí, jsou kvalitní trenéři, šikovní mladí hráči... A že klubu k návratu do nejvyšší soutěže chybí jediné, pořádný sponzor.
Myslím si, že hráčský kádr je sice mladý, ale má na to, aby přinejmenším nehrál o záchranu druhé ligy. Je dobré, že v tak důležitém zápase postupně nastoupí sedm odchovanců. To je dobrá vizitka práce s mládeží. Ale já jsem životní optimista, takže věřím, že je šance se posunout výš. A vím, že kluci – ať se to týká Lukyho, nebo jeho týmu okolo – pro to dělají všechno.

Váš syn Lukáš se po utkání nechal slyšet, že ho potěšilo, že od konce PSJ se poprvé sami ozvali zájemci ochotní klubu pomoct.
Bylo by to dobře, moc bych si to přál. Za těch 23 let jsme určitě byli vděční za každého partnera, který se jakýmkoliv způsobem, ať finančním, nebo jiným, snažil FC Vysočina pomoct. A to platí i nadále. Je pravda, že zatím se bohužel nenašel žádný titulární, silný partner. Působila tu naše firma PSJ, nebo naše rodina, která byla celou tu dobu pro jihlavský fotbal tím druhým největším sponzorem.

Platí, že alfou a omegou profesionálního sportu jsou peníze?
Je to důležitý aspekt. Protože vedle toho, že dokážete vytvořit tým a jak dokážete posouvat mladé hráče, je vždy potřeba najít, dostat nebo dovychovat rozdílové hráče. Jsou to třeba dva tři, kteří z takového týmu, jakým dnes FC Vysočina je, dokážou udělat špičkový tým ve druhé lize, případně tým, který může konkurovat i soupeřům z nejvyšší soutěže. A to bohužel bez peněz nefunguje.

Nyní se má však blýskat na lepší časy. Mluví se o příchodu silného sponzora, který by mohl přinést významné peníze. Prozradíte víc, nebo se budete řídit tím, že dokud není nic podepsáno, nedá se věc komentovat?
Určitě se o to snažíme – nebo tým lidí, kteří v klubu jsou – udělat všechny potřebné kroky. Ale přesně jak říkáte: dokud ty věci nejsou dotažené, nejen co se týká podpisu smluv, ale dokud nemáte reálně peníze na účtu, nemá cenu předbíhat.

Mnozí nedělní vítězství 5:0 nad Vlašimí a udržení se ve druhé lize vnímají jako bod zlomu. Berete to podobně? Prošli si hráči fotbalovou maturitou?
Určitě. Jsou to zkušenosti, o kterých sice můžete povídat, ale dokud to člověk nezažije, jako hráč si tím neprojde, tak to jen poslouchá. Ano, pro tyto kluky to maturita byla. A je jen dobře, že se to nakonec zvládlo. Protože jsem přesvědčený, že tým má v sobě kvalitu na to, aby nemusel hrát do konce s těmito obavami, které tady teď byly. A věřím, že to příští sezona potvrdí.

Co se bude muset změnit, aby se podobný scénář neopakoval?
V životě, v podnikání i ve sportu je to tak, že všechny porážky mají jednu výhodu. Pokud se z nich dokážete nejen dostat, ale i řádně se poučit, můžete z nich vyjít silnější. Myslím, že Lukáš a celý tým kolem se snaží věci zanalyzovat. Připravit a zabezpečit věci tak, aby jihlavský fotbal mohl dobře reprezentovat nejen Jihlavu, ale celou Vysočinu. Pro naše mladé hráče to byla obrovská zkouška. A myslím, že jim to může do budoucna prospět.

Bylo ještě něco, co vás na jinak nepovedené sezoně potěšilo?
Diváci. Bylo prima, co v neděli předvedli. Víte sám, že v Jihlavě v jednu chvíli na vybrané zápasy chodily až čtyři tisíce lidí. A ti vytvářeli tu správnou atmosféru. A za poslední zápas – jak kotli, tak dalším divákům, kteří tam byli – patří poděkování. Protože přispěli k tomu, aby byla atmosféra taková, že to mužstvo zvládlo.

Na klíčový duel celé sezony přišla i řada bývalých hráčů, včetně Petra Tlustého. Byl jste rád, že jste známé tváře opět viděl?
Určitě, to vždycky potěší. Ale stejně tak jsem rád za každého diváka, který přichází kluky podpořit. A byl jsem i rád, když po skončení zápasu na hřišti s hráči slavila omladina, ti nejmladší. Protože jsem pořád přesvědčený, že sport v jakékoliv podobě přispívá nejen k tomu, že mladí kluci tráví volný čas smysluplně, ale často pomáhá i k výchově pro budoucí život. A to je dobře.

