Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Až bude opravdu zle, lidé se přece jen vzpamatují, říká pravoslavný kněz

  13:59aktualizováno  13:59
Má pochopení pro zázraky, ale je realista. Otec Jan P. Baudiš je s majestátním plnovousem muž jak hora. Přesto tento pravoslavný kněz vidí mnohá nebezpečí. Zároveň tvrdí, že lidstvo má ještě naději, jak obnovit svoji cestu. Vánoce jsou podle něho důkazem toho, že Bůh plní slib.

„Bůh bude chránit civilizaci, pokud ta civilizace má z hlediska věčnosti nějakou hodnotu. A hodnoty, které je potřeba udržovat, jsou mravnost a víra. Evropa se ovšem mění tak, že mravnost mizí a vývoj možná i nepozorovaně směřuje k úpadkovým jevům, které dříve byly nemyslitelné. A víra? O té už snad ani není potřeba mluvit,“ říká Jan P. Baudiš, pravoslavný duchovní správce v jihlavské kapli sv. Václava a Ludmily. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Jsem realista. Vidím ve světě mnohá nebezpečí, ale na druhé straně bych naší civilizaci přál, přece jen je to moje civilizace, všechno dobré - aby ještě našla způsob, jak se obrátit, jak obnovit svoji cestu. Vždycky je naděje,“ říká pravoslavný kněz, který se teprve teď chystá na ty „svoje“ svátky.

Vánoce jsou časem naplněné naděje. Je tu ona radostná zvěst: „Narodil se vám Spasitel.“ Ale pravoslavné Vánoce budou až začátkem ledna. Necítíte se teď koncem roku poněkud schizofrenně? Venku se vše řídí podle gregoriánského kalendáře, zatímco pravoslaví jede podle toho staršího, juliánského...
Jistě, ty dva kalendáře mám pořád v hlavě. Pokud jde o Vánoce neboli svátky narození Ježíše Krista, tam je, jak známo, rozdíl mezi starým a novým kalendářem třináct dnů. My tedy Vánoce slavíme, když je na občanském kalendáři 7. ledna. Před Vánocemi je tu ovšem ještě čtyřicetidenní půst, který začíná po svátku apoštola Filipa. Říkáme mu Filipovský půst.

Takže 7. leden minus čtyřicet dní zpět v čase. Tehdy začíná váš půst?
Ano. Tímto způsobem se připravujeme na vánoční svátky. On je totiž vždycky před každým velkým svátkem půst. Půst pozdvihuje ducha, trošku odhmotňuje lidské vědomí, které je obvykle zaměřené na pozemské věci, všechny ty příjemnosti a tělesné slasti...

Jistě při bohoslužbách posilujete věřící i četbou biblických pasáží o pokušení Ježíše na poušti: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel...“
Tak. I Mojžíš byl čtyřicet dnů na hoře. Těch čtyřicet dnů má svůj význam.

Jan P. Baudiš

  • Sedmapadesátiletý protojerej (představený) Jan P. Baudiš, jenž mimochodem pochází z nevěřící rodiny, působí už přes 30 let jako duchovní správce pravoslavné kaple sv. Václava a Ludmily v Jihlavě. Do města přišel ještě coby diákon (duchovní s nižším než kněžským svěcením) v polovině roku 1989 obnovit zdejší Pravoslavnou církevní obec.
  • Předtím studoval na vysoké škole elektrotechniku a pracoval v pražské tiskárně. Jako pravoslavný křesťan se pak pevně rozhodl stát knězem. Zapsal se na teologickou fakultu v Prešově, kterou ještě za minulého režimu úspěšně absolvoval. Na kněze byl vysvěcen 19. listopadu 1989.
  • Jako administrátor spravuje též internetovou stránku Ambon, což je (soukromý) „pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv“.
  • Jeho žena Jana (pravoslavní kněží se mohou před svěcením oženit) kromě jiného vytváří („píše“) ikony - pravoslavné obrazy s duchovním obsahem.

