U hokeje sice zůstal i po skončení hráčské kariéry - nejprve jako manažer a nyní coby trenér druholigové Techniky Brno, ovšem svoje jméno spojil také s podnikáním. Bývalý dlouholetý obránce Dukly Jihlava, Zlína či Znojma Roman Kaňkovský se společně s dalšími dvěma kolegy pustil před několika lety do výroby posilovacích lan Gun-ex. A momentálně jimi zásobují skoro celý svět.
„Je pravda, že většina naší distribuce míří do zahraničí. Zájem mají v Americe, Anglii, Německu, Itálii, Jižní Africe, Jižní Koreji nebo hodně třeba taky v Portoriku. Jen v Rusku se nám zatím nedaří prosadit,“ prozrazuje rodák z krajského města Vysočiny, který letos v únoru oslavil padesáté narozeniny. „Český trh nám dělá v současné době zhruba asi jen osm procent,“ doplňuje.
Jak vás napadla právě posilovací lana?
Musím přiznat, že to nebyl můj nápad, ale kamaráda Honzy Marvana. Dřív měl fitness centrum, závodil na lyžích a jezdil na kole a napadlo ho přijít s něčím, co by zajistilo sportovcům komplexní přípravu. Což právě tahle naše lana umí.
A vám se jeho nápad zalíbil?
Přesně tak. Honza mě oslovil, protože potřeboval ušít obaly a já mám ve Znojmě firmu na výrobu dresů. No a pak jsme ještě vzali Tomáše Sáru jako ekonoma, takže jsme Gun-ex rozjeli ve třech. Zhruba rok trvalo testování a teď už čtvrtým rokem vyrábíme. Všechna lana jsou přitom dělaná ručně.
Když byla řeč o testování, zkoušel jste je i sám na sobě?
Ne, zařadil jsem je do přípravy hokejové Techniky Brno, kde trénuju. Ale bylo toho víc, Honza je zkoušel třeba s cyklisty. A protože jsme měli vesměs kladné ohlasy, tak jsme je vypustili do světa.
Kdo všechno s nimi trénuje?
Jedni z prvních byli extraligoví hokejisté Komety Brno, pak se postupně přidávaly další týmy, ale i jednotlivci. Jako například boxer Lukáš Konečný či Tomáš Hron. A v létě s nimi trénoval v rámci přípravy i hokejista Petr Sýkora.
Zatím jste jmenoval hlavně sportovce z jižní Moravy, co třeba někdo z Vysočiny?
Z týmů zatím žádný, ale co není, může být (usmívá se). Každopádně s Gun-exem se připravoval třeba skvělý český judista Lukáš Krpálek z Jihlavy nebo atlet Petr Svoboda.
Na první pohled je to jen dlouhý kus silné gumy obalený nějakou látkou. Jak vlastně funguje?
Prostě se někde ukotví a pak se s ním dá dělat celá řada cviků. A to jak někde venku, tak i uvnitř. Samozřejmě neprodáváme jenom lana, ale celý tréninkový systém. Obsahuje webovou nebo internetovou aplikaci, která trenérovi či sportovci sestaví přípravu. Navíc každý uživatel projde odborným školením.
Proč myslíte, že se vám zatím nedaří dostat se na ruský trh?
Těžko říct, ale nějaký ten obchod jsme i tam nakonec udělali. Jeden majitel velkého fitness centra si přiletěl soukromým letadlem pro čtyři sady a zase hned odletěl. To nás celkem překvapilo (usmívá se).
Dají se vaše lana použít i jinde než jenom ve fitness centrech a různých sportovních klubech?
Samozřejmě, cvičí s nimi například hasiči. Ale pořídila si je pro svoje studenty i jedna vysoká škola. A speciální maskáčový design děláme pro vojáky v Americe.
Jak o sobě dáváte vědět?
Prezentujeme se na různých veletrzích, jako je třeba Fibo, který je největší na světě. A máme také svoji dealerskou síť. Dostali jsme se třeba i do jednoho fotbalového týmu v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech.
Zajistili jste si nějak svoje lana proti okopírování?
Máme ochranné známky a průmyslový patent pro každou zónu, která je pro nás komerčně zajímavá. Ale tomu, aby někdo vyráběl podobná lana, stejně nezabráníte. Zrovna nedávno se v Německu objevil podobný výrobek. Měl dokonce i naše barvy - zelenou a černou.
Co s tím budete dělat?
Abych pravdu řekl, tak nám ani tak nevadí, že se občas nějaká ta kopie objeví. Nemusí to být vždycky na škodu. Většinou jsou ta lana totiž vyráběná ze strašného materiálu, a když si je nějaký fitness řetězec koupí, protože chce ušetřit, tak se mu do půl roku rozpadnou. A pak se stejně obrátí na nás. Prostě sázíme na kvalitu.
Chystáte do budoucna i nějaký další výrobek?
Něco připravujeme, ale zatím nechci být konkrétní. Naší prioritou je teď prosadit se na americkém trhu. Už máme dokonce i vlastní pobočku v Miami. Navíc ani teď neděláme jenom posilovací lana.
Chcete říct, že máte ještě nějaký podobný posilovací nástroj?
Ne, jde o speciální oblečení, které nabízíme společně s lany. A taky v tomhle směru máme vesměs pozitivní ohlasy. Ono to bude vypadat, jako že se chvástám, ale celkově máme jen půl procenta reklamací.
Ono taky záleží na tom, kolik lan za rok vyrobíte.
(usmívá se) Jasně. Jsou to tisíce kusů.
Vedle podnikání ještě fungujete jako trenér. Dá se to vůbec všechno stihnout?
Samozřejmě. Firmu na výrobu dresů mám ve Znojmě, kde bydlím, a lana se vyrábí v Brně. Což je vzhledem k tomu, že do Brna dojíždím i kvůli Technice, naprosto ideální spojení.
Čas na to, podívat se také do rodné Jihlavy, už vám tedy asi nezbývá. Nebo se pletu?
Pořád tady žije moje mamka a taky tady mám známé a kamarády, takže ano, i do Jihlavy se občas dostanu. Většinou ale opravdu jenom na otočku.
