„V roce 2012 jsme se prodali francouzské společnosti Vinci, která patří mezi největší inženýrské společnosti světa. A díky ní se dostaneme k velkým a prestižním zakázkám,“ říká předseda představenstva české Nuvie Martin Pazúr.
Nuvia se podílí na výstavbě největšího neutronového centra na světě ve švédském Lundu. Velké experimentální zařízení nazvané ESS (European Spallation Source), ve kterém vědci použijí neutrony k nahlédnutí pod povrch zkoumaného materiálu. Běžnými druhy záření, jako jsou světlo, rentgen nebo elektrony, nelze tak efektivně jako pomocí neutronů proniknout hluboko do nitra materiálů a pozorovat struktury uspořádání atomů a dynamiku jejich pohybů.
Ve Švédsku konstruují 600 metrů dlouhý urychlovač, který urychlí částice až na 95 procent rychlosti světla a následnou srážkou s wolframovým terčem dojde k uvolnění desítek neutronů s vysokou energií. Vědci pak vystřelené neutrony využijí na různé experimenty: pro mapování procesů živých buněk, ke prozkoumání DNA nebo třeba ke sledování transportu vodíku přes membrány nových typů baterií pro elektromobily. Je to vlastně mikroskop velikosti obchoďáku, jak to trefně přirovnali v časopisu ABC.
Martin Pazúr
|
Co tam dodáte vy?
My, česká Nuvia, jsme získali zakázku za 340 milionů korun na dodávku technologie primárního a sekundárního vodního chlazení a kompletní vzduchotechniku s celkovým objemem prostoru 75 tisíc metrů krychlových. Obecně jsou tyto systémy důležitou součástí všech jaderně energetických zařízení, včetně experimentálních a výzkumných reaktorů a urychlovačů. Účelem vodního chladicího systému v projektu ESS je odvést teplo, které se uvolní při srážkách částic, a vzduchotechnický systém má za úkol zajistit bezpečnost lidí a technologie v prostorách s radioaktivní, výbušnou nebo toxickou atmosférou.
Jak dodávka od vás vypadá?
Základem jsou rozměrné nepohyblivé části, jako tepelné výměníky, čerpadla, tlakové nádoby a kilometry potrubí. Snažíme se použít české komponenty prověřené z jaderných elektráren. Například třebíčská firma Mico nám dodá kritické komponenty, jako jsou tepelné výměníky nebo tlakové nádoby. Úkolem Nuvie bude inženýring, což znamená sestavit tisíce různorodých komponent ve funkční systém, zjednodušeně řečeno vyprojektovat, propojit různé profese a zajistit instalaci a zprovoznění.
Co konkrétně bude z Třebíče?
Z Třebíče zajistíme projekt a dodávku elektro a SKŘ (systémů kontroly a řízení), pozice generálního projektanta, hlavního inženýra projektu a projektových manažerů. Zmíněné Mico pro nás v Třebíči a Hrotovicích vyrábí špičkové, skoro nejlepší tepelné výměníky na světě. Tuto značku také dobře znají v řadě českých i zahraničních jaderných elektráren.
Česká Nuvia nedávno dokončila další prestižní zakázku, tentokrát pro ITER, což je rozsáhlý mezinárodní experimentální projekt ve Francii, na jehož konci má být za několik desítek let nový typ reaktoru pro elektrárny - termonukleární reaktor. Jemuž se taky říká umělé slunce. Co přesně dodala česká Nuvia?
Vyprojektovali jsme a vyvinuli experimentální zařízení na testování všech komponent první stěny ITER před instalací do reaktoru. Naše zařízení simuluje plazmu a testuje, zda použitý materiál vydrží tepelný tok při provozu ITER, což je teplota na úrovni povrchu našeho Slunce. Reaktor se staví mnoho let, a kdyby za deset roků vědci zjistili, že je použitý materiál vadný, bylo by velice nákladné provádět výměnu těchto komponent.
Jak to, že se vám v současnosti daří získávat prestižní mezinárodní zakázky?
Začnu v minulosti. V roce 1995 vznikla třebíčská společnost Envinet, která se zpočátku zabývala převážně IT technologiemi. Postupně jsme s kolegy vybudovali úspěšnou a rostoucí inženýrskou firmu. Pokud ovšem chtěla dosáhnout na velké prestižní projekty, jako jsou ty zmíněné ve Švédsku či ve Francii, bez zastřešení silnou matkou to už nešlo. A tak jsme se v roce 2012 prodali francouzské společnosti Vinci, její jaderné skupině Nuvia. Vinci patří se 185 tisíci zaměstnanci mezi největší inženýrské společnosti světa. Stavěla například nový sarkofág nad černobylskou elektrárnou. Roční obrat Envinetu před prodejem byl 500 milionů korun. V minulém roce jsme měli obrat 840 milionů, letos očekáváme 1,1 miliardy korun a silný potenciál dalšího růstu.