Vraťme se ještě na chvíli k vám osobně. Po konci PSJ jste řadě lidí sešel z očí. Prozraďte, co nyní děláte.
Pracuji, pracuji, pracuji. Věnuji se tomu, čemu celý život. To znamená nějakému developmentu. Mám svůj tým, dostal jsem nabídku vstoupit do větší stavební firmy, kterou jsem nakonec přijal. Běhám i kolem toho. Samozřejmě že je tady i to, o čem se nyní bavíme: FC Vysočina. A do toho je občas potřeba se postarat i o vnoučata a věci, na které mi dříve nezbýval čas. To se objevuje ve větším. Pro mě je dnes velmi důležitý i návrat mojí paní do života.

Jak často se objevíte v Jihlavě?
Minimálně jednou týdně. V tuto chvíli má kancelář sídlí na stadionu, takže každý týden vidím, co se děje na hřišti. A mám tak i přehled o hráčích.

Komunikujete s nimi často?
Po jednom ze zápasů, kdy jsme hráli dobře, ale prohráli (s Příbramí 1:2, pozn. red.), jsem za nimi zašel do kabiny. Čas od času řeším i určité věci s trenéry. Na rovinu říkám, že to ale nefungovalo s předchozím koučem (Ondřej Smetana, pozn. red.). Se všemi dalšími, ať to byli trenéři předtím, nebo teď, si jednou za čtrnáct dní zavolám. Tenhle kontakt si držím.

A co se svým kamarádem Zdeňkem Tulisem, s nímž jste klub budovali? Voláte si, vídáte se?
Pravda je, že si teď nevybavím, kdy jsem naposledy se Zdeňkem mluvil. Myslím, že jsme měli nějaký telefonát pár měsíců zpátky. Občas si zavoláme, ale není to tak intenzivní, jako to bývalo dřív. Trošku jsem očekával, že se Zdeněk objeví teď na nedělním zápase. Ale pravda je, že jsem nevysílal žádné speciální pozvání. A vím, že Zdeněk měl taky svoje zdravotní problémy, do toho má vnoučata a tak. Ale tak třikrát čtyřikrát do roka si spolu voláme a něco probereme.

Konkurz PSJ komplikují vleklé spory

Na podzim roku 2018 jihlavská společnost PSJ a. s., tehdy jedna z nejvýznamnějších stavebních firem v České republice, podala sama na sebe insolvenční návrh.

Holding, ve kterém v té době pracovalo více než 300 zaměstnanců a jehož roční tržby dosahovaly téměř čtyř miliard korun, se dostal do finančních potíží v souvislosti s několika nepovedenými zakázkami, včetně významných staveb v Rusku – v Nižním Novgorodu a v Ufě.

„Jednání o nalezení vhodného finančního partnera byla přes veškerou snahu představenstva neúspěšná. Proto představenstvo splnilo svou zákonnou povinnost a předmětný návrh soudu učinilo,“ uvedl tehdejší mluvčí firmy Miroslav Fuks.

V následném konkurzu byl majetek firmy, která byla generálním partnerem tehdy prvoligového klubu FC Vysočina, oceněn na 685 milionů korun. Uznané pohledávky za firmou PSJ se podle insolvenčního správce Davida Jánošíka pohybovaly okolo dvou miliard korun.

Během následujících měsíců se v rámci konkurzu majetek firmy podařilo zpeněžit, insolvenční řízení se však dodnes nepodařilo uzavřít.

„V současnosti dobíhají ještě nějaké incidenční spory,“ vysvětlil na dotaz MF DNES Jánošík. „Původně jich bylo asi 35, dnes jich zbývá neuzavřených šest. S tím, že předpokládám, že tak tři skončí letos, zbytek snad příští rok,“ doplnil insolvenční správce.

Do konkurzu však ještě může výrazným způsobem zasáhnout jedna velká pohledávka. „Český subjekt z titulu hodně starých reklamací uplatňuje pohledávku ve výši 5,5 miliardy korun. Jejich pohledávku neuznávám, ale je o ni veden soudní spor,“ říká Jánošík, který má v současnosti zjištěné pohledávky za dvě miliardy korun. „Na základě soudního sporu se to však ještě může změnit,“ dodal.

S vyřizováním záležitostí ohledně konkurzu s Vaculíkem komunikuje a ten mu poskytl jako zástupce dlužníka potřebnou součinnost. „Zejména s věcmi, které zůstaly v zahraničí,“ připomněl Vaculík některé dlužníky z minulosti. „Je s tím ještě spoustu práce, kterou se snažím dotáhnout,“ dodal.