Tolika místy už si v životě prošel Radek Chládek! Rodák z Lednice začal svoji profesní dráhu v Prostějově v oděvním průmyslu v tamní, dnes už neexistující firmě OP Prostějov.
Mimo jiné zde měl na starosti VIP klienty, mezi nimiž byl i někdejší prezident České republiky Václav Havel. Jeho fotografie s osobním věnováním stojí i dnes v Chládkově kanceláři. „Byl to výjimečný zákazník, obleky neměl rád, nejlépe se cítil v riflích a tričku. Ale chápal, že jsou situace, kdy se bez něj neobejde,“ vzpomíná Chládek.
Radek Chládek
|
Čím to, že Vývoj Třešť má jiný osud než OP Prostějov?
Vývoj Třešť je velmi specifická firma. Je družstvem, má jinou strukturu vlastnictví. Máme zde spíš kolektivní rozhodování. V OP Prostějov management nefungoval, jak by měl, a pak to pánové nezvládli. Ale Vývoj Třešť je stabilní společnost, která má své hodnoty. Snažíme se firmu stabilizovat výrobně i ekonomicky. To znamená, že se nepouštíme do riskantních projektů a investic, které by mohly Vývoj poškodit. Ale investujeme pořád do našich výrobních kapacit, kde rozšiřujeme technologie zpracování, abychom byli konkurenceschopní a zákazníkům poskytli ten nejlepší servis.
Není kolektivní rozhodování spíše na škodu?
Někdy se může zdát, že ano. Ale firma má jasně stanovený cíl, který musí představenstvo družstva naplňovat.
Vy jako předseda rozhodujete o čem?
Jsem zodpovědný za to, jakým způsobem se naplňují úkoly a cíle, které stanovila členská základna.
A tu tvoří kdo?
Jsou to lidé z výroby, managementu... Momentálně jde zhruba o čtvrtinu zaměstnanců. Členem družstva může být pouze ten, kdo je tady zaměstnán, je to jasně daná podmínka. Jakmile ukončíte pracovní poměr, zaniká vám i členství v družstvu.
Takže když dá někdo výpověď, musíte mu vyplatit jeho podíl v družstvu?
Ano, vyplácí se, je to jasně dáno ve stanovách družstva.
Je to lepší systém než třeba akciová společnost?
Družstvo je lepší v tom, že všichni táhneme pomyslnou káru společně. Nemáme zde jednoho majitele, který by držel majoritní část akcií a rozhodoval o všem. Takhle lidé mají snahu a chtějí, aby firma prosperovala. Čím bude ziskovější, tím vyšší dividendy se vyplácejí a navyšují se tím vypořádací podíly. A když pak člověk odchází do důchodu, dostává od nás velmi zajímavé částky na přilepšenou. V tom je výjimečnost družstevnictví, a proto je tento systém velmi zajímavý.
Stále ještě platí věta „Češi se neumějí oblékat“?
Platí. I když se zvyšuje počet lidí, kteří mají dobré informace a jsou vyškolení z internetu, než si něco přijdou koupit. Už to není jako dříve, kdy člověk přišel a řekl jen: „Potřebuju oblek na ples.“ Teď už lidé vědí, jaká má být délka saka, jaký je módní střih, jakou barvu by měli mít... Posun zde je, ale stále ještě trvá to, že lidé chodí špatně a nevhodně oblečeni.
Jak to myslíte?
Někdo šetří na doplňcích, někdo si vezme do obleku košili s krátkým rukávem, což je prohřešek, který by se neměl stávat. Další věcí je nevhodně zvolená obuv, která má například tlustou podrážku a celý vzhled pak srazí. Je to dáno tím, že pro Čecha není na prvním místě to, jak je oblečen, když jde do společnosti nebo do zaměstnání. U nás to lidé neřeší, ráno si vezmou tričko nebo košili a je jim jedno, jestli je taková nebo maková. Už na Slovensku je vidět, že tamní muži i ženy mají pro oblečení větší cit.
Jak dlouho si připravujete oblečení vy? Taky si ráno vezmete to první, co najdete, nebo si oblečení vybíráte už den předem?