Jaká jsou pravidla Filipovského půstu?
Pravoslavná církev v tomto není fanatická, to znamená, že přizpůsobuje půst zdravotnímu stavu nebo životním okolnostem konkrétního člověka. Jinak se bude postit horník v dole, jinak někdo, kdo má fyzicky lehčí práci. Stejně tak se jinak postí mladý člověk a jinak drží půst člověk, který už má různé zdravotní problémy. V principu se doporučuje lidem, kteří nejsou mniši, čili těm, kteří žijí světským životem, umírněný půst. Ten spočívá v tom, že v postní den se nejí maso, živočišné bílkoviny a tuky, vejce, nepije se mléko.

A co alkohol?
V některých významných dnech, třeba když se vzpomíná na nějakého svatého, se během půstu povoluje sklenička vína. Na druhou stranu v monastýrech (klášterech - pozn. red.) se v postní dny nepoužívá ani olej, alespoň v těch přísných monastýrech, ne ve všech. V pravoslaví platí, že každý monastýr má svoje osobité tradice a svůj způsob duchovního života. Stejně tak jednotlivé národní církve. Pravoslaví se skládá z takzvaných autokefálních církví. To znamená, že to jsou místní církve, které mají svoji vlastní hlavu. Jsou samostatné.

Jak samostatná je vaše církev?
Místní církví se většinou myslí církev v rámci jednoho státu. A tady u nás máme jednu církev v českých zemích a na Slovensku. Kdysi, to ještě existovalo Československo, vznikla jedna místní autokefální církev. A pak, když došlo k rozdělení na dva státy, se pravoslavní domluvili na tom, že zachovají jednu církev pro území obou států. Každá místní církev se dále skládá z eparchií. Eparchie je to, čemu římskokatolická církev říká diecéze, to znamená, že jde o územní celky, v jejichž čele stojí biskup. Každý biskup má potom řadu kněží, kteří vykonávají církevní činnost a zajišťují život jednotlivých církevních obcí.

Ale ještě zpět k Vánocům. Co pro vás znamenají?
Pro nás je důležitá jedna věc. Vánoce dokazují, že Bůh plní svůj slib a že se nic, vůbec nic, ani běh a vývoj světa nevymyká z Božích rukou. Podíváme-li se na biblické podání, tak to hovoří o tom, že lidé byli vyhnáni z ráje a že se ve světě objevilo zlo. Záhy došlo k bratrovraždě - Kain zavraždil Ábela, vypukly války... Zkrátka se všude rozmohlo strašlivé zlo. To však neznamená, že by ďábel zvítězil nad Boží vůlí a mocí. Bůh má stále vše ve svých rukou. A co Bůh slíbí, to splní, to se stane. Narození, příchod Spasitele Bůh lidem slíbil hned poté, co museli opustit ráj, protože už nebyli způsobilí ho obývat, protože už ztratili schopnost žít v blaženosti. Trápili se, vstoupilo do nich utrpení, smrt, rozklad. A v ten moment, kdy první lidé odcházejí z ráje, Bůh slibuje, že to nebude navždy.

Bůh okamžitě začíná pracovat na příchodu Spasitele. Vybral jednoho člověka - Abraháma, z něj pak udělal národ, z toho národa vybral jeden rod... A nakonec se objevil člověk, který byl schopen porodit Spasitele. Tím člověkem byla Panna Marie. V tom je opravdu mimořádné poselství: Bůh má vše pod kontrolou, ať se dějí se světem věci zlé, či dokonce takové, že by to člověku až bralo naději. Bůh je vždy na straně člověka.

Nechybí vaší jihlavské církevní obci pravoslavný chrám?
A to víte, že je to věc, která nás limituje. Mě samotného to mrzí. Když si uvědomím, že třeba ve Znojmě je krásný chrám svatého Rostislava...

