Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod letos slaví 180 let od svého vzniku. Do jeho čela před pár měsíci dosedl nový ředitel Václav Janda. Spíše by se ale dalo říct, že skočil, a to doslova rovnýma nohama. Rodičovskou dovolenou se třemi potomky v Bruselu, kde posledních jedenáct let žije, vyměnil po sedmi letech za funkci nejvyššího muže zavedeného pivovaru s 80 zaměstnanci, jenž patří k nejvýznamnějším v regionu.
Jaké je vaše profesní zaměření? Měl jste k pivovarnictví blízko?
Vystudoval jsem vysokou školu zemědělskou v Brně, obor provoz a ekonomika zemědělství, takže jsem napůl ekonom a napůl zemědělec. Po krátké praxi v zemědělském podniku jsem začal pracovat v bankovnictví. Byl jsem u počátků zrodu sítě Agrobanky shodou okolností ve Žďáře nad Sázavou, odkud jsem v podstatě rodákem. Zažil jsem její největší vzestup až po prodej do rukou nadnárodní společnosti. Pak jsem přešel do Prahy pod Českou konsolidační agenturu, ale asi po dvou letech jsem se vrátil do soukromého sektoru a začal pracovat pro PPF banku, patřící do skupiny Petra Kellnera.
Václav Janda* Narodil se roku 1966 v Chrudimi, od dětství žil ve Žďáru nad Sázavou. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. * Šestnáct let strávil v bankovním sektoru. V roce 2003 odešel s manželkou do Bruselu, kde byl posledních sedm let na rodičovské dovolené. Má tři děti. * Od října šéfuje Měšťanskému pivovaru Havlíčkův Brod, kde nahradil Janu Ambrožovou. Hraje fotbal, tenis, plave a jezdí na kole. |
Jak jste se tedy od bankovek a úvěrů dostal k vaření piva?
Po šestnácti letech v bankovnictví jsem se cítil unavený. Měli jsme roční dceru a žena získala práci v Bruselu pro Evropskou komisi. Tak jsem si řekl, že si dám "carrying brake". Přestěhovali jsme se do Bruselu a já odešel na rodičovskou. Nakonec jsem zůstal na rodičovské sedm let a vychoval tři děti. Až odrostly, zatoužil jsem po jiném druhu stresu, než je ten rodičovský. Loni jsem se začal rozhlížet po práci a díky svým kontaktům jsem přišel do styku s vlastníkem havlíčkobrodského pivovaru, který pochází také ze Žďáru nad Sázavou. Nakonec jsem na nabídku kývl. Rodina ale zůstala v Bruselu.
Co vás přesvědčilo o tom, že jste tu práci vzal?
Vlastníkovi, kterým je česká firma, záleží na tom, aby se pivovar dlouhodobě rozvíjel. Nejde z jeho strany o žádnou krátkodobou investici. A pro mě je to výzva.
Jak se vám daří skloubit práci tady s rodinou vzdálenou tisíc kilometrů?
V Bruselu jsem stále doma a snažím se tam jezdit každý víkend. V pátek večer létám z Prahy do Belgie a v neděli se vracím. Mám to pět hodin ode dveří ke dveřím.
Musel to být asi pořádný skok - z pozice tatínka na plný úvazek rovnou do čela zavedeného podniku. Co pro vás bylo nejtěžší?
Nechci, aby to vyznělo špatně vůči lidem tady, ale když musíte zorganizovat výchovu tří dětí, je to podobné jako řídit firmu. I když způsob jednání i komunikace je výrazně odlišný. A času je i kvůli cestování samozřejmě méně.
Co jste třeba před rokem věděl o výrobě piva?
Možná jen o trochu víc než jeho běžný konzument. Musel jsem se seznámit s provozem a mluvit s lidmi. Musel jsem se do toho dostat, i když zkušeností, které mají ti, co jsou tady dvacet let, nikdy nedosáhnu. Učit se budu muset ještě hodně. Dávám si ještě tak rok, aby některé věci, o kterých musím teď ještě přemýšlet, byly automatické.
Jak vás přijali zaměstnanci?