Vedle haly v třebíčské průmyslové zóně máte oplocený prázdný pozemek. Chystáte se stavět?
Ano. Do dvou let tam investicí 100 milionů korun vybudujeme další výrobní a kancelářské zázemí, více jak dvojnásobně větší provoz, než jaký tu máme nyní. Už teď zaměstnáváme jen v Třebíči 200 lidí, v celém Česku dohromady 300 pracovníků. Pro nové projekty bychom potřebovali dalších 100 specialistů. Na každé poradě vedení teď řešíme, kde těch dalších sto zaměstnanců získat. V rámci chystané náborové kampaně brzy představíme výhody práce u nás - kromě zajímavých zakázek a fajn kolektivu také náborový příspěvek, možnost výhodné investice do akcií mateřské společnosti Vinci a zejména slušný nástupní plat jak pro šikovné středoškoláky, tak i vysokoškoláky strojního, elektro či ICT vzdělání. Je nám jasné, že sociálními jistotami těžko můžeme konkurovat nedaleké Jaderné elektrárně Dukovany, na druhou stranu, kdo hledá rozmanitou a zajímavou práci, je u nás vítán.
Při procházce třebíčskou výrobní halou jste mi ukázal rozpracovanou část výrobní linky pro jednu z fabrik v okolí...
I tím se zabýváme. Průmyslová automatizace je důležitou aktivitou tvořící pětinu našeho obratu. Našimi zákazníky jsou výrobci automobilových komponent, například Automotive Lighting, ITW nebo Bosch, kterým projektujeme a dodáváme výrobní automaty a linky. Typickým zadáním od zákazníka je požadavek na provedení konkrétní úlohy v pevně daném čase. Například dodat linku, která každých deset sekund vyrobí kliku k otevírání dveří auta. Automatizační projekty trvají většinou půl roku a hodnota složitějších linek je na úrovni jednoho až dvou milionů eur.
A za výrobní halou máte připravené k expedici přístroje pro měření radiace či bránu s detektory na měření radioaktivity. Kam poputují?
Radiační ochrana a monitorování je další oblastí, kterou má Nuvia ve svém portfoliu. Ty radiační monitorovací stanice, které jste viděla, fungují v celém Česku jako takzvaná Radiační monitorovací síť včasného zjištění, jsou na 56 místech, nejblíž v Dukovanech. Měří úroveň radiace ve volném prostoru. A ty brány zase slouží ke kontrole vozidel, zda jejich náklad nevykazuje zvýšenou radiaci.
Kam takové měřicí systémy dodáváte?
Například do Saúdské Arábie, Itálie nebo Jižní Koreje.
Co děláte pro Dukovany?
Kompletní externí zajištění směnové chemické služby, kterou jsme tam před více jak deseti lety privatizovali. Jsme také jediná firma v Česku, která měří potenciálně radioaktivní odpady z Dukovan a Temelína. Uvedu příklad takového odpadu: je potřeba vyměnit trubku v místě s výskytem radioaktivity. Původní trubku lze často chemicky nebo mechanicky dobře očistit, dekontaminovat tak, že již nevykazuje zvýšenou úroveň radiace a je možné ji po přesném proměření vyvézt na běžnou skládku mimo areál elektrárny. Cílem tohoto uvolňování odpadu z elektrárny je snaha o minimalizaci odpadu ukládaného v areálu elektrárny, tedy snaha o zachování dostatečné kapacity úložných prostor pro další roky provozu. Naším měřením garantujeme, že brány elektrárny opustí pouze naprosto čistý, neaktivní odpad.
Jak jste vůbec začínal?
Jako programátor ve výpočetním středisku dnes už zaniklé firmy BOPO, kde se vyráběly boty. Počítač tehdy zabral celou místnost. Naučil jsem se tam programovat na tehdy supermoderních XT/AT osobních počítačích. Byl jsem pak první programátor naší firmy. Všichni, co jsme nyní ve vedení firmy, jsme v ní začínali od šroubováku, ze základních pozic.
Jak relaxujete po práci?
Bydlíme v Koněšíně, opravili jsme si tam dům. Mám tři děti a ženu, s kterou se máme stále moc rádi. I když doma nejsem tak často, jak bych si přál. Loni jsem měl jenom letadlem sedmdesát tři zahraničních služebních cest. To je hrozné číslo. To pak přijedu domů, obleču montérky a manuálně pracuju kolem baráku. Vyčistím si tím hlavu. Sám jsem si třeba dělal omítky nebo zateplení. Soused stavař mi to chválí, vždycky říká, že až skončím u nás, zaměstná mě s klidem na stavbě.