Východní církve, i když ne všechny, se řídí juliánským kalendářem, který je...

Východní církve, i když ne všechny, se řídí juliánským kalendářem, který je oproti gregoriánskému posunutý o 13 dní. Pravoslavné Vánoce tedy připadají až na 7. ledna s tím, že předvánoční období začíná 28. listopadu, kdy bývá zahájen čtyřicetidenní půst.

Nepocházíte z Jihlavy, ale už jste tu dlouho. Kdy jste sem přišel?
V Jihlavě jsem od roku 1989. Já jsem tu ještě zažil bývalý režim. V tom posledním měsíci starého režimu, aniž bych samozřejmě tušil, že listopad je jeho poslední měsíc, jsem se připravoval na to, že budu vysvěcen na kněze. A počítal jsem s tím, že budu nějakým způsobem perzekvovaný, ostatně tím mi vyhrožovali už v práci. V podniku, kde jsem byl předtím za komunistů zaměstnán, místní kádrovák, politruk, absolutně nebyl schopen pochopit, že se mladý člověk rozhodl jít studovat na kněze.

Proč jste se chtěl stát pravoslavným knězem?
Pocházím z rodiny, jež byla v podstatě nevěřící. Víra se u nás nepraktikovala žádným způsobem. O víře se nevedla žádná řeč. Ale někdy v tom období kolem patnácti let jsem začal s několika spolužáky duchovně hledat. Třeba tatínek jednoho mého kamaráda byl opravdu již pokročilý jogín, dělal jógu...

Myslíte jógu duchovní, ne tu fyziologickou, tělesnou, s dechovými cvičeními...
Přesně tak, míním tu jógu jaksi mystickou. Oficiálně byla jóga souborem nějakých cvičení, která prospívají tělu, ale my jsme narazili na lidi, kteří byli napojeni na Eduarda Tomáše a Mílu Tomášovou (manželé mystici a spisovatelé - pozn. red.), takže jsme studovali jejich, ale nejen jejich knihy a také překlady indických či tibetských spisů.

A jak jste se tedy ocitl mezi pravoslavnými křesťany?
Časem jsem přišel na to, že východní mystické duchovní směry tady prostě nejsou doma. A taky jsem měl pocit, že ne všechno, co se s člověkem děje, když praktikuje cvičení na této mystické cestě, je dobré. V člověku se začínají objevovat divné věci. Pozoroval jsem je na sobě i na lidech kolem sebe, tedy na těch, kteří se tím také zabývali. A byly to věci, řekl bych, skoro temného charakteru. To mě přimělo hledat dál. Chodili jsme do chrámů, kostelů, ke katolíkům, do různých protestantských sborů... Bylo to sice pěkné, co se tam říkalo, ovšem z hlediska duchovního mi to připadalo málo intenzivní. Z jogínského a buddhistického prostředí jsem byl zvyklý na větší intenzitu. Ale pak jsme skrze jednoho člověka narazili na pravoslaví. Ten člověk nás vzal do chrámu a doteď si to vybavuji. Jen jsme tam vstoupili - a do pěti minut jsme věděli, že tohle je ono.

Co to bylo za chrám?
Byl to katedrální chrám svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ten chrám, kde se za války skrývali parašutisti, kteří provedli atentát na Heydricha. V té době tam sloužil takový velmi osvícený kněz a ten se nás ujal. Začal nás připravovat ke křtu, my jsme do té doby nebyli ani pokřtěni. Uvnitř jsme však cítili, že to je to, co jsme hledali.

Kolik vám tehdy bylo?
Kolem dvaceti, přes dvacet.

To už jste pracoval?
Já jsem studoval elektrotechnickou fakultu, byl jsem technicky zaměřený. A pak jsem dělal v tiskárně v Polygrafii. Mě odmala nějak přitahoval tisk. Ten proces vzniku knížek z technického hlediska. Ale skončil jsem v kanceláři na podnikovém ředitelství, což už mě tolik nebavilo. Nakonec jsem šel studovat na teologickou fakultu do Prešova.