Není jednoduché, když přijde do vedení podniku s osmdesáti zaměstnanci někdo nový, navíc ne úplně z branže. Chvíli to trvalo, ale myslím, že jsme už k sobě cestu našli. Přispělo k tomu i to, že mým záměrem, i když nějaké personální změny proběhly, není vyhazovat, ale spíš posilovat a dotvářet stávající tým a jeho možnosti. Změny probíhají spíš v ekonomické oblasti.
Co vás v pivovaru překvapilo?
Příjemně mě překvapila kvalita technologie. Je vidět, že se tady hodně investovalo. Pivovar je v dobré kondici, což je zásluha hodně lidí od technologa až po lidi z obchodního oddělení.
Jste pivař? Léta žijete v Belgii, která je pivovarnictví zaslíbená.
Pivo mám rád, ale za pivaře se nepovažuji. Pár piv si dám většinou po sportu, kdy mi chutná nejlíp. Jinak v poslední době piju hlavně nealko, protože hodně řídím. V Belgii je na tisíc druhů piv, ale jsou trochu odlišná než u nás. Většina je silnějších a hodně se pijí i ta ochucená.
Zpátky ke značce Rebel. Co považujete za důležité pro její rozvoj? Co teď potřebuje nejvíc?
Pivovar funguje slušně. Jsme ale uprostřed města a máme stísněné podmínky. Pořád řešíme skladování. Chybí nám aspoň tři sta metrů čtverečních, protože chceme v budoucnu dosáhnout maximální kapacity pivovaru. Ta není dnes ani na dvou třetinách. Historicky tady byl problém s odbytem, lidé se střídali, nebyl řád a koncepce. Nový šéf obchodu koncepci má, takže je to na dobré cestě. Umíme kvalitní pivo vyrobit, ale hlavní je pro nás odbyt a prostory pro skladování.
Vzpomínám, že já, který nejsem místní patriot a pocházím z jižní Moravy, jsem se se značkou Rebel setkal poprvé před dvanácti lety v USA. Jak stěžejní jsou pro vás zahraniční trhy?
Snažíme se podpořit jak zahraniční, tak domácí export. Do Spojených států stále vyvážíme, ale i do Francie, Dánska nebo Finska. Zajímavou oblastí pro nás je i Praha. Více se chceme uplatnit na jižní Moravě a na Slovensku. Mezi naše hlavní partnery patří Rusko. Snažíme se dostat, kam se dá.
Kolik piva havlíčkobrodský pivovar vyrábí?
Je to kolem 80 tisíc hektolitrů ročně. Chtěli bychom se ale časem přiblížit k historickému výstavu z roku 2000, což bylo přes 160 tisíc hektolitrů. To ale bylo období, kdy byl boom všech pivovarů a na tu hodnotu se asi hned tak nedostaneme. Letošek je pro nás nicméně hodně důležitý. Chtěli bychom otočit křivku a produkci zvyšovat.
Nahrává tomu současná situace v pivovarnictví?
Obecně velké pivovary spíš ztrácí, protože se objevuje spousta minipivovarů a lidi chtějí zkoušet něco jiného. Na pivní speciály jsou ty menší schopny lépe reagovat. I my se snažíme, abychom aspoň čtyři nebo pět speciálů ročně vyrobili.
Mně ve vaší nabídce chybělo jedenáctistupňové pivo. Budete ho nabízet? Kolik vyrábíte druhů?
Jedenáctku s názvem Tudor od března už dodáváme, je nová a oproti naší běžné produkci o něco hořčejší. Jinak máme standardní řadu 10, 11, 12 stupňů. Máme také sezonní letní speciály jako višeň, citron a grep nebo velikonoční speciál Drsoň. Pořád přemýšlíme, jaké další druhy vymyslet. Od března také nabízíme nově náš výroční speciál - osmnáctku - vyrobený k letošnímu 180. výročí pivovaru.
Jak si tohle významné výročí pivovar připomene?
Dnem D je 18. říjen. To v roce 1834 rytířský dům Bukovských, v němž sedím a je v něm dnes i pivovarská restaurace, koupili právovárečníci. Chystáme řadu akcí. Tradiční budou Pivovarské slavnosti 31. května. Na podzim chceme kromě Svatováclavských slavností, které už byly i loni, uspořádat zvláštní oslavu přímo k datu toho výročí. Půjde o kulturní akci s koncerty kapel.
