„Osobně si myslím, že spousta lidí ještě nepochopila, co nás čeká. Ekonomika má obrovskou setrvačnost, stejně jako myšlení lidí. Odhaduji ve druhém pololetí pokles mezi 10 a 20 procenty, příští rok to může být podobné,“ míní šéf tradiční žďárské strojírenské firmy s téměř dvěma tisíci zaměstnanci.
Na bilancování je podle něj ještě brzy. „Dopady změn a propadu ekonomiky teprve přijdou a lidé se s tím budou sžívat.“
Pavel Cesnek
|
Jaká je aktuální situace ve Žďasu, museli jste kvůli krizi propouštět?
Dva naše hlavní obory jsou metalurgie a strojírenství. Zatímco v metalurgii se dařilo v prvním pololetí naplňovat výrobu, splnili jsme plán, výhled na druhé pololetí počítá s určitým poklesem. Strojírny měly pokles přes jedenáct procent. Jsme před podpisem dalších zakázek, ale počítáme s poklesem zhruba dvacet procent oproti byznys plánu a loňskému roku. Uvidíme, jak se bude situace s covidem vyvíjet dál, je před námi spousta neznámých. Na začátku září nevíme, co bude na začátku října, netroufám si zatím odhadnout, jak letos dopadneme. Zlomové budou podzimní měsíce.
Žďas nemusel během epidemie ani na jeden den zastavit výrobu, došlo k omezení pracovního týdne o jeden den. S některými zaměstnanci jsme se rozloučili, protože postupně provádíme koncentraci výroby ze dvou hal do jedné, podstatná část pozic se vztahovala k těmto krokům. Jestli ekonomika klesne o dvacet procent, může to mít dramatický dopad i na Žďas, naše zákazníky a dodavatele. Základní teze je udržet kvalifikované lidi a know-how Žďasu.
Využíváte i nadále agenturní pracovníky?
Ano, jak u kvalifikovaných, tak méně kvalifikovaných profesí. Postrádali jsme je v době, kdy se zavřely hranice. V té době nám chyběli třeba slovenští pracovníci na čistírně, takže i management včetně mě odpracoval pár směn v tomto provozu. Tento stav trval asi měsíc, přesouvali jsme kvůli tomu po dohodě zaměstnance z jiných provozů. Management to bral sportovně, aspoň někteří kolegové viděli, v jak těžkých podmínkách lidé pracují.
Ukázala vám tato zkušenost ještě něco?
Já jsem od malička zvyklý dělat rukama, vážím si lidí, kteří něco chtějí dělat. Když strávíte v takovém provozu osm hodin, vidíte třeba, že ne všechny pracovní pomůcky, které nakupujeme, jsou vhodné. Určitě to mělo zpětnou vazbu. A léčba prací, to je jedno z nejlepších léčení, která existují.
V rohu kanceláře máte pověšenou montérkovou bundu. To máte od té doby?
Ne, na to mám svoji skříňku. V této montérkové bundě chodím po dílnách, protože už jsem si tady zničil několik obleků, ale jinak to praktikuji už spoustu let.
Říká se o vás, že rád děláte nečekané „přepadovky“ ve výrobě. Proč?
Do výroby chodím neustále, to jsou moje rutinní návštěvy. To, že tam občas přijdu i v jednu v noci na noční směnu, je podnětné pro všechny mé podřízené. Náplní práce manažera je i kontrola.
 |
Na co jste takto v jednu v noci přišel?
Jak se dodržuje pracovní morálka. Byl tu i alkohol na pracovišti a věci, které tady nemají co dělat. Na druhou stranu třeba chyběl nějaký materiál, tak jsme to operativně řešili. Chodím na dílny, aby se některé věci daly do pohybu. Dělal jsem to na všech fabrikách, kde jsem byl. Nejvíc se dozvím napřímo v provozu, ne zprostředkovaně přes několik lidí, kteří to mohou zkreslit nebo pokroutit z různých důvodů. Je to dokonce jedna ze zásad Toyota Management System: Jdi a přesvědč se na vlastní oči!
Do Žďasu jste nejdřív nastoupil jako finanční ředitel, nakonec jste se stal generálním ředitelem místo Miroslava Šabarta. Jaké byly uplynulé čtyři roky?
Období plné změn a různých zvratů, co se týká situace na trhu, boj o zakázky i kvalifikované pracovníky. Firma prošla významnější restrukturalizací, zavedli jsme divizní uspořádání, vytvořili jsme strategii, do čeho a kolik investovat. Za působení čínských vlastníků se tady investovalo téměř půl miliardy korun, CEFC ani CITIC ve formě dividend nebo jinou formou nevyvedl z podniku ani korunu.