Pravoslavná církev

  • Pravoslaví (z řeckého orthodoxia = pravá víra i oslava Boha) čili pravoslavná církev východní (hé orthodoxos anatoliké ekklésia) je křesťanská církev složená z více (územních) církví.
  • Své počátky mají pravoslavné církve již v prvotním křesťanském společenství v Jeruzalémě a ve východní části římské říše.
  • Historicky se pravoslaví „osamostatnilo“ v 11. století. Tehdy rostoucí nároky římského papežství na svrchovanost i nad východními patriarcháty a nerespektování plné autority všeobecných synod (sněmů, koncilů) i jejich usnesení způsobily velkou roztržku křesťanského společenství.
  • K formálnímu rozdělení západní a východní církve došlo 16. června roku 1054, kdy vyslanci římského papeže Lva IX. přinesli do cařihradského chrámu Svaté Moudrosti bulu s klatbou nad tehdejším cařihradským patriarchou Michalem Kerulariem.
  • K pravoslaví se hlásí hlavně obyvatelé Řecka, Rumunska, Ruska, Ukrajiny a dalších slovanských zemí. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku (oficiální název) je „nejmladší sestrou“ dnešních pravoslavných církví.
  • * Východní církve (ne všechny) se řídí juliánským kalendářem, jenž je nyní oproti „západnímu“, gregoriánskému posunutý o 13 dní.

Zmínil jste, že jste se v listopadu 1989 připravoval na vysvěcení...
Pravoslavná církev zná několik stupňů svěcení. Nejdříve je člověk diákonem. To je první nejnižší stupeň kněžství. Diákon je osoba, která pomáhá knězi a která se účastní liturgie, ale nemůže ještě konat samostatně některé obřady. Já jsem byl diákonem už někdy v roce 1987. Sloužil jsem s jedním biskupem. To byly hezké časy. Diákon si službu užívá, odpovědnost za nic nenese. Pak jsem požádal biskupa, to bylo na jaře 1989, aby mě už vysvětili a dosadili na nějakou farnost. Chtěl jsem na vesnici, ale biskup měl zrovna volnou Jihlavu. Tady v podstatě už církevní obec neexistovala.

Všechno tu leželo jen tak ladem?
Jezdil sem duchovní otec z Třebíče, který se snažil udržet, co se dalo, obec však bez svého vlastního duchovního postupně vymírala. Když jsem sem přišel, uvítaly mě tu dvě nebo tři babičky, jinak tu nebylo nic. Dům byl v zoufalém stavu, teklo střechou, hroutila se zeď, ze štítu padaly cihly, okna byla shnilá...

Rozmýšlel jste se, nebo jste okamžitě kývl, i když jste chtěl na vesnici? Mohl jste odmítnout?
Pokoušel jsem se s biskupem trošku smlouvat, takže když jsem mu řekl, že chci na vesnici, tak pokýval hlavou: Hm, uvidíme, uvidíme. A pak mi hlásil: Mám pro tebe Jihlavu. Ale já tolik toužil po té vesnici... Takže zase: Hm, hm, uvidíme... Za čtrnáct dní znovu povídá: Ta Jihlava tady pořád je. Zkusil jsem to ještě jednou, a když i potřetí řekl, že Jihlava na mě čeká, řekl jsem si: Třikrát jsem to zkusil, tak je to asi Boží vůle...

Pomáhal vám tu někdo při obnově kaple a oživení církevní obce?
Byl jsem sám. V církvi bylo v roce 1989 málo kněží. V celé eparchii bylo pár duchovních a každý kněz měl na starosti spoustu farností. Mě do Jihlavy ustanovili jako diákona v létě 1989. Musel jsem jít na úřad, předseda MNV (městského národního výboru - pozn. red.) mě chtěl vidět. Později bylo naplánováno kněžské svěcení - na neděli 19. listopadu. Takže v pátek 17. listopadu došlo k těm událostem na Národní třídě a v neděli, kdy jsem byl svěcen, byla naše katedrála v Resslově ulici polepená plakáty. Ty jsme tam lepili už den předtím.

