Ve sbírce špičky české filatelie je pošta z katapultu i „černá čísla“

  18:44aktualizováno  18:44
Jako malý začal sbírat motýly, teď má Tomáš Mádl ve filatelistických skvostech uložené miliony. Jeho sbírka vzbudila na 2. česko-slovenské filatelistické výstavě ve Žďáře nad Sázavou velkou pozornost. Pražský obchodník s nemovitostmi, právník a developer zde měl pět výstavních rámů.

Rodák z Kamenice nad Lipou Tomáš Mádl představil na tuzemské filatelistické události roku svou sbírku vzácností a zajímavostí československé pošty z éry první republiky. Obchodník s nemovitostmi, právník a developer veřejně vystavil své unikáty vůbec poprvé. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

Tomáš Mádl sice žije nějaký čas v Praze a úspěšně podniká. Rodák z Kamenice nad Lipou, ale patří již několik let i mezi českou filatelistickou špičku. Ve Žďáře vystavil vůbec poprvé spoustu unikátních známek z období první republiky, na kterou se specializuje. I proto byla z výstavy filatelistická událost roku v Česku. Na exponáty, které si Mádl cení zhruba na padesát milionů korun, ve dne v noci dohlíželi ozbrojení strážci.

Tomáš Mádl

  • Pochází z Kamenice nad Lipou na Pelhřimovsku, v Praze vystudoval právnickou fakultu. Je mu 42 let.
  • Je ředitelem a majitelem realitní a developerské společnosti Juris Real, působí i jako předseda představenstva společnosti Česká nemovitostní.
  • Patří mezi zakladatele Společnosti přátel Vlasty Buriana, která vznikla za účelem očištění jména Krále komiků.
  • Filatelií se zabývá od dětství, jeho sbírka Československa z období let 1918 - 1939 patří mezi největší a nejcennější na světě.
  • Je členem organizačního výboru Světové výstavy poštovních známek Praga 2018, kde bude zároveň vystavovat svou sbírku oceněnou teď ve Žďáře nad Sázavou zlatou medailí.

Jak často vystavujete? Musí s tím být spojena spousta starostí a rizik, do Žďáru nad Sázavou jste si přivezl i vlastní ochranku.
Toto byla světová premiéra, proto je kolem toho takový rozruch. Pro region to pochopitelně byla zajímavá možnost vidět na vlastní oči dlouhé roky nevystavený materiál. Všichni se mě ptali, proč jsem si vybral zrovna tuto výstavu. Za dva roky bude Praha hostit Světovou výstavu poštovních známek Praga 2018 a právě žďárská výstava je jednou z výstav, kde lze získat první kvalifikační body. Takže jsem musel i já svůj exponát vystavit v soutěžní třídě a nechat si ho od výstavní jury ohodnotit.

Plánujete, že se kromě světové výstavy ukážete i na jiných akcích?
Tento exponát se samozřejmě příliš často vystavovat nemůže, známky na světle trpí, škodí jim i jakákoliv, byť velmi opatrná, manipulace. A co se týká bezpečnosti, byla přijata taková opatření, aby známky byly nonstop zajištěny, protože žďárský Dům kultury pochopitelně nesplňuje ta nejpřísnější bezpečností pravidla, která si vystavený materiál zaslouží. Další příležitost vidět můj exponát budou mít filatelisté až příští rok v květnu ve finském Tampere, kde se koná evropská výstava Finlandia 2017.

Vaše rarity z období první republiky na výstavě celkem logicky budily značnou pozornost. Od výstavní jury jste nakonec dostal rekordních 97 bodů ze 100 možných. Čím jsou ty známky tak zajímavé?
Rakouské a uherské známky, které zůstaly u československých poštovních úřadů a v době jejich platnosti (do února 1919) nebyly spotřebovány, se na základě nařízení ministerstva pošt a telegrafů jako zbytky odváděly hospodářskému úřadu poštovního ředitelství v Praze a následně opatřovaly knihtiskovým přetiskem „Pošta československá 1919“. Následně šly do prodeje, a to pouze u filatelistických přepážek u hlavního poštovního úřadu v Praze za příplatek. Jejich prodej byl definitivně zastaven až v dubnu 1928. Z hlediska poštovního provozu bylo toto vydání nepotřebné a bylo zjevně motivováno obchodními zájmy emitenta a zejména na celé akci zúčastněných osob, nicméně zůstává nezpochybnitelným faktem, že většina československých rarit pochází právě z této emise.