Pracovali jsme na portfoliu výrobků, optimalizovali naše dosavadní portfolio. Jdeme do oblastí, které Žďas nikdy nedělal, chceme se zaměřit na technologické celky, dodávky zákazníkům na klíč a robotizaci. Do firmy peníze tečou, snažíme se, aby to nebylo jen do strojů a budov, ale také do zvyšování kvalifikace lidí. Udělala se optimalizace na metalurgii, ušetřili jsme desítky milionů díky technologiím. Kromě hrubého opracování umíme díky strojnímu vybavení i jemnou práci, například jsme vyráběli lopatky pro Kaplanovu turbínu na řeku Jenisej, což byla technologicky extrémně složitá záležitost. Dále jsme vyvinuli a dodali špičkovou rozválcovací linku pro Bonatrans. To je směr, kterým se budeme více ubírat.
Loni jste se pochlubili obří zakázkou pro Magnitogorsk, jak daleko jste s tímto kontraktem?
Je to obrovský projekt i pro ruskou stranu. Je to podepsáno, řešíme finanční část smlouvy, v horizontu měsíců by měly začít konstrukční práce. Jestli všechno půjde dobře, stavební činnost by se měla uskutečnit už příští rok. Řešíme Nigérii, kde má vyrůst devadesátimegawattová elektrárna, investor si musí vyřešit financování. Máme kolem sebe konsorcium firem. Žďas často končil odlitím a hrubým opracováním, dneska jdeme víc do finálního opracování. Například na turbínách navařujeme primární potrubí, zvedáme přidanou hodnotu, která zůstane ve fabrice. Firem, které mají uzavřený cyklus jako my, už moc není. V Česku jsme snad jediní, v Evropě to budou nižší desítky.
Bude to konkurenční výhoda?
Bude. Dojde na zásadní očistný proces na trhu, firmy, které budou podsekávat cenu, nemohou situaci ustát dlouho. Děláme všechno pro to, abychom z krize, která se na nás řítí, vyšli posíleni. Nechci dělat velkohubé řeči, bolet to bude všechny, byznys se nyní zásadně mění.
Při nástupu do firmy jste říkal, že má Žďas příliš širokou produktovou nabídku. Je správná cesta soustředit se na to nejdůležitější?
Chceme dodávat celé investiční celky, máme několik tendrů, kde Žďas zastřešuje dodávku investičního celku, kde je mimo jiné náš kovací soubor nebo kovací linka. V takových zakázkách je marže, ne že dodáte jen nějakou výseč. Je to těžký přerod, svět se někam posouvá a my musíme být neustále v popředí.
Jak to vypadá s avizovanou investicí CITIC Dicastal, která je dceřinou společnosti vašeho čínského majitele, do Žďasu? Hrad a Jaroslav Tvrdík loni v říjnu mluvili o osmi miliardách investic a zhruba 500 pracovních místech, které by měly ve Žďáře vzniknout.
Ano, pokud se splní předpoklady. Kvůli covidu byl útlum v intenzitě, ale příprava projektu pokračuje, i když se to kvůli situaci kolem nás celé zpomalilo. Projekt má určité etapy, a pokud bude poptávka a trh půjde zase nahoru, musíte vždy udělat celou etapu, aby vznikla funkční fabrika. A je jedno, kdo to prohlášení udělal. V tu dobu nikdo nečekal, že bude čelit takové epidemii.
Mezi vašimi zaměstnanci se hovoří o uzavírání výrobních hal. Proč vyklízíte trojku a čtyřku?
Měli jsme plán, že bychom do roku 2021 výrobu zkoncentrovali do haly 5, to byla plánovaná záležitost. Kromě Dicastalu jednáme s několika firmami, že bychom nějakou část pronajali nebo udělali společný podnik a přestěhovali výrobní kapacitu sem. Až se zmátoří trh, tak se k tomu vrátíme. Síla fabriky není v počtu hal a hektarech plochy, ale v produktech a lidech, kteří je vyrábí. Areál Žďasu je obrovský, nese to s sebou náklady. Pro spoustu žďasáků je to těžké téma, což chápu, když v tom provozu odpracovali desítky let. Ale musíme reagovat na to, co se děje kolem nás. Mít některé provozy využité na 20 až 30 procent, nedává smysl.
Je možné, že Dicastal obsadí jednu z uvolněných hal?
Ano, je varianta, že využijeme halu číslo 4. Druhá je, že vyroste místo našeho zeleného lesíku.
Žďas Žďár nad Sázavou
|
Žďas, to je po prodeji čínskému investorovi neustále velké žďárské téma. Počet lidí ve firmě klesá, vím o zaměstnancích, kteří kvůli nespokojenosti se stavem firmy sami odešli a odcházejí.