Mám to nachystáno večer předtím. Přemýšlím dopředu o tom, jak následující pracovní den strávím. Chodím denně v práci v obleku, proto musím mít promyšleno, zda si vezmu tuhle košili a zda se mi bude hodit na danou příležitost.
Loni proběhl médii případ jednoho pražského obchodu se společenským oblečením, jehož majitel umístil na vchodové dveře nálepku: zákaz vstupu v outdoorovém oblečení. Zdůvodňoval to i tím, že chce lidi naučit se oblékat. Je to ta správná cesta osvěty?
Nezaznamenal jsem to. Ale zřejmě tím chtěl ukázat, že v outdoorovém oblečení nemůžete chodit všude. A třeba je to cesta, jak kulturu oblékání v České republice zvýšit. Ostatně, když se podíváte na úředníky ze státní správy, jak chodí oblékaní, někteří z nich mají tričko a bermudy... to přece není správné. Ten člověk by měl nějak reprezentovat daný úřad a sám sebe.
Ani v extrémním teple, jaké bylo letos, byste mu to neodpustil?
Chápu, že byla horka, ale jako klient očekávám, že tam bude sedět člověk v obleku nebo minimálně ve vhodné košili, vhodných kalhotách a obuvi. Prostě není vhodné přijít kamkoliv v čemkoliv, co doma najdu. I když byla třicetistupňová vedra, musel jsem do práce v obleku - obzvlášť, když zastupuji oděvní firmu.
Takže pro nálepku zákazu vstupu v outdoorovém oblečení máte pochopení?
Myslím si, že majitel chtěl prostě poukázat na to, že ne všude můžete jít ve sportovním oblečení. Ostatně, znám jednu francouzskou firmu, která vám oblek neušije, pokud se zdáte majiteli nesympatický. Řekne vám, ať jdete pryč, protože vás neoblékne, i když máte spoustu peněz. Postavil na tom marketingově značku. A ten, kdo ji nosí, je tím na úplně jiné úrovni, ta značka je právě proto výjimečná. Ale popravdě, ani vás bych neměl obsloužit, kdybyste přišel teď dolů do naší prodejny zkoušet si oblek.
Proč?
Protože jste nevhodně oblečený, nemáte košili, máte pouze tričko a s tím si neuděláte přesnou představu, jak na vás bude oblek vypadat. Musíte mít i vhodnou obuv, abychom zjistili správnou délku kalhot. To vše je s tím spjato. Když si jdu kupovat oblek, měl bych být na to připraven a měl bych k tomu přistupovat jako ke svátku.
Jiří Hudler měl velmi pozitivní ohlas při vyhlašování cen NHL, když si na pódium přišel pro cenu bez bot.
To už jsou možná trošku hvězdné manýry... Ale typický příklad degradace společnosti bylo předávání státních vyznamenání, kde byl režisér Robert Sedláček v mikině. To je nehoráznost nejtěžšího kalibru. Tam selhal protokol Hradu, který ho měl ze sálu vykázat. V žádném případě jeho chování neakceptuji, protože to byl výsměch všem lidem, kteří berou, že státní vyznamenání dostávají jednou za život.
Sledujete v bulváru rubriku módní policie?
Sleduji, ale některé věci jsou tam úsměvné, velmi často jsou texty psány s nadsázkou. Ale existují i velmi zajímavé články a blogy o módních trendech. Tam se například dozvíte, že v Itálii jsou naprosto běžnou věcí barevné ponožky k obleku. To k nám ještě bohužel nedorazilo. Já jsem to dnes taky nedodržel a mám černé ponožky, ale správně bych měl mít třeba oranžové, abych tu šeď běžného dne trochu oživil. Také se v Itálii nosí dvouřadová saka, to jsme v Česku také ještě neakceptovali.
Ale není to i vaše práce, abyste zákazníka navedli?
Je to o nás i konkurenci. Jak se rozhodnete, to už je na vás, ale dvouřadový oblek by měl být na figuríně a měl by být vidět a zákazníkovi nabídnut. Ale několik lidí už přijde, jak jsem již uvedl, s jasnou představou a vědomím, co je současný trend.