Říkáte, že někteří odborníci na takové známky koukají skrz prsty, ale je to sběratelsky hodně populární záležitost a jejich cena jde do milionů korun.
Ano, je to dnes sběratelsky i obchodně velmi populární emise, mně osobně se ale zejména přetištěné rakouské známky velmi líbí. Je pravda, že většina skutečných rarit vznikla nějakou výrobní nedokonalostí nebo lidským vědomým či nevědomým pochybením. Ale většinou to kritizují a poukazují na to ti, co takovouto známku ze zřejmých důvodů nikdy mít ve své sbírce nebudou.

Čeho si z věcí oceněných zlatou medailí nejvíc ceníte?
Hodnotná a něčím zajímavá je každá položka, kterou exponát obsahuje, ale jsem pyšný například na soubor takzvaných „černých čísel“ neboli přetištěných doplatních uherských známek. To jsou skutečně nejvzácnější československé známky, byť nikdy nebyly použity v běžném poštovním provozu. Už v 70. a 80. letech minulého století, jak mi starší kolegové vyprávěli, se na nejznámější filatelistické burze U Nováků v Praze série šesti těchto „černých čísel“ prodávala za zhruba 200 tisíc tehdejších korun. Za to byste tehdy pořídili vilu na nejprestižnější pražské adrese, třeba na Hanspaulce nebo Ořechovce. Mně se po zhruba dvaceti letech snažení podařilo dát dohromady zřejmě nejucelenější soubor těchto známek v celé historii. Mám i všechny unikátní čtyřbloky těchto známek. Předtím byla „černá čísla“ i ve sbírkách Maxe Mahra (německý sběratel a obchodník s koberci - pozn. red.) a Lamberta Krejčíře (unesený otec podnikatele Radovana Krejčíře, jeho sbírka šla do aukce v roce 2008 poté, co byl úřady prohlášen za mrtvého).

Chybí vám ve sbírce ještě něco, po čem extra prahnete?
Z období první republiky mi toho už skutečně moc neschází, ale pochopitelně každý sběratel touží své sbírky neustále doplňovat a zkvalitňovat, takže i já rád vyměním třeba známku průměrné kvality za hezčí exemplář nebo jednotlivou známku za větší blok. Problém je, že většina nejvzácnějších známek je součástí významných sbírek špičkových a velmi solventních sběratelů či investorů a ti pochopitelně nemají důvod tyto skvosty prodávat, tudíž se tyto známky na trhu roky nebo celá desetiletí vůbec neobjeví.

Fotogalerie

Kde jste získal zkusmý tisk známky T. G. Masaryk?
Tento vzácný „americký“ tisk pochází z pozůstalosti po významném sběrateli a koupil jsem jej prostřednictvím významného brněnského aukčního domu. Většinu takových mimořádných věcí musíte tvrdě zaplatit v aukcích u nás nebo v zahraničí. Šance, že je někde náhodně objevíte nebo vám je někdo přinese s tím, že něco zdědil po dědečkovi, se reálně blíží nule. Špičkové známky byly drahé a vzácné už v době, kdy vznikly.

Pro vás osobně bylo sbírání známek nejdřív koníček, nebo to byla spíš investiční příležitost?
Když jsem se známkami začínal, tak mi bylo asi pět let. (směje se) Takže jsem asi jako každý sbíral motýly, olympiády a podobné série. Seriózně a na úrovni se tomu můžete začít věnovat, až na to máte peníze a rozum. Kdo má štěstí, tak třeba v pětadvaceti, jiný později.