To, že Žďas prochází největšími změnami za svoji novodobou historii, na tom se asi shodneme. Měníme tradiční fungování a zaměření firmy, produktové portfolium, aktivní obchod a zákaznický přístup. A to s sebou přináší mnoho nepochopení a konfliktních situací. Lidé v principu nemají rádi změny, to vytváří napětí, jehož důsledkem může být i odchod. Zároveň mají někteří mylnou představu, že v jiné firmě vše funguje dokonale. Opak je mnohdy pravdou, chybí jim prostě ta zkušenost.
Změny ve společnosti, ekonomice, EU, legislativě a nyní nepochybně dopad covidu, to vše vytváří u lidí velkou nejistotu a frustraci. A je potřeba najít za to někoho zodpovědného, což občas může být i zaměstnavatel. Další, nepochybně významný faktor je, že my Češi jsme neustále s něčím nespokojení. Bohužel. Přitom jsme jedna z nejlepších zemí k životu na světě. A projel jsem toho už vážně hodně.
Jak jsem se dočetl, předpovídal jste cyklickou krizi s tím, že už v některých ohledech začínala před covidem.
Ano, čekal jsem krizi od roku 2018. Koronavirus byl pouhý akcelerátor. Automobilovému průmyslu docházely síly, nechápal jsem, kam poslední roky všechna ta auta jdou. Je to obrovský tahoun naší ekonomiky, ale v této situaci ji stahuje dolů. Jsem zvědavý, jak dopadne Slovensko, kde je snad třetina ekonomiky vázaná na automotive.
Snažím se dívat dopředu: když přišla covidová krize, udělali jsme akční plán, jednou týdně jsme si sedli s odboráři, abychom se vzájemně informovali. Kroky jsme si vždy na týden dopředu odsouhlasili, protože jsem nevěděl, co bude za čtrnáct dní. Začátek krize řešil stát dobře, snahu měl, ale co se týká pomoci firmám, tu jsme nepocítili. Velké firmy přece pomoc nepotřebují, na ty chodí jen kontroly. (sarkasticky) Já říkám jedno: pomoc hledejme na konci svojí ruky, ne od státu.
Jak často narážíte na to, že se ze Žďasu stalo politikum, vzhledem k politice Hradu a prosazování čínských investic?
Jak fungují média, to nedokážu změnit, tak se soustředím na svoji práci. Lidé kolem nás to řeší normálně. Čínský investor od nás peníze vůbec nečerpá, naopak neustále řešíme, jak společně firmu rozvíjet a strategicky směřovat.
Projevila se nějak nedávná návštěva šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu, kterou Čína ostře kritizovala, na přístupu akcionáře?
Ne.
Žďas ve Žďáře nad Sázavou
Na stole máte učebnici čínštiny. Učíte se sám od sebe, nebo to snad byla povinnost?
Ne, naopak, je to koníček. (směje se) Je to to nejtěžší, co jsem v životě dělal. Synopse v jiných jazycích fungují, mnohdy alkohol pomůže odstranit komunikační bariéru, ale v čínštině vůbec. Je to extrémně těžký jazyk. Rozhodně tímto jazykem nemluvím, umím pár frází.
Nedávno jste prodali hotel Svratka, který firmě dlouhodobě patřil. Proč?
Hotel koupila firma Cafe Livello, domluvili jsme se na ceně akceptovatelné pro obě strany. Žďas nikdy hotel neuměl provozovat, byl to vždycky zdroj finančních ztrát. Každý má dělat to, co umí, nejsme hotelová společnost. Svratka bude pro spoustu lidí navždy spojená s naší firmou, ale není to to, co dělá Žďas Žďasem.
Kam teď budou jezdit žďasáci na rekondiční pobyty?
Pokud budou podmínky akceptovatelné, budou tam jezdit dál. Nejpozději během příštího roku budou vyřešeny i naše části pozemků na tamním golfovém hřišti. Doba, kdy fabriky měly kulturáky, tábory a další aktivity, je pryč. Na všechno si nejdřív musíte vydělat, abyste pak mohli podporovat v regionu sport či kulturu.
Příští rok to bude už 70 let od založení Žďasu. Bude to rok oslav, nebo obav?
Předpokládám, že oslav. Budeme hodnotit sedm dekád, byly tady mnohé turbulence. Ale čemu nyní čelíme na trhu, to si troufám říci, že tomu podnik v historii nikdy nečelil. Máme připravený nějaký plán, zákaznický den, v ještě větším chceme uspořádat den otevřených dveří, abychom ukázali, co se nám tady podařilo za posledních pár let.
Ještě jeden dotaz: desítky let houká v šest ráno a ve dvě odpoledne podniková siréna. Už jsem k tomu slyšel nesouhlasné reakce. Budete s tím něco dělat?
Občas přijde e-mail s názorem. Tuto tradici nehodlám měnit. Je to signál, že tady Žďas je a bude.
