Před deseti lety vyráběl rodák z Vysočiny Ivo Vyskočil lodě v Anglii, kde se mu při pohledu na hustou síť plavebních kanálů zrodila v hlavě odvážná myšlenka na podnikání právě ve výrobě obytných lodí.
„Chtěl jsem všechny ty lodě vyrábět doma v České republice a do Anglie je potom pouze prodávat,“ prozradil jednatel společnosti Eurobarge.
To se mu nakonec také stoprocentně vyplnilo. Ocelové lodě určené především pro vnitrozemskou plavbu vznikají na Třebíčsku, přičemž téměř všechny následně končí u zahraničních klientů.
Ivo VyskočilNarodil se v roce 1976 v Polné na Jihlavsku. Momentálně však žije přímo v krajském městě Vysočiny. Před deseti lety pracoval v Anglii, kde vyráběl lodě, a právě tam se také rozhodl, že chce ve stejném oboru podnikat i po návratu domů. V současné době je jednatelem společnosti Eurobarge, která má svoji výrobní halu na Třebíčsku. Ročně se zde vyrobí 10 až 15 obytných lodí určených převážně pro zahraniční klientelu. Téměř všechny končí v Anglii, kde je stěhování se na loď stejně populární, jako v Česku přesuny na chatu. |
Jsou mezi zájemci pouze Angličané, nebo vyrábíte i pro zákazníky z jiných zemí?
Převážně jsou všechny naše lodě určeny pro kanály v Anglii. Ale občas děláme i nějaké na moře. Jedna taková je dokonce i v Praze ve smíchovském přístavu.
A ve všech se dá bez problémů bydlet?
Samozřejmě, všechny jsou kompletně vybavené a zařízené pro běžné bydlení. Rozhodně to ale není nijak levná záležitost ani nic malého. Loď je zhruba dvacet metrů dlouhá, od dvou do čtyř metrů široká a cena se pohybuje i v hodnotě několika milionů.
Kolik jich tak za rok dokážete vyrobit?
Deset až patnáct. U nás jsme ve výrobě těchto typů lodí, pokud vím, jediní.
Češi o ně ale, jak už jste naznačil, asi moc zájem nemají...
Je pravda, že lodí vyrobených u nás pluje v Česku jen několik kusů. Nutno ovšem říct, že vyrábět lodě pro tuzemský trh není a nikdy ani nebylo primárně naším cílem. Omezili bychom tím kapacitu výroby pro trh v Anglii, který nám prostě a jednoduše dává jistotu stálého a celoročního odbytu. Taky občas s mírnou nadsázkou říkám, že mnohem pravdivější pojmenování mojí funkce by místo jednatel společnosti bylo spíš vedoucí britské výrobní kolonie.
Návrhy nabízených lodí si kreslíte sám?
Existují čtyři základní typy, ze kterých si zákazník vybírá. A podle jeho představ pak zařizujeme interiéry. On rozhoduje, kde chce mít kuchyň, kde koupelnu, ložnici a co všechno tam bude. To už je potom stejné, jako když si někdo zařizuje barák.
Má pro vás každá loď zvláštní osobité kouzlo, nebo ji berete prostě jenom jako jednu z mnoha?
Některé se vám vryjí do paměti víc. Třeba v roce 2013 jsme vyráběli zajímavou loď pro australský pár do Francie. Spouštěli jsme ji v Mělníku, oni s ní potom pokračovali dál do Německa a teď proplouvají celou Evropu. Ta je fakt moc pěkná, luxusní. Vyráběli jsme ji osm měsíců, což je na naše poměry dost dlouhá doba.
A ty ostatní?
Jak kdy. Většinou se jedná o menší typy lodí na kanál do Anglie, takže ty se dělají o dost rychleji. Jednu jsme dokonce vyrobili za 22 dní. Komplet se vším. Ale jinak se nedá říct, že každý měsíc máme hotovou jednu. Někdy makáme i na pěti naráz.
Když říkáte makáme, jak velkou skupinu stavitelů si mám pod tím představit?
Asi 15 lidí. Každý samozřejmě umí něco. Jeden svařuje, druhý je elektrikář, třetí natěrač a další má na starost zase ještě něco jiného. Po těch letech už jsou ale všichni perfektně sehraní.
