Prestižní ocenění knihovna získala téměř na den přesně rok poté, co interiér hojně navštěvované budovy prošel rozsáhlou rekonstrukcí. „Je to takový náš narozeninový dárek,“ raduje se Martina Sedláková.
Na porotu zapůsobila i podoba knihovny po loňské rekonstrukci, díky níž interiér hodně prokoukl. Jakou však máte zpětnou vazbu přímo od návštěvníků?
První tři měsíce po otevření, které se konalo 31. října 2024, nastal boom. Lidé se k nám chodili hodně dívat, přibyli i noví čtenáři. Postupně se ale situace vrátila k normálu. A teď? Myslím, že se tu lidé cítí velmi dobře, rádi sem chodí, i když třeba každý s jinou intenzitou. A nejen za půjčováním knih či na různé akce. Školáci tady tráví čas mezi kroužky, čekají na autobus. Posedí v teple, prolistují knihy, zahrají si stolní fotbálek. Nebo sem míří rodinky s dětmi, tatínci třeba pospávají v relaxační zóně, děti si kolem hrají, nosí jim knížky. Jsme za to rádi. Knihovna se tak přirozeně začleňuje do místního života.
Knihovna Matěje Josefa Sychry Žďár nad Sázavou
|
Zmínila jste akce, které se v knihovně odehrávají. I to vám nahnalo v soutěži „plusové body“. Kolik se jich u vás koná?
Dnes už opravdu hodně. Když odhlédnu od těch jednorázových, jako jsou třeba autorská čtení, festival, přednášky a další akce, tak tu máme již přes dvacet pravidelně se opakujících programů.
Co si pod tím představit?
Jsou to různé kroužky, jazykové kurzy, programy pro děti i pro seniory – namátkou například Mozek ve formě, Čaj o páté, Hrátky mezi řádky, Knihánek, Čtenářský klub, Knihomosty pro handicapované děti.
Členům komise se také líbilo, kolik máme spolupracujících institucí, dobrovolníků a dalších partnerů, s nimiž akce děláme. Mířili tím třeba na Kulturní laboratoř, dětský kroužek, do nějž je zapojeno i žďárské Regionální muzeum a další organizace. Děti se v něm zábavnou formou věnují danému tématu, například z historie, kultury či umění.
Kromě dětí jsou častými návštěvníky knihovny také starší lidé, ostatně funguje u vás i Senior Point, kontaktní místo pro seniory. Za čím – vedle půjčování knížek – k vám obvykle míří?
Máme z jejich strany opravdu neuvěřitelný zájem o přednášky a lekce týkající se nových technologií. Chtějí třeba vědět, jak zacházet s chytrým telefonem – to vypíšeme termín a za dva dny je plno. Na základní verzi kurzu navazují i lekce pro pokročilé, které se už věnují třeba bankovní identitě či nákupům přes internet. Tyto programy pro nás dělá spolek Moudrá sovička v rámci projektu Digitální odysea.
Hodně oblíbené jsou i přednášky týkající se bezpečnosti na internetu a mediální gramotnosti i kurzy práce na počítači, které dlouhodobě děláme ve spolupráci s naším externím IT specialistou, nebo cyklus vzdělávacích přednášek Knihovna seniorům, které pořádáme už řadu let. Obrovský zájem mají senioři i o umělou inteligenci.
Opravdu? To není pro lidi, kteří s mobilem a počítačem nevyrůstali, úplně snadné téma...
O to víc je ale zajímá. Nesmíme lidi této věkové kategorie podceňovat, protože jsou neskutečně aktivní, snaživí a touží po vzdělání. Snadno mohou předčit i mnohem mladší ročníky. Na příští rok proto chystáme projekt Klikni, babi! Klikni, dědo!, kde bychom celoročně a uceleně nabízeli programy zaměřené na nové technologie. Senioři se nám ale hlásí i o dobrovolnictví. Máme tu třeba dvě ženy, které různě pomáhají při akcích a dělají pro nás i pravidelné výtvarné dílny. Chtějí být užitečné, mezi lidmi a hlavně – baví je to.
Jste i součástí řady městských akcí, stánek knihovnic na nich málokdy chybí. Není toho „angažmá“ nad rámec běžné práce na personál až příliš?
Je to samozřejmě náročné. Akce jsou často odpoledne, večer či o víkendech. Ale nikdo nikoho do ničeho nenutí. Účastníme se, protože chceme a baví nás to. Kolegyně často samy přijdou s novými nápady.
Neustupuje trochu ve víru všech těch akcí do pozadí základní funkce knihoven? Tedy čtení, půjčování knih?
