„Hrdinové knihy zažívají jistá traumata související s dobou a čtenář je svědkem způsobu vyrovnávání se s minulostí a strachy, které jim život zasadil. Není to faktografické vyprávění o dané době. Příběh je vedlejší, stěžejní je sdělení, které je poplatné kterékoliv době,“ říká autorka.
Veronika Doskočilová
|
V rámci svého druhého knižního titulu jste prý původně cílila na odlehčené a humorně laděné téma ze současnosti. Ale myšlenka příběhu z druhé světové války se vás nechtěla pustit. Jak vlastně vznikala nová kniha?
Bylo to někdy v dubnu 2019, kdy jsem se ráno vzbudila a hlavou mi běžel příběh. Já jsem si ho zapsala s tím, že se k němu někdy vrátím. Nechtělo se mi to zpracovávat, protože to bylo velmi ponuré a depresivní. Chtěla jsem další knihou lidi pobavit. Ale nedalo mi to zkrátka spát. Postupně chodily další a další střípky příběhu, které jsem si zaznamenávala. A najednou jsem zjistila, že už tvořím knihu. Zprvu mě to vyděsilo, protože knih s motivy druhé světové války a holokaustu už je hodně. Někdo dokonce může namítat, že se jedná o využívání tématu za cílem obohatit se. I z toho důvodu jsem takovou knihu psát nechtěla, ale stále se to dralo ven. Nicméně důležité je říct, že primárně to není kniha o válce, tedy o příběhu, ale o myšlenkách, které stojí v pozadí.
Přemýšlela jste o tom, proč právě toto téma? Kde se ve vás vzalo?
Od dospívání jsem byla nějak zvláštně fascinovaná tématem druhé světové války a holokaustu. Dokonce i v případě, kdy jsme měli povinnou četbu ve škole, jsem si vybírala válečné autory. I potom, když jsem studovala na vysoké škole bezpečnostní studia, téma konfliktů se tam také hojně řešilo. Nějak se to zkrátka zrodilo. Vědomě jsem s tím nekalkulovala.
Vy jste se vydala také do Terezína a tam se vám stalo něco zvláštního...
Byla jsem na prohlídce v jedné z cel a něco mě poštípalo do prstu. Ale opravdu hodně, kdy mi celý prst natekl. Mnou tenkrát najednou projel obrovský strach. Bylo to velmi zvláštní. Odjela jsem domů a celé se to spustilo. Příběh nastartoval a nešlo ho zastavit. Myšlenky mi chodily jako film. Třeba když jsem jela v tramvaji. Proto jsem pořád u sebe nosila zápisník.
Měla jste nějaký přímý zážitek nebo setkání s někým, kdo prožil druhou světovou válku anebo si prošel koncentračním táborem?
Právě že ne. Dívala jsem se na dokumenty, četla jsem nejrůznější osobní zpovědi lidí, kteří si těmi všemi hrůzami prošli, byla jsem několikrát v Terezíně, procházela jsem si muzeum, kde jsou zaznamenány některé příběhy, hovořila jsem s historikem, ale chtěla jsem příběh nechat odosobněný. Chtěla jsem ho jakoby pozorovat zpovzdálí.
Vlastně jsme neřekli, o čem kniha je? Anotace k ní je spíš tajnosnubná.
Je to záměr. V knize je spousta dějových zlomů a zvratů. Jenom vyjmenování hlavních hrdinů by znamenalo prozrazení jistých překvapení. Vím, že tento typ anotace není úplně standardní a může čtenáře odradit, ale také navnadit.
Alespoň naznačte.
Hrdinové knihy se setkávají v Terezíně a pomocí retrospekce se dozvídáme, co tam zažili. Během knihy se přesouváme na konec 90. let 20. století a zjišťujeme, jak je tato temná minulost změnila a jak se se svými traumaty vyrovnávají. Někdo je zatajuje, jiný naopak o svých bolestech mluví. Stěžejním tématem knihy je silná myšlenka odpuštění a smíření.
Na rozdíl od první knihy jste se rozhodla Skleněné ztráty vydat sama, přestože jste měla nabídku zavedeného nakladatelství. Co vás k tomu vedlo?
Chtěla jsem si knihu pojmout zkrátka celou po svém. Ale největší motiv byl ten, když jsem oslovila Lukáše Brousila, šestnáctiletého syna svých přátel, aby mi ilustroval přebal knihy. Řekla jsem mu nějakou svou představu a on mi poslal jeden jediný návrh, mimochodem poměrně jiný, byl ale naprosto úžasný. Najednou jsem věděla, že právě takhle ta obálka musí vypadat. Ale zároveň mi došlo, že pro nakladatelství to bude těžko akceptovatelné. V nakladatelstvích se tlačí hodně na to, aby si vás kniha přitáhla vizuálem, aby křičela. Já jsem však věděla, že tato kniha musí být jemná a jednoduchá. Dalším impulzem byla touha naučit se novou věc. Takže jsem si založila vlastní nakladatelství. Vše jsem se přitom učila za běhu.
Promítla se do vydání knihy ekonomická krize?
Ano, nebyl papír. Kniha měla vyjít původně 20. října. Týden předtím mi volali z tiskárny, že se omlouvají, ale že na papírenském trhu je nedostatek papíru. Museli jsme udělat kompromis a objednali jsme o něco tenčí papír a kniha vyšla o čtrnáct dní později.
Vaše nakladatelství má zajímavý název „skript.to“. Jaký má význam?
Vychází to z jedné historky na gymnáziu a z přezdívky, kterou jsem potom dostala. Jednou jsem opsala test z fyziky, která mi moc nešla, a spolužák mi tehdy řekl: Ty jsi ale Scriptoria. (scriptorium - středověká písařská dílna, zprvu klášterní, kde mniši opisovali a iluminovali knihy - pozn. red.) A mně se to už tehdy moc zalíbilo. Udělala jsem si třeba i podobně znějící e-mailovou adresu. No a teď jsem se k tomu obloukem vrátila.
Chcete si vydávat jenom svoje knihy, nebo nabídnete své nakladatelství i jiným autorům?
Ze začátku jsem měla velké ambice. Jenže celý proces vydání knihy je tak finančně a časově náročný a tak nevýdělečný, že jsem změnila prvotní plán a budu si vydávat jenom své knihy.
Jaké vaše tituly budou následovat?
Jsou to hned dvě knihy. Tou první je kniha povídek. V létě jsme byli s přítelem na kolech ve Francii. Přijeli jsme domů, druhý den mě chytila múza a za pět dní intenzivní práce, kdy jsem se doslova zavřela v pokoji a téměř nevycházela, jsem sepsala sbírku povídek z francouzského maloměsta. Každá povídka se odehrává v jednom hotelovém pokoji. Jednat se bude o menší formát knihy, kde budou velkou roli hrát i ilustrace. Bude to něco naprosto jiného, než ode mě doposud čtenáři znají. Jsem zvědavá na jejich reakce.
A druhý titul?
To je téma z cyklistického prostředí. Téma, které je mi hodně blízké, protože s přítelem na kole jezdíme. Tu knihu jsem dopsala před pár dny.
O čem je?
O klukovi, kterému se najednou zhroutí svět. Začne ale jezdit na kole a cyklistika mu otevírá nové obzory. Potkává nové lidi a zjišťuje, že se dá žít i jinak. Snažila jsem se, aby to bylo odlehčenější, humorné téma, kde například zní i slang mladých cyklistů. Je to také jiný soudek než předchozí dvě knihy. Vyjít by mohla na jaře 2023.
