Ondřej Zmeškal s Markem Peterkou mají za sebou nejdelší denní etapu v délce 249 kilometrů nebo horské úseky ve francouzských Alpách a Pyrenejích. Na kole pokořili i obávanou horu Mont Ventoux (1 910 m n. m.), a to dokonce dvakrát. Poprvé v historii Tour de France obsahovala jedna etapa dva výstupy právě na tento vrchol.
Do cíle závodu na pařížském Champs-Élysées dojel Ondřej Zmeškal 16. července, s dvoudenním odstupem od oficiálního pelotonu. „Tour de France jsem se rozhodl zdolat, abych překonal své cyklistické limity, ale hlavně abych pomohl těm, kteří to potřebují nejvíc,“ objasňuje nevidomý atlet cíl své účasti v populárním závodě.
 |
Pár dní před startem totiž spustil sbírku na podporu nevidomých dětí a jejich volnočasové aktivity. Za vybrané peníze se pro ně pořídí tandemová kola, sportovní vybavení a jiné kompenzační pomůcky.
Proč jste se rozhodl jet právě Tour de France, kde byl ten první impuls?
První impulz zajet celou Tour de France vznikl na soustředění v Ománu v loňském roce, kam jsme vyrazili po zrušeném kvalifikačním závodě ve Spojených arabských emirátech. Na soustředění jsem mluvil o tom, že bych někdy rád jel na kole napříč celou Evropou, a mého traséra Marka napadlo, proč třeba nevyrazit rovnou na nejznámější cyklistický závod Tour de France.
Jste fanouškem tohoto cyklistického závodu?
Tour de France jsem začal víc sledovat v době, kdy do ní vstoupil Peter Sagan, ale že bych vyloženě seděl u televize po celou dobu závodu a vše sledoval, tak to zrovna ne.
Jak jste se na zdolání všech těch kilometrů připravovali společně se svým trasérem?
Příprava trvala zhruba rok. Většinu času tréninku jsem strávil na cyklistickém trenažeru doma, protože nás mezi sebou s trasérem dělí velká vzdálenost. Ale s Markem jsme vyrazili i na pár soustředění do zahraničí. Dokonce jsme si zajeli pár etap Giro d’Italia, abychom měli trochu představu, co nás čeká.
Bylo těžké sehnat traséra, který by do toho šel s vámi?
Trasérem na Tour de France se stal můj dobrý kamarád a parťák Marek Peterka. Společně už v tandemu závodíme pár let a společně jsme se taky rozhodli podstoupit výzvu Tour de France.
Která etapa byla nejtěžší?
Paradoxně to nebyla žádná z horských etap. Nejtěžší byla třináctá etapa, protože byla hodně větrná. A odpor ve větru na tandemovém kole je o dost větší. Z kopce jsem měl občas pocit, že stojíme na místě a nikam nejedeme.
Měl jste okamžiky, kdy jste s tím chtěl lidově řečeno seknout?
Některé okamžiky byly opravdu těžké a náročné, ale vyloženě jsme si nikdy neřekli, že bychom s tím chtěli seknout. Na závodě jsou dlouhé úseky, takže vám nezbude nic jiného než to dát hlavou.
Ondřej Zmeškal
|
Pochopila jsem správně, že jste jeli den před závodním pelotonem?
Zpočátku jsme jeli ve stejné dny jako peloton, jenom jsme vyrazili brzy ráno. Pak jsme čtvrtou etapu spojili s časovkou, abychom se posunuli před jezdce Tour de France. Horské etapy se zavíraly den předem, tak hrozilo, že bychom se na tato místa nemuseli dostat.
Kdo vás na cestě ještě doprovázel?
Čtyřčlenný tým, který se o nás po celou dobu staral. Celkem nás bylo devět, protože někteří členové realizačního týmu se měnili během závodu. Od dokumentaristy, který měl za úkol celou cestu zaznamenat, až po moji přítelkyni, která vařila a starala se o zázemí a komunikaci. Samozřejmě s celým projektem pomáhala spousta dalších lidí, kteří byli nezbytnou součástí před odjezdem do Francie. A také díky partnerům se mohla celá tato věc dotáhnout do konce.
Co vás po absolvování jednotlivých etap ve Francii bolelo nejvíc?
Jednu chvíli mě začalo docela dost bolet koleno, ale zaledováním a mazáním se to dalo brzy do pořádku. Ale víte jak, ke konci vás už bolí úplně všechno.
Jaké byly pocity v cíli?
Byl jsem rád, že už to mám za sebou, protože to bylo dlouhé. Ale všechno, co jsme dokázali, mi začíná docházet až s postupem času.
Oslavovali jste? A byla překvapením krabice plná kremrolí, která na vás čekala doma?
Pochopitelně jsme bouchli šampaňské, ale žádná velká oslava. Na to si moc nepotrpím. Jinak doma mě rodina přivítáním dojala.
Vy jste Tour de France jeli hlavně proto, abyste vybrali peníze na sportovní potřeby pro nevidomé děti. Jak dlouho sbírka potrvá?
Sbírka, kterou jsme pro nevidomé děti spustili, protože moc dobře vím, jaký je život bez zraku, potrvá ještě nějaké dva měsíce. Takže lidé mohou pořád přispět. Momentálně je na sbírce nějakých sto tisíc korun, ale věřím a doufám, že částka bude mnohem větší.
Jaké máte další sportovní výzvy?
Pár jich je, ale nerad bych něco prozrazoval předem. Teď bych se ovšem rád věnoval znovu triatlonu.