Doba, kdy se v knihovnách „jen“ půjčovaly knihy, je sice už pryč a knihovny dnes opravdu mají nezanedbatelnou komunitní funkci, ale čtení, knihy a vzdělávání i výchova společnosti jsou stále na prvním místě.
Když se tedy zaměříme vyloženě na četbu – jak vnímáte dopad doby elektronické? Jsou počítače, tablety a mobily pro knihy soupeř? Nevytlačují je?
Nestavěla bych je proti sobě, spíš vedle sebe. I když je to na mobilu nebo tabletu, pořád se přece jedná o čtení. Nemění se činnost, jen její nosič. Musíme se s tím smířit a uvědomit si, že tak to dnes prostě je. Ostatně podle prognóz se dá očekávat, že počet e-výpůjček, tedy výpůjček elektronických knih nebo elektronických audioknih, bude dál stoupat.
Dopadne to na papírové knihy?
Přesný vývoj si asi málokdo troufne odhadnout, ale konec běžných knih to určitě neznamená. Ty tady už spoustu let jsou a ještě spoustu let budou. Já osobně to vnímám tak, že lidé dnes mají už tolik informací a vjemů, že po té papírové knize sahají velmi rádi – berou to jako určité zklidnění, chvíli pro sebe a vlastně i takový „digidetox“. A s rozvojem digitálních technologií bude podle mě takových lidí přibývat.
Knihovna roku píše komiksové Příběhy v bublinách. Míří do ní známí spisovatelé |
Jak se tento rozvoj promítá do půjčovanosti standardních publikací a e-knih?
Obecný trend je, že počet půjčovaných papírových publikací zvolna klesá, ale to neříkám za naši knihovnu. Zatím máme statistiku jen z loňského roku, kdy probíhala rekonstrukce a dlouho bylo otevřeno pouze v provizorním režimu, tudíž nejsou čísla úplně vypovídající. Předtím zase do statistik zasáhl covid. Samozřejmě ale i u nás vnímáme, že zájem o e-výpůjčky roste.
Jakým způsobem vůbec půjčovaní e-knih ve vaší knihovně funguje?
Spolupracujeme, stejně jako asi většina českých knihoven, s portálem Palmknihy. To, co u jejich partnerských nakladatelů na poli e-knih vyjde, nám dají hned k dispozici. Takže jsou tam desetitisíce titulů a jejich počet stále roste. U nás v knihovně se uskuteční tak deset až jedenáct e-výpůjček denně. Což je relativně hodně. Když jsme s nimi začínali, byly to tak tři za den.
Stahování e-knih není úplně zadarmo. U vás jej mají čtenáři jako součást registrace?
Zdarma to samozřejmě není, ale v tomto případě nese náklady knihovna – v průměru 49 korun za knížku, respektive jednu e-výpůjčku. Čtenář to má v rámci svého průkazu, takže hradí jen zlomek; zbytek doplácí knihovna. Počet titulů, které si lze měsíčně půjčit, tak musí být omezen. Nyní jsou strop tři knížky, což je ale dle našich zkušeností dostačující. Při větším počtu se stává, že si je lidé nahrají do telefonu, ale ani je za ten měsíc nepřečtou. Jinak k e-výpůjčkám si mohou samozřejmě přidat i běžné papírové dokumenty, a to až třicet kusů za měsíc.
Není řešením, aby nějaký podíl z e-výpůjček hradili čtenáři?
Nedávno vyšlo doporučení od Ústřední knihovnické rady České republiky, abychom půjčování e-knih nezpoplatňovali. Některé knihovny k tomu už totiž přistoupily a čtenář nese určitou procentuální část. Je to třeba jen či dvacetikoruna, což asi lidem nijak zvlášť nevadí, ale pořád jsme dle zákona veřejná služba. Měli bychom tedy služby poskytovat bezplatně, respektive v rámci čtenářského poplatku, bez ohledu na formu nosičů. Náklady pak ale samozřejmě nese zřizovatel, a ne každý je vstřícný jako ten náš.
Hravě si poradí i s nestandardními formáty. Učebnice nejlépe balí v knihovně |
Pronikají e-knihy více i do dětského oddělení?
Minimálně. Děti stále preferují papírové knihy. Jde u nich ještě hodně o obrázky, interaktivní prvky, fyzický kontakt s četbou. Zážitek z papírové knížky je tady pak úplně jiný.