Je filatelie z investičního hlediska zajímavější než řekněme zlato?
Takhle bych to hodnotit nechtěl. Když známkám rozumíte, přidaná hodnota se časem dostaví. Teď je doba, kdy mají lidé volné peníze, a tohle je konzervativní a dlouhodobá investice pro rozumné investory s dobrým vkusem. Lidé ale ukládali peníze do známek i za časů naopak velmi těžkých, třeba za války, během hospodářských krizí nebo když se připravovali na emigraci. Přemístit majetek v podobě malé vzácné známky byl jistě menší problém než přesunout za hranice právě konfiskované rodinné sídlo.

Kam všude jezdíte na aukce?
V Praze jsou minimálně tři velké aukční domy, jeden je v Brně, já nebo moji agenti jezdíme často do Německa, Rakouska a Švýcarska, občas musíte za významnou položkou letět třeba i do Ameriky.

I při letmém prohlížení exponátu je jasné, že každý vystavený exemplář má nějaký příběh.
Ano, o každé položce bych mohl hovořit dlouhé hodiny. Ať jsou to vojenské známky, skautská pošta, letecké či novinové známky nebo zásilky přepravované vzducholodí. Své příběhy mají dokonce i padělky. Naše nejslavnější padělky, říká se jim vejprtské, nebyly ke škodě pošty dlouhé roky vůbec objeveny a do dnešní doby se nezjistil padělatel ani distributor.

Zaujala mě obálka s nápisem „par katapult“. O co jde?
Ten dopis z Prahy cestoval do Brém, jak se tehdy říkalo, létadlem, z přístavu putovala pošta transatlantickou lodí až k břehům New Yorku. Tato loď byla vybavena katapultem, jenž následně vyslal z paluby malé letadlo, které poštu dopravilo na pevninu. Tyto zásilky byly opatřeny přídavným razítkem a dnes jsou pochopitelně velmi žádané.

Filatelisté se hodně zaměřují na chybotisky a podobné výrobní zajímavosti. Mimochodem chybotisk s Karlem IV., který se letos „podařilo“ vyrobit České poště, už máte?
Vzhledem k faktu, že se těchto chybotisků dostalo na trh a mezi filatelisty několik tisíc kusů, tak se nikdy o velkou raritu jednat nebude a její hodnota bude vždy maximálně v řádech stokorun.

Stává se často, že se chybotisky dostanou za brány tiskárny?
U nás je věcí vynesených - takže ukradených - z tiskáren historicky hodně, je to taková národní tradice. (směje se). Zřejmě je to způsobeno i tím, že nehrozily a nehrozí pro pachatele žádné vysoké tresty. Pochopitelně s výjimkou období protektorátu. Tam asi ani nemusím říkat, co by po odhalení následovalo. Tím víc jsou dnes tyto materiály vzácnější. Ve Žďáře vystavoval například kolega, který se specializuje na korespondenci z koncentračních táborů, to jsou samé silné lidské příběhy.

Laici, kteří se o poštovní známky a o filatelii nezajímají, znají možná modrého mauricia, Britskou Guyanu nebo černou penny. Toužíte po nějaké z nich?
Úplně ne. Black Penny je legendární první známka světa, ale protože zejména z tiskových desek 1 - 9 bylo zhotoveno obrovské množství známek, nejedná se o nějakou mimořádnou raritu a dá se koupit za několik tisíc korun. Mauricius s nápisem Post Office z roku 1847 je už ale pochopitelně naprosto ikonická známka, kterou se mohlo ve své sbírce pochlubit jen velmi málo světových sběratelů a bohužel žádný z nich z Čech nepocházel. To je jen takový mýtus.

Není to spojené s jedním ze slavných příběhů Rychlých šípů?
Přesně tak, tam si modrého mauricia omylem spálil Maxmilián Dráp (usmívá se). Foglar si příběh vymyslel, aby vzbudil v chlapecké duši touhu po dobrodružství. Mauriciové jsou bezesporu nejslavnější známky světa, nejdražší ale určitě nejsou. Například žlutá švédská tříšilinkovka z roku 1855 nebo One-Cent Magenta z Britské Guyany by na společné aukci mauricie hravě přebily. Unikátní známka z Britské Guyany v současnosti patří slavnému obuvníkovi Stuartu Weitzmanovi, který ji koupil předloni za zhruba 10 milionů amerických dolarů.