A konkrétně vy umíte od všeho něco?
No úplně od všeho ne, ale většinu z toho celkem ovládám. Proto jsem se tehdy taky v Anglii docela dobře chytil. I když ve srovnání s odborníky, které mám na dílně, jsem na tom pochopitelně o něco hůř. (usmívá se)
Mluvil jste o tom, že existují celkem čtyři typy obytných lodí. Znamená to, že se jich ve všech případech striktně držíte, nebo občas přijdete i s nějakou novinkou?
Většinou se jedná o loď s rovným dnem, která je určená do vnitrozemí Anglie. Ale například ta, co jsme nedávno dělali do Francie, byla pro změnu kýlová. A nebylo to poprvé, co jsme vyrobili tento typ lodě, takže se dá říct, že výsledek už byl uspokojující. Původně jsem se nechal inspirovat lodí, která za druhé světové války evakuovala Spojence z přístavu Dunkerque. Dokonce jsem si od ní sehnal plány až z Holandska.
Takže přece jen sem tam uhnete z vytyčeného směru?
Kdepak, tím pro mě tyhle experimenty skončily. Byla s tím jednak spousta práce a sebralo to strašně moc energie. První kusy jsme měli především na získání zkušeností, ale finančně to byla katastrofa. Teď už chci zůstat jen u toho, co jsme se dostatečně dobře naučili. To znamená u těch čtyř typů, které se liší jen délkou a občas nějakým zvláštním požadavkem.
Jako například?
Nedávno jsme třeba dělali jednu speciální loď pro invalidy. Byla vybavená různými plošinami, aby se na ní mohl majitel co nejpohodlněji pohybovat a dostal se opravdu všude.
Máte dobrý pocit, když potom takovou loď předáváte novému majiteli?
Jasně. Je sice pravda, že jsem si za tu dlouhou dobu zvykl a hotové lodě už tolik neprožívám. Když je ale nějaká atypická, jako právě ta pro invalidy, je to něco jiného. Když vidíte, jakou z ní měli radost a jak moc byli spokojení, tak to vždycky potěší.
Jaká věková kategorie u vašich klientů převažuje?
Většinou jde o starší páry. Když tak přemýšlím, zatím nikdo nebyl mladší než já.
A co třeba bohatí úspěšní podnikatelé, ti si obytné lodě nepořizují?
Žádnou takovou klientelu nemám. Opravdu jde hlavně o lidi, kteří na nich skutečně plánují bydlet. Miliardáři si většinou koupí jachtu a s ní pak vyrazí na dovolenou.
Zažil jste vy osobně nějakou divokou plavbu?
Jednou jsme u pobřeží Anglie chytli velkou bouřku. Tehdy jsem si myslel, že se z toho už snad ani nedostaneme. Najednou má člověk pocit, že je jenom na malinký a vratký lodičce. Ona to taky vlastně je pravda. Ale na hale ve výrobě můžete mít pocit, jak velká loď se u nás vyrábí.
Nemíváte mořskou nemoc?
Ne, vůbec, já mám naopak ten houpavý pocit rád. Je pravda, že když jsem na začátku v Anglii celý den pracoval na lodi, která byla na vodě, večer jsem si pak připadal, jako bych šel z hospody. Akorát tohle bylo zadarmo. (směje se)
To znamená, že jste vyloženě typ pro pouťové atrakce?
To právě nejsem. Jednou jsem v Brtnici zkusil něco, co bylo na dlouhém rameni a motalo se to do všech směrů. Když jsem pak slezl dolů, tak jsem nevěděl, jestli mi srdce tlačí na koleno, kde mám játra a co se děje. Bylo mi strašně špatně. A to nejenom půl hodiny, ale až do druhého dne. Takže z pouťových atrakcí jedině horskou dráhu.
Když už byla řeč o Brtnici, jste vysočinský patriot?
Narodil jsem se v Polné a bydlím v Jihlavě. I když jsem tenkrát odjel do Anglie, chtěl jsem se vždycky vrátit zpátky. Nikdy jsem neplánoval zůstat v Anglii natrvalo. Měl jsem pocit, že tam nepatřím. Takhle, jak to je, mi to absolutně vyhovuje.