Že dnes děti méně čtou, se řeší už dlouhodobě, zvláště v souvislosti s mobilními telefony, počítačovými hrami, sítěmi. Vy si ale na nezájem dětských čtenářů nestěžujete…
Jde opět o obecné trendy, které jsou samozřejmě patrné všude. U nás v knihovně se ale snažíme děti ke čtení hodně vést a myslím, že se to daří. Naším hlavním cílem je, aby aktivita „chodím do knihovny“ byla úplně normální, běžná – stejně jako chodíte do školy či do práce.
Jak toho docilujete?
Jsme zapojeni do celorepublikového projektu Bookstart – s knížkou do života, kdy se snažíme dětem knihu doporučovat už od narození, a to doslova. Chodíme na vítání občánků, kde od nás rodiny dostávají vstupní balíček do knihovny, kde mají i průkazku na první rok zdarma. Snažíme se ukázat, že i nejmenší miminka u nás najdou „tu svoji“ knihu – leporela, černobílé kontrastní knihy, zvukové knížky. S věkem to pak pokračuje dál, máme kroužky pro děti do tří a pak i do šesti let, či aktivity pro základní školy už od prvních tříd. Starší děti zase mohou docházet do již zmíněné Kulturní laboratoře, na Hrátky mezi řádky nebo si užít naše příměstské tábory.
31. října 2024 |
Co starší děti?
Tam už je těžší je zaujmout, v určitém věku se to láme a musíte vymyslet aktivitu, která je dokáže upoutat. Takže jsme dělali i tvůrčí psaní a různé speciální programy – třeba Knihovna v jiné dimenzi, což je kroužek s knihami a virtuální realitou, i s využitím speciálních brýlí. Snažíme se také sledovat knižní trendy, aby u nás našli všichni to, co zrovna „frčí“.
To musí být při počtu titulů, co dnes vycházejí, asi dost náročné...
Trendy sledují naše akvizitátorky na dětském i dospělém oddělení. Vědí, po čem je poptávka. Na webu máme také formulář, kam každý může napsat tip, pokud daný titul nenajde v našem fondu. Knihy nakupujeme pravidelně a snažíme se o vyváženost, aby byl dostatek beletrie, ale i naučné literatury. Kolikrát přijdou čtenáři, kteří studují třeba v Brně, a jsou šťastní, že u nás našli knížku do školy, již marně sháněli.
Nakupují-li se novinky, musíte zákonitě nějaké knížky vyřazovat. Jak tento systém funguje?
Máme kolem 180 tisíc knih. Z toho 60 tisíc jich je na odděleních, zhruba stejný počet ve skladu a zbytek putuje po regionu v rámci výměnného fondu. Abychom se do nějaké kapacity vešli, dělají se pravidelně odpisy. Je to věčné kolečko: přijde novinka, zařadí se, nějaká kniha se vyřadí, jde do skladu, a z něj musí jít zase nějaká publikace pryč. Nabízíme je pak veřejnosti třeba na burzách. Někdy je těžké knížku vyřadit, ale koloběh musí fungovat. Nejde tu mít prastaré tituly se zažloutlými listy, které by si nikdo nepůjčil. Také regály musí být vzdušné, přehledné. Za rok v průměru pořídíme tři tisíce titulů a minimálně stejné množství se prostě musí odepsat.
Žďárská knihovna v novém nabízí i virtuální brýle, čtenáře odbaví rychleji |
Zakončeme rozhovor nahlédnutím právě do těch knih, jež v regálech zatím zůstávají. Oč je dnes největší zájem?
Od severských detektivek, které byly jednu dobu hodně populární, se teď trend trochu přesunul k thrillerům. Hodně se také čtou i čeští autoři, kde se opakují taková ta všeobecně známá jména.
Například?
Stále se hodně půjčuje třeba Kateřina Tučková, Karin Lednická, Michaela Klevisová, Patrik Hartl, Vlastimil Vondruška, Petra Soukupová či Alena Mornštajnová. Ze zahraničních byl teď hodně v kurzu Dan Brown. Hlavně starší generace ale pořád preferuje klasické romány pro ženy, jako jsou ty od Vlasty Javořické či Vlasty Pittnerové. Zájem je samozřejmě i o doporučenou četbu a hodně se půjčují také časopisy.
Snažíte se dávat prostor i komiksům, zaměřen na ně byl také nedávný čtenářský festival Sychravo. Je z čeho vybírat?
Mezi komiksy máme dost kvalitních publikací, a to nejen na dětském oddělení. Podle mě jsou dobrým řešením i pro dospělé, kteří nemají moc času na čtení – je to četba, co zvládnete za dva večery. Komiksy navíc vycházejí na různá témata, věnují se historii, příběhům… Často je v nich schovaná, ovšem nenásilně, vlastně i naučná literatura.