To je ohromující částka. Ale její cena asi neklesne, že?
Je to pro Weitzmana ohromná reklama a zároveň investice, jejíž návratnost je do budoucna zcela jistě zaručena. Tato známka znamená pro světovou filatelii to samé, co Mona Lisa pro malířství. Zaujímala nejprestižnější místo v největších sbírkách historie, mimo jiné ve sbírce Filipa de Ferrari, nejslavnějšího filatelisty všech dob. Dostat se ale k takovýmto raritám už není jen otázka peněz, ale i potřebných kontaktů. Tyto známky se totiž drží pouze v úzké komunitě lidí. Není velká šance se mezi ně dostat, jsou to většinou nejbohatší rodiny světa, které mezi sebe nepustí ani ruské oligarchy nebo čínské miliardáře, natož pár chudých chlapců od Vltavy. (směje se)

I z toho vyplývá, že špičkových sběratelů je strašně málo. Předpokládám, že v Česku se mezi sebou všichni znáte.
Pochopitelně se známe. V Německu jsou stovky takových sběratelů, v Americe taky, u nás jsou to jen jednotlivci.

Autor:

Volby do EP proběhnou v České republice 24. a 25. května. Volební místnosti budou otevřeny v pátek od 14:00 do 22:00 a v sobotu od 8:00 do 14:00. Do Evropského parlamentu kandiduje 39 uskupení.

Nejčtenější

V Jihlavě zemřel muž, který žil nejdéle s transplantovaným srdcem

Rudolf Sekava podstoupil transplantaci srdce na podzim 1984 a byl nejdéle...

Ve věku nedožitých 83 let zemřel v jihlavské nemocnici nejdéle žijící muž s transplantovaným srdcem. Rudolf Sekava v tu...

Sucho mění zvyklosti, města nechávají trávu růst a pěstují luční kvítí

Tak jako vykvetlá tráva na Dolním hřbitově ve Žďáře nad Sázavou, mohou postupně...

Ve městech na Vysočině se začíná čím dál častěji prosazovat nový trend v údržbě zeleně. Radnice reagují na klimatické...

Druhá liga: baráž o postup si zahrají Jihlava a Brno, o sestupu jasno není

Brněnští fotbalisté se radují z výhry nad Třincem a postupu do baráže o první...

Ve druhé fotbalové lize je kolo před koncem jasno o účastnících baráže. O postup mezi elitu budou hrát Jihlava a Brno....

Neústupný farmář soud prohrál, obchvat Havlíčkova Brodu se může stavět

Ilustrační snímek

Zahájení stavby jihovýchodního obchvatu Havlíčkova Brodu už po administrativní stránce nic nebrání. Krajský soud v...

Jedna z největších poutí v Česku začíná, do Žďáru láká obří ruské kolo

„Vždycky se snažíme přivézt něco nového,“ říká majitelka 35 metrů vysokého...

Čtyři stupně, studený vítr, déšť. I přes takové psí počasí světští finišují s přípravou svých atrakcí. Půlka května...

Další z rubriky

Hlavní silnici u Žďáru podjedou cyklisté tubusem, stavba omezila provoz

Spojnice Karlína s Žižkovem. Od roku 1953 tudy chodili dělníci z Žižkova do...

Stavba cyklostezky mezi Žďárem nad Sázavou a jeho místní částí Stržanovem omezila provoz na silnici I/37. Kvůli větší...

Na nové trase hradem Roštejn turisté zažijí pravou loveckou hostinu

Kastelánka hradu Roštejn Kateřina Rozinková má napilno. Veškeré stavební práce...

Další etapa obnovy interiérů a exteriérů loveckého hradu Roštejn u Telče se blíží ke konci. Po loňském zpřístupnění...

Řidiči na Vysočině popíjeli, nadýchali 3 a 2 promile

Ilustrační snímek

Se dvěma opilými řidiči měli v pátek co do činění policisté na Vysočině. V Křižanově nadýchal 63letý 3,11 promile, v...

Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…

Najdete na iDNES.cz