Troufnu si tvrdit, že značka Vývoj není v Česku příliš známá. Proč to tak je?
Je to historická záležitost, jsme výrobní firma od samého založení v roce 1931. Po revoluci došlo k rozpadu velkoobchodní sítě a vedení firmy stálo před rozhodnutím, jak téměř ze dne na den zajistit naplnění výrobních kapacit. Navázalo spolupráci se zahraničními oděvními firmami ve formě mzdové práce a tento trend v převažující míře drží až do současnosti. Z tohoto důvodu nebudovalo vlastní síť obchodních jednotek a je méně známé na tuzemském trhu než například firma Blažek, která je čistě obchodní společností, a tedy investuje maximálně do reklamy a je samozřejmě jinak zapsána do povědomí zákaznické veřejnosti. My pracujeme tak, že za námi přijde zákazník, řekne, že chce pět tisíc bund, dodá nám na ně materiál a my mu za čtyři týdny dodáme zboží. Jsme výrobní firma, která se soustředí na to, aby poskytla zákazníkovi veškerý servis. Jako možná jediní v České republice jsme schopni nabídnout zákazníkovi ucelené služby od tvorby návrhu, střihu přes výrobu až expedici. Držíme vysokou odbornost našich lidí a nejsme pouze šicí dílna. Držet tyto profese má však i negativní stránku, otevřeně říkám zákazníkům, že jsme v Česku nejdražší firma na trhu mzdové práce.
Většina vašich zakázek jsou tedy velké objednávky a obleky tvoří minoritu?
Je to tak. Například jsme certifikovaná firma na zpracování materiálu Gore-tex a to je náš nosný program, tím jsme na trhu mzdové práce stále výjimeční.
To by vás tedy lidé v outdoorovém oblečení měli těšit...
Problém je v tom, že outdooroví zákazníci, kteří se na nás obracejí, nemají licenci na Gore-tex, protože jde o drahý materiál. A tudíž my pro ně z tohoto materiálu nemůžeme vyrábět. Ale i tak považuji naši specializaci na Gore-tex za cenné know-how. Tento materiál je na trhu momentálně tím nejlepším. Bohužel vysoká cena někdy zabrání tomu, abychom z něj šili.
Předsedou představenstva jste dva měsíce. Co jste členům družstva slíbil, aby vás zvolili?
Tím, že jsem zde čtyři roky působil jako obchodní ředitel a výsledky firmy byly dobré, nemusel jsem slibovat vzdušné zámky. Nabídl jsem svoji odbornost. Práci rozumím, jsem relativně mlád a mám zájem táhnout firmu dál, zlepšovat její kulturu a pracovní podmínky.
Jaká je průměrná mzda ve Vývoji Třešť?
U výrobních dělníků se pohybujeme kolem 14,5 tisíce korun, což je mnohem vyšší číslo, než je průměr v oděvním průmyslu v České republice. Převyšujeme ho až o dva tisíce korun měsíčně.
Pořád je to zhruba o deset tisíc korun méně, než je průměrná mzda v České republice. Jak se vám daří získávat s touto mzdou nové zaměstnance?
Je to složité a velký problém, s nímž se potýkáme. Nabízíme ale určitě práci, která je zajímavá a rozličná. Není to bouchání šroubků na stroji, které je stereotypní. U nás je práce různorodá a tvůrčí. Než se vyrobí třeba jen kapsa, musíte nad tím přemýšlet. Bohužel cenová hladina oděvního průmyslu je daná. Oděvařina bude vždycky níž než strojírenství, protože hodnota jejich výrobků je jiná než našich. To jsou dva rozdílné světy. Ale já jsem hrdý, že jsem v oděvním průmyslu a že dáváme lidem více peněz, než je celorepublikový průměr v tomto odvětví. Ostatně i já jsem se kdysi, když jsem se šel učit na pánského krejčího, rozhodl, že chci jít do světa módy, a jsem v něm celý život.