Už v sobotu 18. listopadu jste věděl, že se něco děje?
No ano, to už se po Praze šířilo. Psali jsme štětcem hesla na transparenty, dělali jednoduché obrázky... Tady v Jihlavě jsem potom polepil vrata domu, kde máme kapli.

Jak velká je dnes v Jihlavě obec věřících?
Nyní je kaple při bohoslužbách často plná.

Přicházejí i cizinci? Ukrajinci, Rusové, Bulhaři, kteří v Jihlavě pracují?
Také se tu scházejí. Jsou tu Češi, Ukrajinci, Moldavani, Rumuni, sem tam nějaký Srb, Řek, Bulhar... Pravoslavná církev tady u nás si ovšem dává záležet na tom, aby zůstala církví českou. Vítáme všechny hosty z pravoslavných zemí a máme radost z toho, že k nám chodí, ale primárně jsme tady pro Čechy. Také proto sloužíme větší část každé bohoslužby česky. Vycházíme však vstříc i bratrům z ciziny - menší část bohoslužby se vede církevně slovansky. To je starobylý jazyk velmi podobný staroslověnštině, v níž sloužili svatí Cyril a Metoděj na Moravě. Evangelium a Písmo svaté vůbec se ale čte zásadně česky. Kázání je zásadně v češtině.

Bohoslužby se konají v neděli ráno a pak podle svátků?
Ano. Naše bohoslužby jsou poměrně dlouhé. Na východě se říká: Když je bohoslužba krátká, tak ani nestojí za to na ni chodit. Kdežto v západním křesťanství, jakmile trvá bohoslužba přes padesát minut, už to lidem připadá dlouhé. U nás začínáme v devět a končíme v půl jedné. Věřící to berou podle svého. Ti, kteří mají malé děti, přijdou třeba až ke konci - na svaté přijímání. Pravoslavné bohoslužby jsou převážně zpívané. Máme za to, že nejkrásnějším hudebním nástrojem je lidský hlas.

Jsou mezi lidmi, kteří k vám přicházejí, i ti, kteří chodí zároveň třeba do katolických kostelů?
Tohle neřešíme. Zde se jedná o osobní vztah člověka s Bohem. Jsou věci, do kterých nezasahujeme. To je niterná záležitost a v tomto musí být člověk naprosto a úplně svobodným. Je tu jediná podmínka: když chce někdo jít ke svatému přijímání, musí být pravoslavný nebo sjednocený s pravoslavím. Ale chodit na bohoslužby, modlit se tu, zapalovat svíčky, to může kdokoli.

Jaké jsou zásadní rozdíly mezi východním a západním křesťanstvím, když východní i západní křesťané věří ve stejného Boha?
Pro nás pravoslavné je nejdůležitější křesťanská autenticita, to znamená i ve smyslu učení a vyznání víry, aby se jednalo o autentickou víru a pravdu, kterou hlásali apoštolové, kterou je přímo učil Pán Ježíš Kristus, pravdu, kterou pak apoštolové předali dál církvi, pravdu, jež putuje časem až k nám. A je tu něco, s čím my máme s ohledem na západní církve problém. Jde o fakt, že po roce 1054, kdy se oddělil římský patriarchát od čtyř východních patriarchů, došlo na Západě k určitému vývoji: do víry byly zavedeny věci, se kterými nesouhlasíme. Soudíme, že to jsou výrazné odchylky od autenticity a od toho, co hlásali apoštolové.

Myslíte třeba učení o očistci?
Například. Nebo primát římského papeže, později dokonce dogma o jeho neomylnosti. Také odpustky a další věci, které se na Západě objevily v průběhu druhého tisíciletí po Kristu. Toto jsme my nikdy nepřijali. Na druhou stranu pravoslavná církev ctí mnoho papežů, kteří žili v éře prvního tisíciletí. V principu proti Západu nemáme nic, zmíněné odchylky však nemůžeme akceptovat. Jinak musím říct, že si vážíme dobrých vztahů s ostatními církvemi.

A co svět mimo náboženský život, mimo církev? Jak moc si ho pouštíte k tělu a do duše?
Pochopitelně člověk, pokud nežije v monastýru jako mnich, úplně oddělený od světa, nějak vnímá to, co se děje ve společnosti a kolem něj, i v politice, vědě... Nijak zvlášť to však neprožívám.

Necítíte potřebu se osobně a jasně vymezit vůči tomu či onomu?
Každý člověk má vždy nějaký názor na to či ono. V okamžiku, kdy člověk něco vidí a není-li úplně lhostejný, učiní si názor a zaujme postoj vůči různým věcem. U mě jsou však na prvním místě věci duchovní. Jako lidé přece žijeme pro věčnost, a tak se snažíme, aby světské věci neuchvátily našeho ducha a naše srdce. Jak hlásá evangelium: srdce člověka má být u Krista. A my se můžeme rozhodnout, kde chceme mít a kde budeme mít své srdce - jestli ve věcech pomíjivých, pozemských, nebo u věcí věčných, nepomíjivých.

Jak důležitá je práce člověka na sobě samém?
Duchovní práce na sobě samém je naprostou nutností. Rozhodně nestačí si jednou týdně vzpomenout, že existuje také Bůh. A že existuje smrt, na kterou je třeba se nějak připravit. Je potřeba, aby každý den člověk na sobě duchovně pracoval, především tedy modlitbou. Ještě podstatnější pak je, aby člověk žil svůj život s neustálým vědomím, že žije před Boží tváří. Modlitbu můžete oddrmolit, aniž byste vnímali, za co se modlíte. K čemu je taková modlitba? V pravoslaví se říká: Proč by Bůh měl poslouchat tvoji modlitbu, když ty sám ji neposloucháš?

Říkal jste, že Bůh má svět pod kontrolou, plní sliby a stojí na straně člověka... Ale pokud si člověk, a myslím tím křesťana, neuchová svoji identitu, své tradice, nezaslouží si pád, bez ohledu na to, co mu Bůh slíbil?
Bůh bude pomáhat a chránit civilizaci, pokud ta civilizace má z hlediska věčnosti nějakou hodnotu. A hodnoty, které je potřeba udržovat, jsou mravnost a víra. Evropa se ovšem mění tak, že mravnost mizí a vývoj možná i nepozorovaně směřuje k úpadkovým jevům, které dříve byly nemyslitelné. A víra? O té už snad ani není potřeba mluvit. Strádá. Prakticky celá západní civilizace je materialistická, bez ducha, bez hlubšího obsahu. Může se klidně stát, že tuto naši civilizaci vystřídá jiná, že přijde nějaká pohroma.

A vy jste, tváří v tvář tomu, co se děje ve světě, optimista, nebo pesimista? Pardon, pesimistou, nejedná-li se o apokalyptického proroka, by asi kněz z podstaty být neměl. Tedy se zeptám lépe: Jste optimista, nebo realista?
Tady musím odpovědět, že jsem realista. Vidím ve světě mnohá nebezpečí, na druhé straně bych však naší civilizaci přál, přece jen je to i moje civilizace, všechno dobré - aby ještě našla způsob, jak se obrátit, jak obnovit svoji cestu. Je to jako s člověkem. Dokud dýchám, doufám. Pořád je naděje na spásu. Přicházejí různé rány, ale třeba až bude opravdu zle, lidé se najednou vzpamatují. Uvědomí si, jak klesli...

Nebyl by to zázrak? Mimochodem pravoslaví má hodně světců, v tradici je i spousta zázraků. Před lety jste nechali do Jihlavy přivézt ikonu, obraz zázračné Madony, která pláče... Co mi řeknete k zázračným ikonám?
Tehdy u nás byla ikona, skrze níž se děl zázrak ronění myra. Z některých ikon samovolně vyvěrají krůpěje myra, což je olej, který velmi silně aromaticky voní. Tento jev zkoumaly v Rusku celé vědecké týmy za pomoci různých fyzikálních a chemických metod, pozorovaly to pod mikroskopem. Nepřišlo se na nic. Od té doby máme vědecky potvrzeno, že ten zázrak opravdu existuje. Jedna z těchto ruských ikon, jež čas od času dává myro, putovala Českou republikou. A tenkrát zavítala i k nám do Jihlavy.

Vy jste i administrátorem pravoslavného webu Ambon. Jak často používáte počítač nebo třeba mobilní telefon?
Bez těchto technologií by to dnes šlo těžko. Ale já říkám: Když to potřebuješ, můžeš to používat, nic tě však nemůže donutit, aby sis to zamiloval. Používej to, když je to nutné, ale nedovol tomu, aby to ovládlo tvé srdce. Pak je od toho člověk svobodný. Může používat cokoli, a nebýt toho otrokem.

Autor:
  • Nejčtenější

PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020

V sobotu 30. listopadu startuje ve švédském Östersundu biatlonová sezona 2019/2020 a o čtyři měsíce později v norském...

Zastřelením chovné fenky spáchal myslivec jen přestupek. Majitelka žádá soud

Policie na Vysočině ukončila vyšetřování případu, při němž myslivec zastřelil fenu chovného psa přímo před očima její...

Děti se s učitelkami loučí ráno, v jihlavské školce se saunou nocují

Od loňského září je v Jihlavě v provozu mateřská škola, kde mohou děti strávit noc. Režim jedné ze tříd je nastaven...

Nabídku dopingu jsem kdysi dostala a odmítla, řekla Neumannová v Rozstřelu

Během příštího víkendu (18. - 19. ledna) se do Nového Města na Moravě sjede to nejlepší, co aktuální svět běžeckého...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na Vysočině se objevila ptačí chřipka, v Česku je znovu po třech letech

V Česku se po třech letech objevila nákaza ptačí chřipkou. Vysoce patogenní typ H5N8, který se ale nepřenáší na lidi,...

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

Premium

Převratná metoda z IKEM: jak zhubnout přeprogramováním metabolismu

Lékař Marek Beneš je už třetím rokem vedoucím lékařem projektu, při kterém se pomocí laseru „oslepí“ nervové buňky...

Premium

Přivřela oči a doufala v polibek. Manžel ji místo toho shodil ze srázu

Ležela vedle něj a pravidelně oddychovala. Odtáhl se od ní, co mu jen postel dovolila, a otočil se zády. Musí to udělat...

  • Další z rubriky

Z dálnice na památku. Telčský zámek opraví Geosan, může začít už v únoru

Pokud vše půjde dobře, už začátkem února by mohly být zahájeny dlouho očekávané stavební práce na obnově státního zámku...

Po srážce u Jihlavy zemřel řidič osobního auta, silnice na Brod je zavřená

Vážná dopravní nehoda uzavřela hlavní silniční tah mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. U Antonínova Dolu se střetlo...

OBRAZEM: Na Vysočině bývávaly zimy, že do závějí zapadaly vlaky

„To za našich mladých let bývávaly zimy,“ slýcháme často od pamětníků. Zatímco minulá zima byla na sníh bohatá, ta...

Na Vysočině se objevila ptačí chřipka, v Česku je znovu po třech letech

V Česku se po třech letech objevila nákaza ptačí chřipkou. Vysoce patogenní typ H5N8, který se ale nepřenáší na lidi,...

Najdete na iDNES.cz